Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Hvězda Mittenova

Obyvatelé malé vesničky ležící v srdci švýcarských Alp klidně spali. Stříbrné měsíč­ní světlo zalévalo vysoko zasněžené střechy. Bylo kolem jedné hodiny po půlnoci, ale vy­soko nad vesničkou na nejvyšším bodě poho­ří blikalo světlo.

Ponocný, provázený statným vlčákem, vzhlédl k oknu a zabručel si do hustého plno­vousu: „Á - pan profesor Mitten zase hlídá hvězdy. Ten člověk nespí už od doby, kdy já jsem ponocný - deset let. Co jen na těch hvězdách vidí!?“

Jako by se chtěl přesvědčit o tom, že tam ve hvězdách opravdu není nic k vidění, vzhlédl ponocný vzhůru k obloze, na které zářily třepotavým leskem hvězdy. Nehybně stály na svých místech a údolí odpočívalo v klidu a míru.

Hvězdář a matematik profesor Mitten po­býval opět jako každou noc ve své soukromé hvězdárně. Byl to penzista, původně profesor matematiky na univerzitě v Ženevě. Po od­chodu do důchodu si vyhledal pro svůj cíl ideální místo. Zde v horách si zakoupil poze­mek a na něm nechal podle svých dlouho při­pravovaných plánů postavit dokonalou hvěz­dárnu.

Žil v horách úplně sám. Jednou týdně mu lidé z vesnice přinesli potraviny, poštu a růz­né nezbytnosti. Ve dne spal a v noci dlel du­chem mimo tento svět - ve hvězdách. Sedí ve velké okrouhlé místnosti s kupolí místo stře­chy v pohodlné lenošce, bílý plnovous mu splývá na prsa, nohy má obalené houní. Je schýlen nad kupou výpočtů a poznámek a spokojeně si říká:

„Našel jsem tě, má hvězdo! Objevila ses v nekonečnu před deseti lety. Noc co noc jsem pozoroval tvůj běh kosmickým prosto­rem. Tvá dráha vedla bezpečnými cestami, ale pak ses ze své cesty odchýlila! Dnes, ano, dnes přesně za tři hodiny poznám, zda jsou mé výpočty správné! Dnes přijde, hvězdo, která neseš moje jméno, Mittenova hvězdo, tvůj konec! Bylo mým životním cílem obje­vit novou hvězdu - našel jsem tebe! Sledoval jsem tě a žil jsem s tebou - a za dvě hodiny je mi souzeno, abych spatřil tvůj konec!“

Tak mluvil starý profesor sám k sobě. Rozvážně přistoupil k ohromnému daleko­hledu a otočením kola nařídil tubus do smě­ru své hvězdy. V zorníku dalekohledu se ob­jevilo několik zářících hvězd. Vzadu, daleko, daleko vzadu plála namodralým jasem Mitte­nova hvězda! Astronom Mitten ji upřeně a soustředěně pozoroval. Vesmír je klidný, tak jako jiné dny - a přece se něco děje!

V nekonečném prostoru nedaleko Mittenovy hvězdy se objevil malý světelný bod, obklo­pený mlhovinou. Profesor na něj zaostřil svůj přístroj. Ano! Blíží se zkáza jeho hvězdy! Le­tí vesmírem rychlostí tisíců kilometrů za vteřinu! Výpočty profesora Mittena jsou až do této chvíle správné. Kometa, procházející dráhou jeho hvězdy, rudě zářila. Profesor vidí jasně, jak jeho hvězda začíná pociťovat blízkost obá­vané komety. Hvězda žhne bílým světlem, přecházejícím chvílemi do oslepujícího jasu.

Profesor křečovitě svírá hledí dalekohledu, na čele se mu objevují kapky potu. Jeho, jeho hvězda je blízká zkáze! Tam, milióny světel­ných roků daleko, se v příštích několika mi­nutách odehraje katastrofa - srážka dvou ne­beských těles! Teď!

Před očima starého hvězdáře zaplálo svě­tlo, tisíce jiskérek všech možných barev se před jeho očima rozlétly! Jinak nic neporu­šilo vzhled hvězdného nebe ani noční klid malé švýcarské vesničky. Všude vládl po­koj a mír. Hvězdy stály na svých místech jako jindy a bílý měsíc dál zaléval malou vísku v údolí svým stříbrným studeným světlem.

Když se ráno rozednilo, ponocný se podi­vil, že světlo ve hvězdárně profesora Mittena ještě svítí. Nebylo nikoho, kdo by jej zhasl! Profesor a matematik Mitten ležel mrtev pod svým dalekohledem. Skončil svoji životní pouť v téže chvíli, kdy jeho hvězda - Mittenova hvězda - ukončila svou pouť vesmírem.

Z knihy Otakar Batlička: Sázka v klubu AGS a jiné povídky a kreslené seriály.

* * *

Jan Šinágl, 2.7.2015