Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Sousedské vztahy bez ohledu na lidská práva?

"Lidská práva bez hranic", bylo motto letošního 66. Sudetského dne o Letnicích v Augsburku od 22. do 24.května. Projevy zaujaly vcelku evropským duchem a smířlivostí. Na mnoho návštěvníků v prostorné hale, obsazené takřka do posledního místa, jistě patřičně zapůsobily. Parkoviště byla také zaplněná, ale takřka žádné autobusy, které byly typické v minulých letech. Při závěrečném nástupu se objevila odhadem 1/3 praporečníků v porovnání s rokem 2014. Takový náhlý zlom, také něco naznačuje. Kritické poznámky ovšem musí být dovoleny. Ano, jsou dokonce nezbytné a nutné:

Řečníci se důsledně jakékoliv zmínce o tzv. "Benešových dekretech" vyhnuli. Na jejich základě byli čeští Němci, po skončení II.světové války v Evropě, bez náhrady, okradeni, vyhnání, zbaveni svých práv a v řádech mnoha tisíců, bezdůvodně zavražděni.

Bernd Posselt, mluvčí sudetských Němců, hovořil o "historickém mezníku", kdy odkázal na před několika dny schválené prohlášení Rady města Brna, ve kterém je litováno a prošeno o odpuštění. Při pochodu smrti z Brna koncem května 1945 zahynulo přes 2000 českých Němců.

Na úvod slavnostních projevů byla zprostředkována zdravice - video pozdrav od místopředsedy vlády ČR Pavla Bělobrádka. Zde je zvukový záznam jeho projevu. Působil přesvědčivě, začal omluvou, že se nemohl osobně zúčastnit a pozdravem „Milí krajané“.

Vzájemné gesta politiků a jejich vstřícnosti činí jistě dobře mnoha dobrovolným členům, kteří se angažují jak v českých tak v německých organizacích a kteří se neúnavně angažují v procesu porozumění mezi oběma zeměmi. V Augsburgu to byly malé první „žně“. I bavorský ministerský předseda Horst Seehofer zářil spokojeností a nazval změnu kurzu sudetských Němců jako "skvělý signál." (Měl jsem možnost se s ním krátce setkat a promluvit). Politicky a hospodářsky nyní vznikající zcela nové perspektivy jak pro Bavorsko tak i pro Českou republiku, která do Německa a hlavně do Bavorska, vyváží nejvíce zboží a produktů. To nelze znevažovat a zapomínat. Brněnská deklarace ukazuje bezpochyby pokrok v česko-německých vztazích, ale měla by být jen začátkem narovnání křivd z minulosti. Jen omluva by byla žalostně málo a působila jen pokrytecky, pokud by ji nenásledovaly i činy, které by jí dodaly potřebné důvěryhodnosti. Praha se tentokrát vzdala tradičního a obvyklého „řinčení zbraní“ po sudetoněmeckém dni. Rozhodně ne bez důvodu.

Přesto se nedala přehlédnout nespokojenost mnoha přítomných sudetských Němců. Při zakončení Sudetoněmeckého dne se ozývaly hlasové protesty, byť jen slabé, v náznacích a krátce. Nápisy "Lidská práva bez hranic" byly vidět všude. Že se někdo chce zasadit za lidská práva, je jistě sympatické a velmi vítané. Ale jak lze upřímnosti této snahy věřit, když umožňuje současně diskriminaci obětí zločinů proti lidskosti ve vlastních řadách a kdy oprávněné očekávání nápravy je zpochybňováno tvrzením, že již je „jiná doba". To, že práva obětí nepromlčitelných trestných činů už nepatří do dnešní doby, jak bylo v podstatě řečeno je mi nové a velmi zneklidňující zjištění, zvláště s ohledem na stále probíhající odškodnění obětí II.světové války samotným Německem. Nevinu milionů obětí a jejich základní lidská práva nelze zpochybňovat jenom proto, že hovoří i jazykem poraženého.

Na základě iniciativy Bernda Posselta, byly požadavky sudetských Němců na znovuzískání staletého domova či odškodnění, ze stanov sudetoněmeckého sdružení odstraněny. Zda tato změna nabude právní moci je v současné době předmětem soudního přezkoumání. Rozhodne o nich soud v Mnichově dne 4.srpna 2015. Bude měřítkem nezávislosti německé justice. Nikdo nemůže upírat základní lidská práva nevinným obětem.

Bernd Posselt se pokusil otupit nesouhlas mnohých se změnou stanov a demokratičnost změny prohlášením, že ne všichni souhlasili se změnou. Ovšem 100% souhlas byl také vždy znamením diktatury.

Když už mluvíme o diktatuře. Proč byli odpůrci změny stanov se svými stánky, za velkých bezpečnostních opatření, umístěni a odděleni stěnou až zcela na konec prostorné haly, kam takřka nikdo nezavítal, pokud neměl potřebné informace? (Mimochodem i já jsem byl sledován a kontrolován, ale to zde nebudu rozebírat). Především oni se po desetiletí, neúnavně, aktivně zasazují za normální sudetoněmecko-české vztahy, o kterých, právem tvrdí, že pro ně musí existovat přirozená cesta a smyslpné řešení na poli moderního mezinárodního práva – a to na obou stranách. Pokračující existenci zločinných Benešových dekretů je pro ně stále hlavní překážkou, která brání "normálním" vztahům. Při setkání sudetských Němců o Letnicích byla zřejmá snaha jejich vedení ukázat "jednotu" sdružení. Proto byli údajní odpůrci novely nejprve oficiálně vyloučeni z účasti a jejich přítomnost nakonec trpěna až v nejzazším koutku haly č. 6?! Politickým způsobem tak Posselt vlastním krajanům dal najevo závažné, odmítavé gesto - i tím, že je označil za "extrémisty", v jednom rozhovoru pro noviny jako "výtržníky z řad pravice", jmenovitě Witikobund, za "naprosto nepřijatelný" a "extrémistický" spolek. Tzv. „vzbouřenci“ přesto požádali o radu uznávaného experta na mezinárodní právo prof. iur. et phil. Dr. Alfreda-Maurice de Zayase. Felix Vogt-Gruber, předseda Witikobundu, měl oprávněné obavy. Zeptal se konkrétně na lidská práva obětí trestných činů zločinů proti lidskosti. Jednalo se přece o tomto Letnicovém setkání právě o "lidských právech bez hranic", nebo snad ne? Přikládám odkaz na článek v němčině a jeho odpověď předsedovi Witikobundu:

http://www.witikobund.de/prof-iur-et-phil-dr-de-zayas-wandte-sich-an-unseren-vorsitzenden/

Expert na mezinárodní právo Prof. De Zayas potvrdil, že všechny oběti vyhnání mají právo na nápravu. Ani stát, ani vládní nebo nevládní organizace nemohou zástupně za obětí je o jejich právo připravit, neboť se jedná o individuální práva obětí trestných činů a ty jsou nepromlčitelné.

Prof. de Zayas proto odmítá změnu stanov SDL a uvádí ve svém doporučení jeden důležitý bod: "... oběti by měly obecně trvat na svých právech - nikoli kvůli materiálnímu zájmu, ale kvůli zajištění všeobecné platnosti mezinárodního práva. Jinak by bylo právo a právní jistota narušeny, pokud by vyhnání nebylo možné napravit. Byli by potom v budoucnu považováni za politicky slibnou možnost .... a pravděpodobně by nebyli považováni za mimořádně nevhodné…“

Z toho vyplývá, že změna stanov SDL, nejen z formálních důvodů, případně z jejich uznání, je problematická – i jako právní příklad.
Naše v ČR právě registrované "Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku", které se ze zásady cítí být spojeno se sdružením v Mnichově a českými Němci, našimi bývalými spoluobčany, považuje tento bod za zásadní a proto tak formulovalo i své stanovy. Také považujeme změnu stanov za závažnou a velmi problematickou. Bernd Posselt se od nás v současné době distancuje. My považujeme náš směr za správný. Nemělo by také žádný smysl, poskytnout českým občanům představu obecného vzdání se právní povinnosti zaplatit odškodnění v budoucnu. Zajímali by se potom o to co se stalo, ještě méně, pokud vůbec a naše společnost by zůstala navždy vězet v zasloužené nedůvěryhodnosti.

Jak je naše úsilí potřebné ukazuje výsledek posledního průzkumu Paměti národa, který ukazuje jak děsivá většina Čechů stále pokládá vyhnání Němců jako zcela legitimní opatření. Neznám zemi, která by vyhnala vlastní třetinu obyvatelstva, z jejichž řad pocházelo 9 nositelů Nobelovy ceny a která by to i po 70-ti letech považovala za normální. Pokud nebude naše země schopna se tímto zločinem proti lidskosti právně a morálně vyrovnat, bude právem považována za nenormální, nevyspělou a nedemokratickou, která se demokratickou jen pokrytecky jeví.  

https://adn1946.wordpress.com/tag/pamet-naroda/

Jak se může něco změnit, když Augsburg vyslal signál: "Dnes platí jen sblížení"? Není tím do budoucna dáno a naprogramováno, že si Češi v budoucnu ještě více nepřipustí svoji historickou odpovědnost a mladí lidi budou vyhnání považovat pouze za nevýznamnou epizodu? Pokud se vzdá ochrana nevinných obětí a úsilí o platnost základních lidských právních jistot již ve vlastních řadách, pak nemá nikdo právo pyšnit se na svých symbolech lidskými právy. Měl by nechat na své symboly napsat pouze "Stavění mostů bez jakýchkoliv hranic".

Naše cíle jsou sblížení a náprava zločinů a křivd minulosti. Jen takto lze pohlížet na lidská práva a zaručení skutečného usmíření. V současné době existuje mnoho příkladů, kdy země stále hanebně používají jako prostředek vyhnání. To samo o sobě ukazuje, že nejsme žádní „zpátečníci“, ale že sledujeme velmi aktuální cíle, které, jsou-li naplněny, se mohou v budoucnosti projevit jen pozitivně pro obě naše sousedské země.

V Evropě, která se zavázala k dodržování lidských práv, musí být umožněno o nich diskutovat, zvláště když jsou závažným tématem údajně dobrých sousedních vztahů zemí, kdy hrozí jejich nedodržování či dokonce obětování!

Nikomu není bráněno ve svých osobních česko-německých aktivitách nechat minulost minulostí a věnovat se pouze udržování a pěstování přátelství. Ale nadnárodní, institucionální přátelství, ať je sebevíce vítáno, nesmí být měřítkem všeho, pokud je základ stále křehký a oběti nadále trpí bezprávím a zneuznáním.

My to nevzdáváme – v zájmu našich bývalých spoluobčanů i v zájmu naší země a její budoucnosti!

Stojí za přečtení v německém jazyce:

http://www.deutschlandradiokultur.de/sudetendeutsche-und-tschechen-von-normalitaet-weit-entfernt.1005.de.html?dram:article_id=320538

Jan Šinágl, 31.5.2015

* * *

http://www.sudetsti-nemci.cz/cs/ - německá verze webových stránek se připravuje

* * *

Chceme vypadat navěky jako pomstychtiví primitivové?

Červen 1945: Tisíce pražských sadistů ubíjí Němce v ulicích

Poválečná msta přerostla v Postoloprtech v masové vraždy

* * *

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)