Vytisknout
Kategorie: Domácí zpravodajství

US CR budova

Podpora ČSSD klesá, HNUTÍ ANO 2011 už na třetím místě!

Pokud by si dala demokratická strana či hnutí do dlouhodobého programu níže uvedené myšlenky, získaly by jistě podporu většiny občanů. Podobné úvahy se objevují stále častěji. Pokusím se je shrnout a doplnit. Přirozeně jde o stručnou, základní kostru, která vyžaduje další diskuse. Co navrhuji? Zavést přímou volbu občanů zákonodárců, soudců, vysokých státních úředníků, zrušit Senát, zrušit kraje, zrušit financování politických stran, posílit pravomoc obcí, zavést zákon o státní službě a zákon o referendu. Naši malou zemi jistě mnohem lépe a efektivněji uřídí schopná vláda, menší Parlament, schopné vedení měst a obcí s podporou účinných zákonů a pravomocí, s efektivním využitím možností počítačů. Je to vize, kterou lze realizovat jen postupně, včetně nutných změn Ústavy ČR, projeví-li dostatečnou vůli teprve se rodící občanská společnost. Stát je podobný mechanismus jako firma a jako každá dobře fungující firma má i stát sloužit svému majiteli, tedy občanům, ne těm, kteří nemají důvěru občanů, jejich přímý mandát a „řídí“ stát především ve svůj vlastní prospěch.

Zavedením zákona o úřednících odpolitizujeme státní službu a její závislost na politických stranách. Bohatě postačí pro naši malou zemi tři pilíře řízení země – vláda, Sněmovna, města a obce - vybavené patřičnými zákony a pravomocemi.

Země by se mohla rozdělit na tradiční a historicky podložené územní celky – Čechy, Morava a Slezsko – a být rozdělena do volebních okrsků (velká města a venkov), kde by se utkaly v přímé volbě ti nejlepší z řád občanů o místo ve Sněmovně, za přítomnosti veřejnoprávní televize při veřejných debatách.

Zvážit by se mělo i zastoupení krajanů v parlamentu, alespoň jedním zástupcem, které by jistě mnohonásobně zvýšilo zájem o volby statisíců krajanů žijících v zahraničí a bylo by nezanedbatelným příspěvkem k budování demokracie v naší zemi. Po roce 1989 nebyl samozřejmě zájem, přes obrovskou pomoc krajanů. Je na čase, aby se naše země i k nim postavila vstřícně, demokraticky, podobně jako Polsko k Polákům v USA, kdy z tohoto spojení profitují obě země.

V další fázi by následovala volba vlády Sněmovnou. Podstatné je zrušení státního financování politických stran a hnutí, včetně nemravného financování stran, které nedosáhly 5% hranice! Ať svoji kvalitu dokáže každé hnutí či strana bez státních peněz. Budou potom mít rovné podmínky v soutěži s různými občanskými sdruženími a nedělat si ze státu prosperující „firmu“ do vlastních kapes s nulovou přidanou hodnotou.

SRN má 82 milionů obyvatel a 630 mandátů ve Spolkovém sněmu, USA mají 316 milionů obyvatel, 535 zástupců občanů v Senátu a Sněmovně reprezentantů, ČR má 10 ½ milionů obyvatel a 281 občanů zákonodárců v Parlamentu.

Z toho plyne 1 občan zákonodárce na 130.000 občanů ve SRN, na 60.000 v USA a na 37.000 v ČR. ČR má tedy 3,5 x více zákonodárců než mnohem vyspělejší SRN v poměru k počtu obyvatelstva a bez mála 2x více než USA. Má-li malá „firma“ tak velké vedení, musí nutně „krachovat“, tím spíše, vezmeme-li v úvahu prvek české povahy, kdy chce být mnohý „šéfem“, je nekritický ke svým schopnostem, nectí týmovou spolupráci a preferuje především sebe a své osobní zájmy. Nedivme se, když toto umožňující zákony si odhlasovali občané zákonodárci sami pro sebe. Tím vyslali signál ostatním občanům kdo ve skutečnosti jsou a o co jejich většině především jde – o osobní profit – přes všechna prázdná slova a sliby!

Výsledkem jejich „práce“ je stav současné ekonomiky, nezaměstnanost, žalostný stav úrovně vzdělání a výchovy mládeže, obrovský konzum alkoholu (už 700.000 lidí je závislých na alkoholu“), drog, hazard, kde všude patříme na špičku v zemích EU a i ve světě. Postihuje to především mladou generaci, budoucnost země! Dnes už odcházejí stále více nejenom schopní absolventi našich vysokých škol, ale už začínají odcházet i maturanti, o firmách nemluvě. Nepodaří-li se nám tento vývoj zvrátit, budeme se bát za 20 let jít k lékaři možná i s obyčejnou chřipkou, pokud zde ještě nějaký schopný lékař bude, možná už ne ani za drahé peníze…?

Pořádné „pouštění žilou“ naší zemi začalo už v roce 1948, kdy nás komunisté oddělili od paměti, tradice, kultury, elity a duše národa, aby mohli zločinně vládnout a ovládat národ a zemi. Velké národy si úbytek své elity vždy dokáží nahradit, Malé také už nemusí! Stali jsme se postupně nemocnou zemí a tento stav trvá dodnes.

Naši zemi „řídí“ armáda z velké části nepotřebných úředníků, institucí, které brání prosperitě svoji těžkopádností. Stejně tak jako tisíce zbytečných zákonů, nařízení, předpisů a vyhlášek, ve kterých se už nikdo nevyzná a které jsou morem, hubící naši zemi.

Čeká nás mnoho práce zejména na poli výchovy a vzdělání, jako základu prosperující země. Jedině to přinese postupný návrat a zažití nepsaných zákonů mravních. Potom nám vystačí jen pár zákonů, které se naučíme zpaměti a budeme se moci nazývat vyspělou a kulturní zemí. Zdá se vám to neskutečné, nemožné? Vše co má cenu a hodnotu, musí být podloženo poctivou, tvrdou prací na všech úrovních. Pokud toho nejsme schopni, potom si o vyspělé zemi, kultivované společnosti, svobodné a spravedlivé zemi můžeme i nadále nechat jenom zdát. Potom ale také nehledejme neustále vinu u druhých, ale přiznejme si, že selhal každý z nás, kdo jen sedí doma, v hospodě, kritizuje a sám k řešení ničím nepřispívá.

Čeká nás dlouhá a nejistá cesta. Mohli bychom převzít všechny švýcarské zákony, ale jen ty nám demokracii nezajistí, protože k zákonům jsou zapotřebí také skuteční občané. Švýcarsko budovalo a buduje demokracii už po mnoho generací. Ta je především o povinnostech a respektu k právu a druhému člověku. Teprve potom můžeme společně využívat práv a výhod demokracie.

Demokracie je funkční především tam, kde jsou občané ve velké většině vyspělí, vzdělaní, kultivovaní, občansky aktivní. Není-li tomu tak, ohrožuje demokracie samu sebe - je-li společnost zaostalá a převažují-li hlasy hloupých, neschopných či nevzdělaných a kdy má stejnou váhu hlas např. nositele Nobelovy ceny. To vidíme názorně nyní u nás. Bude to postupná, každodenní práce pro další generace. My můžeme udělat první kroky, aby ti co přijdou po nás měli na co navazovat, tak jako to po generace dělali naši předkové.

Nadcházející volby mohou být začátkem dlouhé, nejisté cesty, ale také začátkem naděje, že se za naše životy nebudeme stydět a ani naši potomci za nás! Funkce a úřad je především osobní odpovědnost, služba veřejnosti, zemi, ne sobě!

DOBROU VOLBU

 

Jan Šinágl, 24.9.2013

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.95 (21 Votes)