Šest otázek a šest děsivých odpovědí na téma: Komunistický koncentrák Minkovice (1958

Telefonický rozhovor s Jiřím Kubíkem, pracovníkem Výboru na odhalování teroru KSČ v koncentráku Minkovice a jiných.

Co říkáte včerejšímu soudu, kdy dozorci svědčili, že jejich kolega Vondruška nepáchal násilí na vězních ?

Kolegové bachaři svého kolegu Vondrušku přeci podpoří, aby chránili svojí "společnou komunistickou čest" pošpiněnou samotnou existencí tohoto jejich rudého koncentráku na mučení lidí v otrokářské továrně ÚV KSČ n.p. Preciosa Minkovice. Takové svědectví má nulovou hodnotu. Týká se pouze okamžiků, kdy ostatní dozorci zrovna měli Vondrušku na očích, ne těch ostatních 90% času, kdy s ním nebyli. Např. včerejší svědek Ladislav Kulíček zvaný Kotletka, vychovatel z oddílu B, doháněl po celá 80. léta vězně týráním hladem, betonovými kobkami a psychickým týráním - neustálými bezdůvodnými tresty za nesplnění úmyslně přemrštěných norem k zoufalství, těžkým depresím a k sebevraždám. Anebo jeho vězni dobrovolně spáchali přestupky, aby byli přeloženi z druhé nápravně výchovné skupiny do té nejtěžší – do třetí ve Valdicích a na Mírově. To už o něčem vypovídá. Lágr Minkovice byla taková soukromá 4. nápravně výchovná skupina bachaře Vondrušky, Kulíčka, Johy, Sochůrka, Patery, Šimka a spol., která v zákonech vůbec neexistovala. Z vězňů učinili bachaři otroky v otrokářské sklářské továrně Preciosa n.p., kde celou směnu pobíhali jako šílení a v poklusu přenášeli tuny železných nástrojů mezi plynovými hořáky a vodními tryskami na válcových brusech v obrovském rámusu a jedovatém vzduchu z éteru a skelném prachu. Kdo těmi hrůzami prošel, viděl skutečné rudé peklo. Všechny stížnosti na toto barbarství zametl zločinecký náčelník Šimek a zločinecký dozorový prokurátor Kostelecký (dnes soudce) pod koberec.

Normy byly tak extrémně přemrštěné, že se nedaly plnit při nejlepší vůli. Zvládli je jen nejsilnější jedinci. Což byl záměr a podstata celého minkovického teroru, protože za toto uměle vytvořené neplnění byli z práce naprosto vyčerpaní a vysílení vězni okamžitě trestáni uvržením do betonové kobky, snížením dávky jídla, zakázáním balíčku, prostě rozšlapáním člověka na nejnižší lidské dno. Tím se roztáčel nikdy nekončící bludný kruh šílenství minkovického teroru, protože podvyživený, zmučený a prostydlý vězeň po propuštění z kobky ještě hůře plnil normy. A tyto zločiny proti lidskosti páchal včera svědčící Ladislav Kulíček, Jindřich Burda, Joha, Nosek, Ježek a mnozí další mezi těmito jmény: Zajíček, Křenek, Slavíček, Karel Roubal, náčelníci Miroslav Šimek, Patera, Starý, Čech, Holý, Havelka, Štěpánek, Salinger, bezpečáci z Vnitřní ochrany Prokš, Toman, Čuchal, Šimon, Otto Gudas, lékař Pěniška zvaný Mengele, gestapácký psycholog a trýznitel lidských duší Jan Sochůrek, civilní mistři Jiří Dvořák (znám jako nejhorší bestie), Jiří Volštát, Miroslav Ježek, Cvrkal, Verner, Schwarz, Horst, vedoucí Schreiber, Málek, ředitel otrokářské továrny (dnes majitel) Ludvík Karl atd.

To byly normální nacistické bestie v červeném. Šlo o stejné zločince jako Vondruška. Už jenom totálním pošlapáním Mezinárodní deklarace OSN o lidských právech, když jako bachaři písemně přísahali věrnost Komunistické straně a jejímu třídnímu boji proti všem nekomunistům – což pak samozřejmě museli provádět s politickými vězni i v praxi na lágru, aby dodrželi přísahu. Jsou tedy vinni paušálně automaticky. Anebo svojí vlastizradou, když v prověrkách, schválili okupaci Československa Sovětskou Armádou jako oprávněnou. Tito lidé by měli stát před soudem a dostat doživotní vězení s odnětím luxusních důchodů. I za to, že u soudu křivě svědčili, protože o Vondruškově útoku s ešusem do obličeje vězně věděli z hlášení náčelníka všichni vychovatelé.

Vondruška prý odmítl během vyšetřování své psychologické vyšetření ?

Ano, velký sovětský hrdina Vondruška a bojovník za komunismus se odmítl podrobit psychologickému vyšetření. Ptám se ho, čeho se tak moc bojí soudruh Vondruška? Jinak pochybuji, že bude odsouzen. Pokud ano, tak malou podmínkou vzhledem k uplynulé době 32 let, kdy trest již nemá na obžalovaného podle zákona výchovný účinek. Ale spíš ho soud osvobodí pro nedostatek přímých důkazů, jako už učinil jednou. A o svědcích možná uvede, že měli i kriminální paragrafy a pomine, že to tehdy byla běžná praxe SNB a StB všem nepohodlným lidem napařit k politice ještě vykonstruované paragrafy jako krádež, loupež, propagace fašismu, příživnictví, apod., sexuální delikty aby demokratické odpůrce komunismu před Západem zkompromitovala. Avšak mladý soudce tuto dobu plnou bezpráví a justičních intrik nezažil.

Byli v tomto lágru hrůzy i slušní bachaři ?

Ano, byli, obešli se bez šikany, bití, psychického teroru. František Rygal, Miroslav Zembol a další. Pro zajímavost – fyzické násilí se zde používalo v 50. letech a pak po sovětské okupaci v 70. letech, což zde doporučili sovětští poradci během inspekce. To téměř přestalo po roce 1981, kdy vyšla na Západě tajná zpráva Jiřího Wolfa o poměrech v tomto komunistickém koncentráku a svět objevil dosud utajovaný projekt „Minkovice“. Pan Wolf za knihu nedostal zákaz publikační činnosti, ale 6 let nejtěžšího československého žaláře Valdice. Po celkem 10 letech rudých lágrů mu zcela zničili zdraví a je rád, že to přežil. Nikdo si neumí představit, co to je 10 let otrokem v socialistickém lágru. Ale mnohem horší násilí od bachařů a mistrů než nějaká ta rána obuškem bylo zcela jiné! A to mučení hladem, otrockou prací a psychické mučení neustálým cyklickým trestáním po celé týdny, měsíce a dlouhé roky za nesplnění nesplnitelných pracovních norem, psychické týrání rodiny na návštěvě nejhoršími bachařskými pomluvami, vydírání a vyhrožováním dalších mnoha let nášupů, pokud napíšete stížnost, apod. Proto vznikl o lágru všeobecný název koncentrák.

Toto mučení trvalo celá 60., 70. a 80. léta až do ledna 1990. Neuvěřitelných 32 let. Tehdy bachaři všechny vězně rozvezli po ČR, lágr zrušili, zametli všechny stopy, spálili archívy a rozutekli se před Občanským Fórem a propuštěnými členy Charty 77 jako krysy z potápějící se lodi. Podobně jako nacisté v Terezíně a Osvětimi. Dokumenty o této akci nyní vyšly najevo i se všemi jmény libereckých bachařů a napojených komunistů, což zveřejníme. Ostatní věznice včetně koncentráků Vykmanov, Slavkov a Valdice však nic takového nezažili. To o něčem vypovídá…

Co to byl sovětský lágr Minkovice – Pilínkov ?

Minkovice byly tajný lágr na rozdíl od ostatních veřejných věznic v ČSSR. Sovětský lágr. Na vratech měl metr veliké sovětské státní symboly – rudou hvězdu, srp a kladivo (viz foto). A sovětské poměry panovaly i uvnitř. Ve skutečnosti byl v obci Pilínkov. Dne 1. března 1958 vydal ministr vnitra Rudolf Barák po jednání s KGB, StB a ÚV KSČ Tajný rozkaz č. 32 (viz foto) a zřídil zde Pracovní tábor. Do něj umístil 1.000 otroků a postavili zde bižuterní sklárnu Preciosa. Ta vydělávala obrovské devizy jako náhrada za zrušené uranové koncentráky na Jáchymovsku, kdy sovětský vůdce Chruščov ukončil roku 1958 odběr našeho uranu a tím přísun deviz pro ČSSR. Ty se i nadále používaly na šílené zbrojní plány senilních starců a bezcharakterních kreatur z ÚV KSČ v jejich studené válce Východu proti Západu. Po Barákovi převzal agendu tohoto tajného koncentráku ministr vnitra Lubomír Štrougal. Další nepochybný zločinec. Prezident Gustáv Husák to samé, jasný zločinec, který díky služebním svodkám, které máme, o všem věděl a kryl to. Soudruh Štrougal si na svojí temnou minulost jistě pamatuje…

Co to byla otrokářská továrna Preciosa uvnitř lágru ?

Otrokářskou továrnu Preciosa n.p. zřídila nechvalně slavná komunistická ministryně průmyslu Božena Machačová Dostálová. Technologii a celé knew how tato komunistka ukradla spolu s libereckými estébáky a s agenty Preciosy a Výzkumného ústavu skla a bižuterie (VÚSAB Jablonec) - Josef Kopal, Miroslav Tesař, Jaroslav Miller, Johana Mikeschová, Matoušek, Daněk, Novický, Kupka, Matěcha, Hauser, Vronský, Lahoda, Šonský, Petránek, Hladný, Machačka, Koudelka, Šedivý, Pazdera, Fišer, Fuchs u rakouské konkurence úspěšnému vynálezci Danielu Swarovski.

Dodnes na této krádeži průmyslové technologie vydělává a vydělala Preciosa n.p. později Preciosa a.s. vlastněná bývalým komunistickým ředitelem Ludvíkem Karlem okolo 30.000.000.000,- Kč tedy 30 miliard Kč. Policie ČR v Liberci má tuto obrovskou kauzu už rok na stole a působí zatím spíše bezradně. Jak je v ČR zvykem, stíhá zatím jen ty, kteří na to chtěli poukázat a do bývalého koncentráku vlezli s kamerou. Kromě deviz tento lágr zplodil akorát tisíce lidí a invalidů s podlomeným zdravím a s diagnózou doživotního posttraumatického stresového syndromu po katastrofických zkušenostech. To, že tam dodnes není památník všem obětem a otrokům, je ostudou vlády i Preciosy.

Podle Vondrušky byl lágr bez závad, víte o nějakých obětech?

Tito političtí vězni byli usmrceni v souvislosti s Minkovicemi anebo zemřeli v lágru či později, většinou jako předčasná úmrtí na následky vězeňských útrap :

Bouček František, majitel malé brusírny skla v Malé Skále, Jablonec/Nisou, zemřel již v červnu 1958 tedy 3 měsíce po založení lágru. Bachaři z Minkovic ho vezli z rozleptaným žaludkem do nemocnice, ale za lesem auto odstavili, zamkli a šli na půl dne domů. Pan Bouček mezitím v ukrutných bolestech zemřel. Pachatelé neodsouzeni.

Dolejší Miroslav Ing., z Prahy, spisovatel a počítačový odborník, vězněn komunisty 19 let !!!, zemřel na následky podlomeného zdraví z uranových dolů a z Minkovic.

Dejmal Ivan Ing., z Ústí/L., polistopadový ministr životního prostředí, signatář Charty 77, zemřel předčasně 6.2.2008 v 61 letech.

Wonka Pavel z Vrchlabí, jediný opoziční kandidát do komunistického parlamentu proti 199 komunistickým kandidátům, zemřel na následky nelidského týrání na kobkách v Minkovicích a ve vazbě v Hradci Králové 1988, pachatelé z justice a věznice se nepodařilo odsoudit.

Boháč Jiří z Pardubic, aktivní odpůrce komunistické zvůle v ČSSR i v lágru Minkovice, člen KPV, na následky utrpení hladem a bitím na minkovických kobkách zemřel krátce po propuštění v Pardubicích.

Švajdler Miloslav z Pardubic, vš. student, 9 let vězení, zemřel sebevraždou na následky posttraumatického syndromu z lágru Minkovice.

Jandák Vítězslav, z Prahy, otec poslance V. Jandáka, vězněn a trápen zde 3,5 roku 1960-1963, odsouzen komunisty v tajném neveřejném procesu, člen Akademické legie, pracoval pod generálem Josefem Bartíkem z 1. a 2. zahraničního odboje.

http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A080225_BRA_UNOR48.PDF (str. 11 a 16)

www.radio.cz/cz/rubrika/historie/general-bartik-bojoval-v-legiich-byl-zasvecen-do-operace-anthropoid-a-podilel-se-na-procesu-s-khfrankem

René Matoušek, z Liberce, vězněn na Borech, po převratu vyšetřoval Minkovice, dne 27.3.1992 podle všech indícií nejspíše zavražděn Státní Bezpečností, dosud neobjasněno, signatář Charty 77, člen Občanské prověrkové komise ve vězeňském a policejním aparátu Minkovic a Liberce v letech 1990-1992.

Reportéři ČT: Záhadná sebevražda disidenta René Matouška

Každých pět let od smrti svého bratra vydává Jiří Matoušek v libereckých novinách inzerát. Kromě vzpomínky na svého bratra tu také pokládá otázku: " A jak se žije vám soudružko soudkyně Rosenbergová, soudruhu prokurátore Rydvane a liberečtí estébáci?" Se zveřejněním inzerátu nikdy nebyl problém. Až letos. Liberecká redakce jej zveřejnit odmítla. Prý se obává žaloby. Po četných intervencích a článcích v tisku nakonec inzerát vyšel. Kdo byl René Matoušek a proč mají s připomínkou starých událostí někteří lidé ještě skoro dvacet let po revoluci problém?

Bývalý dozorce Vondruška opět před soudem – ČT 19.1.2013

Vondruška vězně nebil tvrdí vychovatelé z Minkovi – ČTK 16.8.2013

TV NOVA: TN – 16.8.2013 (od 27 min.)

Jan Šinágl, 17.8.2013

* * *

Fotogalerie viníků odpovědných za tyto zločiny proti lidskosti

Bachař Josef Vondruška v roce 1989

a poslanec za KSČM v roce 2009