Proč není vyšetřován i Jan Fischer? - Je snad podezření z korupčního jednání u něho jiné a méně závažné než u ostatních vyšetřovaných politiků? – Hrbata na Univerzitě obrany, aneb kozel zahradníkem? – Za co je nemravně placen gen. ředitel ČT Petr Dvořák? - Zavedeme u nás osvědčený carský systém?
Samozřejmě, že je u nás politika plná různých forem korupce napříč politickými stranami. Dokud nebudou souzeni a odsouzeni vysoce postavení, mocní a bohatí – i ke ztrátě majetku, pokud neprokáží jeho zákonný původ a nabytí – jsou všechny řeči o boji proti korupci o ničem. Nedávno „propuštěný“ náměstek ministra obrany Ing. Michael Hrbata, na kterého jsem bezvýsledně podíval a 5x doplňoval trestní oznámení, nyní působí na Univerzitě obrany, kde má na starosti investice – bude mít na starosti 400 milionů na modernizaci univerzity. Obávám se, že se tak naplnilo přísloví „Kozel zahradníkem“. Je to další důkaz, jaké poměry vládnou na MO a o kterých informuji už roky.
Radní navrhli šéfovi ČT Dvořákovi odměnu 2,3 milionu. Dobře plní úkoly - Generální ředitel České televize Petr Dvořák dostane za loňský rok odměnu v plné výši, tedy 2,3 milionu korun. Ve středu to schválila Rada ČT. Nárok na odměnu po splnění stanovených kritérií vyplývá z Dvořákovy manažerské smlouvy. V předchozím roce dostal půl milionu. V diskusi radních před schvalováním bonusů zaznívala především spokojenost s dosavadním hospodařením i s výsledky sledovanosti. Řada radních navrhovala odměnu v plné výši. Odmítavě se vyjádřil radní Radek Mezulánik, podle kterého současný management není schopný veřejnoprávní instituci řídit. Dvořákův základní plat činí 230 tisíc korun měsíčně, což je o 5 000 víc, než bral jeho předchůdce Jiří Janeček. Vyšší je také pohyblivá složka mzdy, na roční dvoumilionový bonus může dosáhnout v případě, že splní dvanáct kritérií. Jedním z nich je požadavek, aby celkový podíl ČT na diváckém trhu neklesl pod 30 procent.
O ČT kolují mezi jejími zaměstnanci doslova horory o tom, k jakému korupčnímu jednání dochází při rozhodování kdo co bude točit a kolik odpovědní dostali z částky určené na produkci pořadů, dokumentů či seriálu. V korupční zemi se korupci nemůže vyhnout ani veřejnoprávní televize - je jí o to více ohrožena. Odměnu za „práci“ g.ř. ČT považuji za nehoráznou, nemorální a z pohledy služby veřejnosti ničím nepodloženou. Veřejnoprávní ČT neplní zdaleka svoji službu. Stává se stále více bulvárem, podobně jako komerční televize. Petr Dvořák zavedl prvky komerční TV NOVA, kde byl ředitelem před odchodem do ČT. Pořady jsou z velké části nenáročné, podbízivé, trapné až hloupé. Hodnotné pořady se objevují vzácně a pokud ano, tak většinou v neatraktivních vysílacích časech. Hlavní večerní zprávy jsou v podstatě jen černou kronikou, připomínající TV NOVA, kdy se o podstatném dění v zemi, Evropě a ve světě mnoho nedozvíte. Za 15 minut zpráv veřejnoprávní ARD ze SRN se dozvíte o dění mnohem více. Na unavování zbytečnými technickými efekty není žádný prostor. Na těch si naopak ČT dává záležet. Nemohu říci, zda jede o neschopnost, hloupost či záměr. Kloním se k názoru, že to je jen logický následek práce odpovědných, kteří svými schopnostmi a charakterem na tato místa nepatří. Úloha veřejnoprávní ČT je při stavu dezorientované společnosti nesmírně důležitá. Zatím ČT tento stav prohlubuje. Neúspěšný kandidát na g.ř. ČT pan Chudárek měl zdaleka nejlepší presentaci. Věřme, že příště uspěje.
Málokdo dnes ví, že v Rusku za cara nepobírali státní úředníci platy. Car dobře věděl, že si více než dost vydělají korupcí. Asi to navrhnu novému ministru financí, když nelze korupci ve státní zprávě vymítit či omezit. Nechť navrhne vládě zrušení platů všech státních zaměstnanců. Stát by ušetřil miliardy za zbytečné platy a úřady by nefungovaly jistě hůře, ale kde najít toho cara …
Jsme postkomunistickou společností, která nemůže mít potenciál na radikální změnu. Stále si většina z nás v sobě nese dědictví totality o to více, že jsme jej v roce 1989 z velké části převzaly, včetně zákonů a správního aparátu. Samovolně a bez odporu tak mohly pokračovat nepřirozené, po generace pěstované a děděné zvyklosti a spojení, které stále ohrožují a ničí společnost – mravně a materiálně. Můžeme jen zkoušet postupnou změnu s nejistým koncem. Je to o naději, víře a důvěře. Zde už komunistické „jistoty“ nepomohou. Požadavek jistoty je jen požadavkem nové bídy a nového otroctví! Blahobyt nemůže zajišťovat stát, ale podmínky, aby se k němu každý dopracoval dle svých schopností. Zatím ještě máme volbu.
Jan Šinágl, 19.7.2013