Přijede se poklonit památce nevinných obětí na Švédské šance prezident Miloš Zeman tak jako nedávno do Lidic? Těžko. Připomínám, že do širšího okruhu jeho poradců patří i postkomunistická organizace Svaz protifašistických bojovníků, kde byl Pazúr, tento československý „Eichmann“, vysokým funkcionářem, jako mnoho dalších vrahů, udavačů a kolaborantů, kteří se poté stávali vzory hrdinů pro naši zemi a mládež! - Dnes si město Přerov připomene hrůzný masakr na Švédských šancích -Jsme jedinou zemí v Evropě, která nemá označené hromadné hroby!!!

Masakr na Švédských šancích (resp. Přerovský masakr) proběhl u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance v noci z 18. na 19. června 1945. Příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky (bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru) vedení poručíkem OBZ Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou zde zmasakrovali 265 obyvatel Dobšinej, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovej Lehoty pri Žiari nad Hronom. Povraždění byli hlavně Karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti. Vraždění probíhalo velmi bestiálním způsobem, oběti byly přinuceny se svléknout do spodního prádla a pak byly po malých skupinkách stříleny. Pazúr se přitom sadisticky vyžíval v tom, že rozděloval děti od rodičů a dával je do různých skupin, aby maximálně trpěly, děti se dívaly, jak jim vraždí mámu, a pak postavené tak, aby viděly na její tělo, čekaly až na ně přijde řada. A obráceně. Jeden ze svědků vypověděl, že slyšel šestileté dítě prosit slovensky o zastřelení, že už chce jít za maminkou. V jednom případě Pazúr nechal zastřelit ženu, která měla v náručí dvě děti (asi jedno- a dvouapůlleté), a když mrtvá padla s oběma ještě živými dětmi do napůl plného hrobu, chvíli se ještě kochal jejich pláčem, než je obě odstřelil.

… Jelikož byl Pazúr přítel řady komunistických pohlavárů, kteří za něj opakovaně intervenovali před i po odsouzení, byl mu trest Klementem Gottwaldem (na doporučení mj. Bedřicha Reicina) snížen na polovinu a v roce 1951 (po dvou letech věznění) byl propuštěn při amnestii. V následných letech byl vysokým funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků. Po celou tu dobu (od svého uvěznění), působil jako agent StB.

… Vojenský prokurátor Anton Rašla, který se zasadil o Pazúrovo potrestání, byl později komunistickým režimem uvězněn…

… Za komunistického režimu se o masakru mlčelo, do povědomí širší veřejnosti se začal vracet až po sametové revoluci. Velký podíl na tom měl ředitel Muzea Komenského v Přerově PhDr. František Hýbl, který věnoval soustřeďování materiálů a svědectví o masakru velkou část svého života a v roce 1995 vydal o tragédii podrobnou knižní publikaci. O události natočili dokumenty Češi, Maďaři i Slováci. Cenným zdrojem jsou i vzpomínky generála Antona Rašla, vojenského prokurátora, který vyvinul nezměrné úsilí, aby Pazúra pohnal před soud a docílil jeho odsouzení.

… Největší čeští znalci, co se tohoto masakru týče, František Hýbl a Tomáš Staněk, označují shodně celou událost za naprosto výjimečnou, která se svojí bestialitou vymyká všem ostatním zvěrstvům, k jakým v moderních dějinách Moravy došlo. Zejména složení obětí: 120 žen a 74 dětí povražděných za jednu noc, nemá podle nich obdobu dokonce ani v žádném z masakrů, které na Moravě spáchali nacisté. …

http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_%C5%A0v%C3%A9dsk%C3%BDch_%C5%A1anc%C3%ADch

* * *

Přijede se poklonit památce nevinných obětí na Švédské šance prezident Miloš Zeman tak jako nedávno do Lidic? Těžko. Připomínám, že do širšího okruhu jeho poradců patří i postkomunistická organizace Svaz protifašistických bojovníků, kde byl Pazúr, tento československý „Eichmann“, vysokým funkcionářem, jako mnoho dalších vrahů, udavačů a kolaborantů, kteří se poté stávali vzory hrdinů pro naši zemi a mládež! Nedávno zemřelá dlouholetá předsedkyně SPB Anděla Dvořáková, proslula svoji až patologickou nenávistí vůči Němcům a všemu německému. Postoje k takovýmto nelidským zločinům na naprosto nevinných nám ukazují pravou tvář odpovědných, jejich charakter, cíle, resp. prázdnotu, malost, zbabělost a čirý populismus k prosazení svých osobních cílů. Nejsou ani v zájmu země, ani v zájmu jejích občanů. Uctívat památku nevinných obětí diferenciovaně, jen na základě národnostního původu, není nic jiného než skrytá nenávist, rasismus, šovinismus a populismus. Veřejnoprávní ČT připomněla dnes ráno tento masakr pár vteřinami? Polepší se večer ve hlavních zprávách…?!

Jan Šinágl, 18.6.2013

V úterý si město Přerov připomene hrůzný masakr na Švédských šancích

Ani po osmašedesáti letech nezůstala zapomenuta krvavá noc, která nastala z 18. na 19. června roku 1945 na Švédských šancích u Přerova. O život tu přišlo 265 karpatských Němců ze Slovenska, kteří se na konci války vraceli domů. Těšili se na nový život, místo toho se stali oběťmi šíleného poválečného vyřizování účtů. Tuto smutnou událost si v úterý 18. června připomenou zástupci města Přerova, historici, ale i lidé ze slovenského města Dobšiná, kterých se hrůzná událost dotkla nejvíce.

Krvavá událost, o které možná spousta Přerovanů doposud neměla ani zdání, se dostala do povědomí občanů díky květnovému a červnovému promítání nového dokumentárního filmu Přerov a jeho válka. Ten s mrazivou pravdivostí líčil pohnutou noc, při níž přišli o život nejen muži a ženy, ale také spousta dětí. "Z dobových materiálů jsem se dočetl, že tento smutný příběh začal na přerovském nádraží, kde příslušníci pluku z Petrželky nechali Němce nemilosrdně vyvléct z vagónů. Jeden z důstojníků údajně tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, dokázal o tom přesvědčit ostatní a ještě i připravit popravčí četu," vzpomněl náměstek přerovského primátora Michal Zácha.

A slova historiků to potvrzují, stejně jako nový dokument, který můžete až do konce června zhlédnout v Galerii města Přerova. "Tento samozvaný mstitel se jmenoval Karel Pazúr. Ten navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu na kopci zvaném Švédské šance. Sedmadvacet mužů do jedné hodiny ráno hloubilo jámu. Pak nastal čas odplaty. Karpatští Němci, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat cennosti. Pak byli nemilosrdně zastřeleni," vzpomněl jeden z přerovských historiků. Dobové materiály uchovaly i dech beroucí vzpomínky pamětníků – muži a ženy se modlili k Bohu, děti hystericky plakaly… Vedení města je přesvědčeno, že by se na tyto události nemělo zapomínat, naopak je potřeba je připomínat co nejvíce, a to hlavně mladším generacím. "Rozhodli jsme se proto pro vzpomínkovou akci na hřbitově. Na pietní akt jsme pozvali i rodinné příslušníky zavražděných, kteří sem dříve jezdili vzpomínat na své blízké, ale už bohužel nejsou v dobré zdravotní kondici," uzavřela vedoucí kanceláře primátora Daniela Novotná.