Sedí dudek na kabelu, vymýšlí si - starou belu. A já trhám protěž, vymýšleje - totéž...
Tedy, protěž jsem netrhal, ta na Lanzarote neroste. Ale ten dudek na kabelu seděl, na břehu Atlantiku, mezi dvěma sloupy hyzdícími výhled do - snad jen dočasně vyhaslé - sopečné krajiny Má pravidelná poustevna, eremitáž zcela nepodobná oné leningradské-petrohradské. Slunce, mraky, písek, kameny, moře a vítr. Na stole, dřevěném - a trochu lepkavém lehce slanou vodou, filtrovanou z oceánu - prázdný papír, na kterém už dva týdny mělo být napsané vánoční povídání. Ale jak myslet na Vánoce, když slunce vyhřálo vzduch na 28 °C, krajina nad dunami se vlní vedrem a květy ibišků vystrkují své žluté jazýčky z karmínově rudých okvětních úst?
Prvního září, cestou z Lesní opery v Sopotech, jsem se na skok zastavil v Praze, zazpíval se svými českými a polskými kolegy na jevišti pod převráceným Téčkem - a pak se odebral na Letnou, do bytu s výhledem na panorama Hradčan a Letenskou pláň, tentokrát nenapěchovanou protestujícími obyvateli této země. Země, která jako by - načas - byla na rozpacích nad otázkou:
- K čemu ti svoboda,
když nevíš, co s ní počít?...
Nebát se?... Neotročit?...
Svoboda...! Slovo dá
slovo - a pojednou
zbude jen prázdný pojem... -
Převrácený tank, polepený nápisy. Toť bezmála - vše. Vdechoval jsem pražský vzduch, ještě pořád ne zcela přivyklý skutečnosti, že jsem v Československu přítomen - beze zbytku - a fyzicky. Hlavu jsem měl ještě plnou světlých - ba svítících tváří a do véčka zvednutých prstů, svící a prskavek nad vyprodanými prosincovými sály. Přišel jsem tehdy s prosíkem; o pomoc bezmocným; chromým, přestárlým, osamělým, nevidomým. „Jsou to naši lidé,“ říkal jsem vám všem, „pomozte jim, najděte si je; oni si vás najít nemohou.“
Rok minul - čas na bilanci. Našli jste si svého člověka, který potřebuje vaši pomoc? Vždyť ne věci a věci, předměty a krámy: láska a vroucnost patří k Vánocům... Pohoda duše, naplněné dobrým činem.
Devátého září jsem se znovu setkal se svými přáteli z Jedličkova ústavu. Mají to do „lidojemu“ Paláce kultury blízko. Zastyděl jsem se i já; copak jsem neslíbil, že jim přijdu zazpívat? Popovídat si? Čas spolykala práce, možná i pohodlnost, snad i lenost. Asi jsem toho udělal ještě málo. Ne - není lehké bilancovat.
Následovaly Budějovice, Tábor, Bechyně, Aš, Plzeň, Klatovy. Hledal jsem opravené domy a zasypané díry ve vozovce. Nenašel. Že by byl rok příliš krátká doba?
Hledal jsem nově zasazené stromy a nalézal ty staré, pokácené vichřicí. Snad jsem ty sazeničky přehlédl. Strom roste dlouho.
O Vánocích se stromy nesázejí - aspoň v naší zeměpisné šířce nikoli. Ale stromky ozdobené lametami vítají právě znovunarozeného Krista. Světlem svící a prskavek - právě tak jako na oněch prosincových koncertech. Snad - další rok na nová - a tentokrát bohdá splněná - předsevzetí...?
Veselé a šťastné Vánoce
Karel Kryl
(druhá polovina roku 1990)
Z knihy ZEMĚ LHOSTEJNOST
* * *
Děkuji srdečně všem toto cestou za četná blahopřání k narozeninám, Vánocům a Novému roku. Pokoj všem lidem dobré vůle.
Jan Šinágl, 24.12.2012
* * *
Dobrý den pane Šinágle,
úvodem psaní vám chci vyslovit veliký obdiv a úctu k vaší činnosti. Jsem velice ráda, že jste se zúčastnil soudních klání mého bratra Jana Šafránka. Nám jakékoliv slovo o soudu nahání hrůzu, ale po těch zkušenostech, co máme, se není čemu divit, v tom mne jistě pochopíte. Myslím že jsme dokonalým obrazem, jak může dopadnout obyčejná česká rodina bez znalosti jak to chodí "tam nahoře". Byli jsme vychováváni ve slušnosti s tím, že když budeme mluvit pravdu nic se nám nestane. Jak naivní jsme byli.
Tam kam jsme dříve vzhlíželi s úctou se dnes díváme s opovržením. Jedním slovem nedůslednost od samého začátku. Díky Vámi nahranému odůvodnění rozsudku, který jsem si stáhla z Vašich stránek neb jsem v soudní síni nebyla, klesla česká justice o příčku níž. Opět a zase nepřečetli vše, jak bývá zvykem. Bratra nařkli, že nepracoval a navíc byl před celou událostí stíhán. Což není pravda, neboť ho propustili následující den poté co navštívil zdejší služebnu. Zdůvodnění výpovědi si samozřejmě vymysleli, řekli že opustil areál na babetě, aby mohl přepadnout poškozenou.
Proč není nikdo schopen v naší republice udělat něco pořádně??? Pane Šinágle znáte odpověď?
Omlouvám se jestli jsem vás obtěžovala svým psaním.
Mějte se hezky a nepřestávejte jim všem dupat na paty neb takových jako vy je moc málo.
Hezký den
Jana Šafránková, 26.2.2012
* * *
Omlouvám se že píši až teď, ale nebývám tu každý den. Doufám že i Vy jste své MM okolnosti vyřídil dle svého vědomí a uštědřil dotazovaným lekci slušného chování. Pane Šinágle, mnohokrát Vám děkuji za čas a prostor, který věnujete naší kauze. Je to od vás moc hezké, člověk tomu ani nemůže uvěřit.
Když si jen vzpomenu kolikrát jsme s maminkou psaly dopisy k soudu, do novin a všude kam se dalo, jen aby nás někdo vyslyšel a podal pomocnou ruku............ jak marný to byl boj. Dnes už věřím tomu, že ty dopisy nikdo nečetl. Lidskost se ztratila.
Je pro mne těžké o tom všem psát, tolik nespravedlnosti a arogance vám zanechá na srdci hodně šrámů. Člověk čeká, že s očišťujícím rozsudkem se očistí i on sám. Bohužel pocit úlevy, ale nepřichází.
Pane Šinágle našel jste všechy "bezchybné" v těch materiálech co jsem vám zaslala? Před Českou televizí se skryli, ale pochybuji že mají výčitky.
Pane Šinágle, ještě jednou děkuji za vše napsané, za krásné přání nám všem i my Vám přejeme klidné vánoční svátky s trochou pohody v tomhle nelehkém čase.
Jana Šafránková, 15.12.2012
P.S.
Jakmile naberu více sil napíšu ještě více k našemu případu.
* * *
V soudní síni se mi chtělo vraždit, jenže nebylo koho… Něco takového si nedovolili snad ani fašisté… František Vlach: „No děti věřily, ale věřili byste, že je něco takového možné?“ Jana Vlachová: „Žádná máma nenechá ubližovat svým dětem neprávem.“
* * *
.. Narodil jsem se v roce 1939, asi 1 km od místa, kde byli chudí lidé z Horních Teplic postříleni a jen ledabyle, na povrchu pohřbeni, na jednom statku v Novém Dvoře. Jako 6-letý jsem slyšel jak dědeček mamince říká: "… liška ožírala lidskou ruku ...", to jsem vnímal jako hrůzu, tušil jsem co se stalo. Pár týdnů před tím, jsem se musel dívat, jak byl sedlák Purmann partyzány ve žluto-zelených uniformách uchopen za nohy a čtyřmi muži neustále vrhán a vymršťován proti vratům jeho stodoly: jeho zuby prošly tváří ... už nemohl chodit. Odtáhli ho na louku dolů, a po zastřelení spadl do hrobu, který vykopal můj dědeček dalšími. Nyní můžete pochopit, co si myslím dnes o politické elitě a o všech těch lidech v České republice, kteří nejsou ochotni vyslovit osvobozující Mea culpa ...
* * *
P.S.
25.prosince 2012 v pořadu na ČT „Sbohem Československo“, byly na jeho konci použity záběry ze Sněmovny z konce roku 1992, kdy bylo odhlasován rozpad Československa. Zazněl potlesk, k vidění byly spokojené úsměvy poslanců. Poslanec Dostál to okomentoval výstižně: „Ještě jsem neviděl, aby se na pohřbu tleskalo.“ Na samém konci pořadu se nám dostalo vysvětlení. Čeští poslanci si mezi sebou rozdělili všechny slovenské poslance a před hlasováním o rozpadu Československa s nimi patřičně popíjeli. Hlasování tak proběhlo bez problémů. Země Švejků opět ukázala, že je této tradice hodna. Nemyslím si, že by této zhovadilosti nebylo schopné ani současné složení Sněmovny. Pokud toto má být skutečná „elita a výkvět“ naší země, tak už naše existence v dějinách světa začíná pomalu, ale jistě končit. Přírodní zákony jsou neúprosné i ve věcech existence zemí a národů. Za chyby se musí vždy zaplatit a jsou-li obrovské, je i cena tomu odpovídající, ale spravedlivá. Země, kde jsou prioritou krádeže, podvody, netrestání velkozlodějů, likvidace schopných, prosazování neschopných na odpovědná místa, likvidace mravních, morálních a kulturních hodnot, si jiný osud nezaslouží.
J.Š. 26.12.2012
Z mé korespondence:
… Moc se o tom dnes (ani dříve) nemluví, ale při pobytech presidenta Masaryka na Slovensku byl na něj mnohokrát připravován pokus o atentát, který několikrát téměř skončil "úspěšně". Detaily moc neznám, ale díky mému tchánovi (velitel osobní ochrany presidenta Masaryka ), se to nikdy atentátníkům nepodařilo (aniž by o tom byl president vůbec informován). …
* * *
Vydavatelství guidemedia etc Vám v následujícím videu ústy nakladatele Pavla Kamase přeje k Vánocům a novému roku.
* * *
Read more...