Bulletin č. 36/2017

Pietní akt v Lošanech byl zahájen v 16:00 hod. před budovou místního obecního úřadu. Letos 7. září uplynulo 70 let od doby, kdy v této budově tehdy sídlící obecná škola byla pojmenována po nejslavnějším místním rodákovi – Obecná škola generála Josefa Mašína a označena generálovou pamětní deskou. V roce 1956 byla tato deska z budovy odstraněna, stejně jako dále nesmělo být používáno její navýsost čestné pojmenování. Dne 11. září 2017  byla péčí těch, kteří nezapomněli, na této budově pamětní deska, dílo kolínského akademického sochaře Jaroslava Hylase obnovena, tedy znovu odhalena. Odtud se pak účastníci přemístili ke generálovu pomníku u statku čp. 1. Zde program pokračoval v tradiční, každoroční podobě. ZDE si můžete poslechnout vynikající projev Josefa Mašína ml. Níže připomínám projev jeho dcery Sandry Mašínové ze dne 10.9.2012. Česká pošta vydala poštovní známku na počest slavné odbojové skupiny Tří Králů.

Neuvěřitelného zážitku se včera dočkali návštěvníci Knihovny Václava Havla. Předvolební debaty o vzdělávání se účastnila poslankyně Marta Semelová (KSČM). Občanským povoláním učitelka je fanatickou obdivovatelkou Klementa Gottwalda a schvaluje proces s Miladou Horákovou. Debatu pořádala Česká středoškolská unie. Pak se divme mnohdy katastrofální nevzdělanosti mladé generace. Knihovna se od účasti Semelové distancovala.

Předvolební debaty se v Knihovně Václava Havla účastnili zástupci pěti parlamentních stran. „Bez vědomí Knihovny se debaty zúčastnila za KSČM poslankyně Marta Semelová… V duchu odkazu Václava Havla zastáváme toleranci ve veřejné diskusi, a to i vůči názorům a stranám, s kterými nesouhlasíme. Proto jsme a priori účasti zástupce parlamentní KSČM nebránili. Nemůžeme se ale smířit s tím, že ji v diskusi zastupovala soudružka Semelová, která popírá, omlouvá a hájí zločiny komunistického režimu, včetně justiční vraždy Milady Horákové. Popírání zločinů komunismu je stejně hanebné jako popírání holokaustu a mělo by být také i trestně postižitelné,“ stojí v prohlášení, které zveřejnil ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský na webových stránkách knihovny.

Městský soud v Praze zamítl naši žalobu na Senát

Naše žaloba na Českou republiku za loňský projev Milana Štěcha byla podle očekávání zamítnuta; soud použil nejjednodušší argumentaci, kterou měl k disposici, tedy údajný nedostatek aktivní žalobní legitimace našeho spolku.

Jednání bylo velmi krátké, nejdéle jsem hovořil já, cca 13 minut, a to spatra, ovšemže a limine s vědomím beznadějnosti svého počínání; záznam si, prosím, poslechněte a posuďte, zda mám pravdu, pokládám-li své verbální projevy stále víc za projev stařecké blábolivosti, s realitou a modernitou – s duchem doby – se fatálně a neopravitelně míjející.

Závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.

Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší. 

Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!

„V každém státě je trojí moc: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Není svobody, jestliže táž osoba nebo týž úřad spojuje ve svých rukou moc zákonodárnou a moc výkonnou. Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné. Všechno by bylo ztraceno, kdyby týž člověk nebo týž sbor předních občanů, ať už ze šlechticů, ať už z lidu, měl v ruce trojí moc, totiž moc dávat zákony, moc vykonávat usnesení veřejná a moc soudit zločiny nebo spory jednotlivců.“ Ch. de Montesquieu: „O duchu zákonů“ (1748)

Člověk si nevybírá, kdy se narodí. Kdyby to ale šlo, určitě bych se nerozhodl zrovna pro den, kdy popel obětí politických procesů skončil v Praze v kalném listopadovém ránu vysypaný na silnici. Když jsem na tuto shodu narazil při četbě svědectví obětí politických čistek z padesátých let, byl jsem příliš mladý, abych v tom hledal znamení osudu, že se nemám zaplést s politikou. Nezapletl jsem se s ní nakonec, ale jako novinář jsem se zapletl se spoustou politiků.

Ještě před tím jsem ale v dětství na půl ucha slýchal debaty o politicích. V paměti mi utkvělo třeba jak strýc, velvyslanec, poslal po srpnu 68 ze své poslední mise v Libyi velice sprostý vzkaz Gustávu Husákovi. Znal se s ním osobně, protože když Husáka v šedesátých letech pustili z vězení, chodil hrát mariáš k mému dědečkovi. Když jsem pak v mládí vídal Husáka řečnit v televizi, neviděl jsem jen normalizačního prezidenta, kolaboranta s okupační mocí, ale také člověka, který zklamal své staré přátele. Nemohlo mne nenapadnout, že tohle s člověkem udělá politika.

Tento pátek se od 10.00 hod. u Městského soudu v Praze (podrobnosti) koná jednání ve sporu našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zapsaného spolku, s Českou republikou pro výroky, které loni v Terezíně pronesl předseda senátu Milan Štěch a které spolek vnímá jako urážku všech sudetských Němců.

Srdečně zveme!

Tisková zpráva, žaloba, odborné vyjádření T. Krystlíka.

Tři kraje bývalých Sudet čeká vládní pomoc. Oblasti, poznamenané výměnou obyvatelstva po poválečném vyhnání německých usedlíků či následky těžby a těžkého průmyslu, zaostávají v řadě sociálních i ekonomických oblastech za ostatními tuzemskými regiony. V grafice Aktuálně.cz, která mapuje situaci Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje, jsme využili též data, která o situaci v českém pohraničí zjistil týdeník Ekonom. …

Češi si v roce 1945 opravdu mysleli, že získáním sudetoněmeckého majetku budou bohatší, že snad i česká země bude bohatší. Těžko byste hledali jasnější důkaz, že bohatství nepramení z majetku, ale z lidské tvořivosti. Když byly po válce vyhnány tři miliony Němců, jejich majetek zůstal. Jsou snad Češi, kteří obsadili jejich prázdné domy, o to bohatší? Po víc jak sedmdesáti letech si přece musí každý přiznat, že ani náhodou.

… Jak píše Ferdinand Peroutka: ještě žádný tyran nenapsal na dveře svého domu: "Tady bydlí tyran." Můžete udělat sebelepší terénní i archivní výzkum, můžete zkoumat všední den každého dvacátého Čecha i Slováka, ale tyrana, jeho motivaci a jeho metody tím ještě zmapovat nemusíte. … … "Proč bychom si všední den kazili nějakou cizí smrtí?" Muriel Blaive může s touto filozofií pracovat a může takto i psát. Ale měla by opravdu radit řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů? … Člověk si zvykne i na život ve vězení, když mu nic jiného nezbývá, ale to, že někteří vězni jsou v tomto vězení relativně spokojeni a naučili se v něm žít, ještě neznamená, že toto vězení samo o sobě je něco skvělého, jak se nám nám Mariel Blaive a někteří její kolegové z ÚSTR pokoušejí namluvit. Ti by, jak se zdá, rádi přejmenovali tuto instituci na Ústav pro zkoumání skvělých stránek komunistického režimu. … Zpochybňovat zločiny nacistické okupace ve Francii je nepřijatelné v jakékoliv podobě – i pod rouškou vědeckého bádání, protože se návratu zla musíme bránit. Totéž by mělo platit i pro zpochybnění zločinů komunistické totality v Česku.

Logika takového jednání by asi byla srovnatelná s tím, když se běžně situovaná rodina vypraví do obchodu společně ukrást koupací čepici.

Pozornost v žádosti o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání vzbuzovalo, že vyšetřovatel bral korporátní změny ve společnosti Čapí hnízdo jako důkaz přípravy trestného činu završeného žádostí o dotaci a jejím vyčerpáním. A nezajímal se o jiné ekonomické a korporátní důvody - Pokud věc není ve stadiu seznamování obviněných se spisem, nechce zkušený vyšetřovatel ukázat veškeré své trumfy. Sněmovna není soud a nemohou před ní být běžným způsobem prováděny důkazy -

… Žádost o vydání obou poslanců dorazila do parlamentu 10. srpna a od té doby se v českých médiích neřeší prakticky nic jiného.

… Andrej Babiš „nastartoval“ celý projekt tím, že jako ovládající osoba celého koncernu udělil všem zúčastněným pokyn, že akcie Čapího hnízda mají být prodané, komu a za kolik. Tento pokyn ani jeho forma nebyly v žádosti přesně popsány. Ovládající osoba může obecně takové pokyny udělovat, ty ale nesmí odporovat zákonům, což je kruciální otázka záležitosti. Policejní orgán viní Andreje Babiše, že celý projekt na neoprávněné čerpání dotace vymyslel a osobně řídil jeho provedení, a ostatní osoby, že mu napomáhaly jeho záměr uskutečnit. V materiálu se často používaly emotivní výrazy jako fiktivní, účelový, neoprávněný a formální, aniž by se policejní orgán pokusil podobná tvrzení nějak prokázat. Odposlechy, písemnými důkazy, výslechy, prostě jakkoliv.

Stovky miliard eur - Inkasoval Sovětský svaz - Marky pro Řeky i od Řeků

V nedávné době otevřely Polsko a Řecko otázku německých válečných reparací za škody, které Německo způsobilo okupací těchto zemí - Dva výše uvedené příklady jsou dokladem toho, že otázka německých reparací byla a je stejně složitá, jako bylo složité celé uspořádání Evropy v době studené války.

Oba státy spojuje to, že byly válkou a zejména okupací německou armádou postiženy mimořádnou měrou a přitom nedostaly reparace žádné, jako v případě Polska, nebo naprosto minimální jako v případě Řecka. Přesto je povaha reparačních nároků obou zemí zcela odlišná.

Možnost jak vlézt do rudé kazajky

Stále a již dlouho se zkoumá zda-li pan Babiš byl či nebyl spolupracovníkem komunistické státní bezpečnosti, zda-li měl Závazek k STB jako současný předseda KSČM a první místopředseda sněmovny JUDr. Vojtěch Filip. Pan Babiš veškerá podobná nařčení popírá a tvrdí, že vše se v současnosti děje, aby byl diskreditován při volbách u občanů. Domnívám se, že jde o něco zcela jiného.

Lidé kteří za normalizace byli vysíláni pracovat do ciziny důvěru KSČ měli, ale do ciziny museli jet „čistí“. Na mnoha místech příslušnost ke Komunistické straně by vadila. Měli by obtíže s přijetím, s akreditací. V mnohých státech mají přímo rubriku, kde je odstavec s dotazem, zda-li jste členem Komunistické strany. Důležitější je, aby takový člověk byl schopný, aby v cizině obstál svými znalostmi, aktivitami. Aby ovládal jazyky, byl dobrým podnikatelem, uměl oslovovat a jednat s lidmi, a byl v určitém oboru odborníkem. Není pochyb, že takové vlastnosti panu Babišovi nejsou cizí. Potvrdil je nejenom v cizině, ale i u nás v Česku proto je u mnoha občanů oblíben.

„Skončil dokument o Polsku. Skvělé, úžasné jak dokázali společně podle starých dokumentů obnovit zbořená města do nejmenších podrobností. Ta kolektivní práce je spojila a naučila je vážit si co obnovili svoji prací. Jaký to rozdíl proti nám, kteří jsme byli pod ochranou Říše a není co by nás pojilo. Jen řeči.“ -  „Poláci nakoupí za několik miliard rakety PATRIOT a zvýší počet v armádě o 70.000 mužů. A co my?“– „Politici si vymýšlí a překáží v přijetí Eura. Zatímco ekonomové a podnikatelé souhlasí. Typický postoj české společnosti. Brzdaři z KSČM a bankéři. To je koule na českém pokroku.“

K.Mrzílek, 16.9.2017

Už podruhé navštívila Praskolesy. Výjimečná zpěvačka, výjimečna osobnost. Koncert neustále gradoval - po dvou hodinách následoval „standing avation“, nejen ženy slzely. Skvělá zpěvačka, skvělí muzikanti. Písnička NESTÍHÁM, kde je autorkou textu „dostala“ svoji aktuálností jistě všechny diváky v sále.

Byli jsme „dvě hodiny v Paříži“. Uvědomili jsme si, jak může být život krásný, když si ho sami nekazíme. Škoda, že taková kvalita zaznívá z médií málo, pokud vůbec. První video je z roku 2002, to druhé o 15 let později z Praskoles. Omlouvám špatnou kvalitu videa z mobilu. Nenechte si ujít samostatný koncert Radky Fišarová, nebudete litovat. Písnička NESTÍHÁM by jistě zvítězila, kdyby hlasovala celá země!

Praha, Katedrála sv. Klimenta, 16.9.2017. Najděme si čas k zastavení v marné honbě za pomíjivým a připomeňme si trvalé, neměnné.    

Ve starověku znamenalo slovo HYBRIS pýchu, domýšlivost, aroganci, povýšenost, vždy vyvolaly trest bohů, který  postihl celou společnost. Jednání smrtelníka, který nezná míru vůči Bohům, králi, obci, vzpouru proti řádu světa. Tak trestá od nepaměti lidstvo bohyně Nemesis. Staré řecké přísloví „KOROS–HYBRIS–ATÉ“ (blahobyt–pýcha–pád) varovalo před svévolným vystupováním. Naši předci dokázali postavit Mariánský sloup na počest Panny Marie, my jsme jej dokázali zbořit a i dnes bráníme jeho znovupostavení. Dokud nebude stát Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, bude to svědectvím naší pokračující malosti, provinciálnosti, nevyspělosti a našeho pokrytectví, naší neschopnosti povznést se k vyššímu a trvalým hodnotám. Národ z něhož vzešel Jan Ámos Komenský by měl být schopen postupného budování hodnot v jednotě, skutečně bratrské, ne jednáním „ode zdi ke zdi“ stát stále na místě a propadat se mravně a morálně stále hlouběji. Proto je Panna Marie naší nadějí. Doporučuji poslední minuty videa.