Bulletin č. 22/2017

Konference pořádaná Českou společností přátel Izraele v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 6. března 2017.Přednášející - Gerald M. Steinberg, zakladatel a prezident NGO Monitor, profesor politologie na univerzitě Bar Illan.

Za peníze EU na podporu lidských práv Palestině se podporuje démonizace a politická válka proti Izraeli. Jak můžeme očekávat morální jednání od lidí typu Georgie Sorrose, když vlády nejdou příkladem v regulaci a určování toho co je legitimní. Minulý rok se prokázalo, že u Amnesty International byli tři vysoce postavení úředníci napojeni na teroristické organizace!!!  Šlo o aktivity o propuštění teroristů z 11.září a zavražděného reportéra Wall Strret Journal Daniela Pearla v Pakistánu. Poskytují se peníze a nikdo nekontroluje, co se s nimi skutečně děje. Informovali jsme Norskou vládu a ta změnila postoj. Často vlády nechtějí naslouchat a když ano, změní názor. Švýcarský parlament už jedná, dostalo se to do médií a NGO má strach, že přijde o peníze. Výbor OSN pro lidská práva vytvořil černou listinu izraelských společností, které jsou odpovědné za okupaci a napomáhání k ní. Ve skutečnosti jdou po izraelských bankách. Pokud OSN začne vytvářet černé listiny, dostáváme se zpět k Jihoafrickému modelu. Pod důrazným tlakem USA a presidenta Trumpa, se OSN rozhodlo tento proces zastavit. To, že jen mluvíme o lidských právech nestačí, požadujme vyúčtování, výsledky, jak bylo naloženo z penězi. Nevládní organizace selhávají a dopouštějí se chyb. Klíčovým slovem je transparentnost a pokud není, tak je třeba to řešit demokratickou, parlamentní cestou. Zneužívání holocaustu je nemorální a ti co za tím stojí je třeba zveřejnit.

Na významný den ČR dne 10.června jsem se přijel do Lidic poklonit památce nevinných obětí. Protože si stále mnohem více připomínáme zločiny druhých a ne své vlastní, připomněli jsem společně s pane Čermákem tichým protestem i jiné tragédie, zločiny a nevinné, které máme my na svědomí a které jen neradi uznáváme a připomínáme a už vůbec ne celostátně, jako Lidice, ačkoliv jde o ještě děsivější tragédie. Při zádušní mši plzeňského biskupa a u pomníku lidických dětí, jsme oběma „mementy mori“ mlčky připoměli nevinné oběti vyhnání českých Němců a nadcházející výročí 72. let od tragédie na Švédských šancích u Přerova. Žádného z kandidátů na presidenta České republiky jsem nezahlédl, ale předpokládám, že tam byli všichni…

Strávil jsem v Augsburgu dva dny, plných setkávání s přátelskými, vstřícnými lidmi, včetně města Augsburg. Lidé spolu hovořili, zpívali, tancovali a hodovali, jak činili už jejich předci ve staletém domově. Každý Čech se tam cítil jako doma, prost škarohlídství, nedůvěry, závisti, nevstřícnosti a zamračených obličejů. Čeští Němci udržují své tradice mnohem více, než my. V tom nám mohou být stálým příkladem. Člověk si uvědomí o co jsme jejich ztrátou přišli a jakým potřebným lékem na dnešní „moderní“ dobu tradice jsou. Je to přirozený „internet“, který ten současný nemůže nikdy nahradit.

V sobotu 3.června jsem si odskočil do centra Augsburgu na finále Ligy mistrů. Už autobus městské dopravy byl zážitkem (doprava pro účastníky zdarma). Mladý řidič, neněmeckého původu s jižanskou pletí velmi vstřícný, ochotný, usměvavý. Čistota, informační systém v autobuse i na zastávkách jako z jiného světa, porovnáme-li např. s Prahou, uživatelsky naprosto dokonalý. Mimochodem, když jsem se na info-stánku ptal jak se dostanu do města a nezískal všechny potřebné informace, hosteska mi zcela přirozeně požádala, abych jí je sdělil, pokud je získám, aby je mohla předat dalším návštěvníkům Krajanského dne. Stejná přátelská atmosféra vládla v restauraci v centru Augsburgu, něčím mezi pivnicí, hospodou a sportovním barem. Dal jsem si jedno pivo s názvem Blümchen (květinka) s 5% alkoholu a měl pocit, že jsem vypil 3 česká piva (to platí i o kvalitě běžného piva).

Aktualizováno 23.6.207: Telefonát Pavla Krcha, syna ing. Josefa Krcha, ze dne 20.6.2017. 

Aktualizováno 16.6.2017: Tři podněty ministru spravedlnosti ČR Robertu Pelikánovi k nápravě flagrantního selhání české justice a policie

Aktualizováno 14.6.2017: Informován BLESK (Hot Line projevil zájem), Parlamentní listy, RESPEKT (Erik Tabery a redakce), Reportéři ČT (Marek Wollner), HLÍDACÍ PES, slavná "investigačka" Sabina Slonková, všechna hlavní média, regionální deníky, stovky novinářů, bulvár – dosud totální, takřka totalitní mlčení tzv. demokratických, svobodných a nezávislých médií… Pouze PL reagovaly slovem ŠÍLENOST, ale nadále mlčí, stejně jako ČTK, která pouze potvrdila příjem… 

KS Praha 7.6.2017 MUDr. Eva Krchová v závěrečné řeči: „Celou tu dobu upozorňuji, že opilý je strašně nebezpečný. Nikdo neslyší, nevím co mám dělat. A nevím, co se mi stalo v prosinci 2014, když to není znásilnění?“ - Soudkyně JUDr. Eva Milcová při zdůvodnění rozsudku: „Poškozený byl opakovaně vyslýchán a do jeho osobních práv bylo poměrně závažným způsobem zasahováno.“ (ing. Josef Krch, bývalý vysoce postavený manažer České rafinerské a.s. v Kralupech)

Takovéto justiční zrůdnosti se dopustil senát KS Praha - předsedkyně JUDr. Eva Milcová, JUDr. Kateřina Hykešová a Radmila Svatoňová. Nebylo mi dovoleno pořídit video, fotografovat a jako u MS Praha (v kauze největšího daňového podvodu) JUDr. Monikou Kříkavovou, opět zakázáno pořizovat zvukový záznam s neuvěřitelným tvrzením soudkyně Hykešové, že nejsem novinář?! Podle ní smí nahrávat jenom média a advokáti, kdy zákonné oznámení pořizování zvukového záznamu Mgr. Jiřím Slováčkem už neměla potřebu zakázat… Nedivím se, že jejich vizitky jsou viditelné až z blízka. Státní zástupkyně odmítla v přestávce se mnou hovořit, během jednání usínala… Níže následují otřesné zvukové záznamy z tohoto justičního lynče a nejprimitivnějšímu výsměchu spravedlnosti jaký si mohu představit. Znásilněná lékařka MUDr. Eva a Krchová už neměla sílu na kameru říci to, co před inkvizičním soudem, doplnil jí její právní zástupce Mgr. Jiří Slováček…

Po vynesení rozsudku a skončení soudního jednání sem soudkyním řekl: „Jsem rád, že jsem byl svědkem takové prasárny“. „My to zaprotokolujeme“ zněla reakce, tak jsem sdělil ještě své jméno, těmto ne služebnícím, ale služkám justice, při vší úctě k tomuto povolání. Ty si, na rozdíl od nich, nemohou dovolit dělat svoji práci nekvalitně!

Celá tato pseudokauza, byť se odehrávala na půdě europarlamentu, je nehodna pozornosti civilizovaného člověka - Je proto důkazem neuvěřitelné pokleslosti, respektive přímo právního bezvědomí poslanců českého i evropského parlamentu, když uznají za důvod k jednání „důkazy“, které by sami nepřipustili ani v případě ukradené koloběžky, kdyby šlo o ně.

… Jak po nich potom chtít ještě nějakou civilizovanost, dokonce snad kulturu, která se vyznačuje respektem nejen k zákonům, ale i k normám nepsaným?! Protože skutečně kulturní člověk, zde zmíním Ludvíka Vaculíka, reaguje na takového pavlačové způsoby noblesně. Jeden takový případ – nevím ale, zda se nedopouštím plýtváním perlami, abych opsal politicky korektně své přání, aby si to přečetli právě politici – popsal Vaculík v Českém snáři: Večer přišla Madla z práce a řekla mi, co se povídá: že Pavel Kohout pracuje pro Státní bezpečnost a s ním ještě dalších šestnáct lidí. „Šestnáct lidí na celou republiku, nebo jen na Prahu,“ zeptal jsem se. „Tys o tom neslyšel?“ řekla. „Neslyšel a nebudu slyšet.“ …

Dlouho jsme nemohli přijít na to, co nám rozhodnutí Nejvyššího soudu o procesní použitelnosti odposlechů v kause Davida Ratha připomíná; už arci víme:

Po tomto vystoupení měl být vyhlášen rozsudek, jednání bylo přerušeno. Rozsudek má být vynesen 13. 6. 2017 ve 12 hod. – Následuje  konsultaci s vrchností či i souboj s vlastním svědomím?

Při prvním jednání v této věci jste, vážená paní předsedkyně, prohlásila, že nemusíme dokazovat svou nevinu. Naopak, předložit nevyvratitelné důkazy je povinností prokuratury. Ale během celé doby soudního řízení prokuraturou nejen že nebyly předloženy nezvratné důkazy, ale nezazněly ani důkazy nepřímé. Pouze předpoklady a tvrzení o pravděpodobnosti. Ale i ty byly v průběhu soudního řízení zcela vyvráceny nejen fakty předloženými z naší strany ale i výpověďmi svědků obžaloby

http://www.krnov.cz/deska-ma-upominat-na-divoky-odsun-nemcu-z-krnova/d-23749/p1=1537

V ČERVNU 1945 BYLO 3000 NĚMECKÝCH OBYVATEL KRNOVA, ŽEN, DĚTÍ, STARCŮ DONUCENO K HLADOVÉMU POCHODU DO KRÁLÍK. 300 Z NICH PŘIŠLO O ŽIVOT. POCHOD TRVAL OD 22.ČERVNA DO 28.ČERVNA 1945, 112 KM SE ČTYŘMI ZASTÁVKAMI  

Vážení a milí členové spolku,

ráda bych vás touto cestou požádala o pomoc. Jedná se vznik pamětní desky pro nás sice relativně vzdáleném Krnově. Pamětní deska by měla připomenout pochod hladu z června 1945, který musely podstoupit 3000 krnovských německých obyvatel /žen, dětí a starců/ – viz obrázek níže. I vy můžete dát šanci vzniknout této desce, když otevřete http://www.krnov.cz/index.asp? a vpravo dole kliknete na jednu ze 3 možností ANO. Je jedno, kde bude v Krnově deska umístěna, hlavně že bude! Hlasování se uzavírá dnes. Na základě této ankety pak bude jednat krnovské zastupitelstvo.

Sir Harold George Nicolson: „Největší místní holocaust, způsobený válkou.“ - Raymond Aron (1905 -1983, francouzský filozof.): „Charakter a sebeúcta národa se ukáže na tom,  jak zachází se svými válečnými oběťmi a svými mrtvými.“

Pozdní zničení Drážďan v ohni požárů těsně před koncem války „nikdy v minulosti nedošlo s tak bezpříkladnou jasnosti k realizaci pojmu teorie britské letecké války (...) demoralizace bojových sil terorem proti rodinám doma“, byla dosažena. (Friedrich Karl Fromme, z předmluvy k Wolfgang Schaarschmidt, Drážďany 1945)

Aktualizováno: Dr. I.Kyzourová: Je odpovědnost úředníků a politiků utopií? (LN 12.6.2017 - viz níže)

Jan Novák je ředitelem administrativní KPR, je nyní pověřen i řízením bezpečnostního odboru, ačkoli podle názoru advokáta dr. Kyzourové Mgr. Vojtěcha Vyhnala, nemá pro funkci ředitele odboru bezpečnosti dostatečný stupeň prověrky? Takto si představuje prezident Zeman boj proti korupci? U soudu dr. Kyzourová řekla, že Novák je kamarádem Dalíka a ta nemá jistě špatné informace. Dr. Kyzourová: „Můj odchod z Hradu se dal předpokládat, protože poslední rok jsem čelila soustavné šikaně ze strany mých nadřízených. Přesto mě okamžitá výpověď před spuštěním projektu Karel IV. zaskočila.“ Její problémy začaly s příchodem Nováka. Kancléř Mynář  šikanu na Hradě nezná? Historička následně podala na KPR žalobou, jíž chtěla výpověď zneplatnit. Nevyhovovala její slušnost, vzdělanost a kultivovanost současným hradním mocipánům? Ředitel analytického odboru KPV, tedy velmi důležitého pro prezidenta, je školní historik… Téměř 3-hodinové vyslýchání svědkyně Mgr. Evy Beranové, ředitelky personálního odboru Hradu (po zadání do Googole se nic neobjeví a na webu Hradu je zřejmě dobře utajena?), bylo pro veřejnost, slušně řečeno, nemilým překvapením, jaká „osobnost“ může tak důležitý post za prezidenta Zemana zastávat, až ustrašený, nejistý hlas, slabý, nerozhodný, stále hledající jakoby podporu u druhých. Její paměť byla selektivní, na nedůležité podrobnosti před roky si vzpomněla bez problémů, ale na zásadní věci z nedávné doby si už nevzpomínala. Posloužila Hradu, ne spravedlnosti. Její odpovědi byly místy tak šokující, že se přítomná veřejnost neubránila slovním reakcím, kdy jinak klidní soudkyně zcela emočně hrozila pokutou, bude-li se situace opakovat. Omluvil jsem se jí a při skvělých závěrečných řečech Mgr. Vyhnala a dr. Kyzourové (od 20:35 min.), jsem tleskal jen „pantomimicky“… Kdoví, koho k soudu Hrad vyslal? Právní zástupce Hradu si vyžádal, aby se respektovalo právo na soukromí a o jménech zaměstnanců na Hradu se nehovořilo. No, že je Hrad soukromý podnik ví veřejnost už dávno, tak se zas tak nediví…

Níže rozhovor v plné délce po vynesení rozsudku s dr. Kyzourovou, Mgr. Vyhnalem a právním zástupcem KPR. Po něm následuje vynesení rozsudku se zdůvodněním soudkyně JUDr. Martiny Tvrdíkové. 

Domnívali jste se, že dává-li vám § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích právo nahrát si jednání soudu, nemůže vám ho soudce jen tak odebrat? V tom případě doporučuji přečíst si usnesení senátu soudkyně Městského soudu v Praze soudružky Moniky Křikavové, které vás okamžitě přesvědčí o opaku: český soudce smí, cokoli si zamane.

Jak zjistíme na našem systému, jde o hlavní líčení v trestní věci, kde je jedním z obžalovaných Antonín Michal, syn Martina Michala, manžela národního pokladu – a je tedy jasné, že takové jednání soudu si Jan Šinágl nemohl nechat ujít. A stejně tak je jasné, že si nenechal líbit drzost komunistické soudkyně Křikavové a proti usnesení podává ústavní stížnost.

„TEROR JE NÁSTROJ SPOLEČENSKÉ OČISTY.“ V. I. LENIN

Dopisy Mgr. Františka Šejnosta gen. řed. VS-ČR, ředitelům věznic ČR a občanům zákonodárcům ČR!

Dne 28.5.2017 mi opět napsal vězeň Albert Žirovnický z Mírova, cituji: Jelikož mi vězeňské „tam-tamy“ donesly informace o v pravdě chvályhodných snahách Mgr. Šejnosta, posílám Vám pár jeho textů, neboť, ač jde o veřejnou aktivitu, nějak mi o tom chybí informace v mainstreamových médiích. Osobně jsem skeptik, neboť s nepřítelem (a teroristy) se nevyjednává a dnes jsou mi opravdu bližší myšlenkové teze od Sun-Tsu, T´al-Li´ang, Wuči, či Konžiro Okinagy. Na Goebelsovskou vládní propagandu nelze reagovat návrhy na „jednání“...

PK Hostomice rozhodla dne 26.5.2017 s tím, že oba obvinění Jan Šinágl a ing. Bohdan Šimeček jsou vinni – první v hodnotě 2000,-Kč a druhý v hodnotě 5000,-Kč a rukou nerozdílnou oba přispějí na náklady řízení částkou 1000,-Kč. Dne 3.6.2017 jsem se odvolal ke KÚSK. Oceňuji, že PK vzala v úvahu, že nejsem výdělečně činný a úředníkovi s mnohamilionovým majetkem, uloženým v nemovitostech a četných polnostech, udělila vyšší, pro něho zcela bezvýznamnou pokutu, která nemůže v žádném případě naplnit zamýšlený účel. O dalším vývoji této kauzy budu veřejnost informovat - nebude to nezajímavé!

Skandální způsob jednání operátora na lince záchranářů, který nechal pacienta zemřít, pobouřil polskou veřejnost. „No tak umře. Každý umře ... posílám tam policii,” řekl ve středu operátor z Kališe na západě Polska šokovanému muži, který volal záchranku pro svého dusícího se kolegu. Než sanitka, již přivolala policie dorazila, muž zemřel. Informovala televize TVN24.

Tady, v Polsku se dělá věda z jednoho mrtvého. Polská veřejnost se bouří. Nad jedním mrtvým. To v Česku jsme jiní. My necháme své nemocné rakovinou, klidně umírat. Dokud nemám rakovinu já, je mi to putna. Doktorům onkologie umírá každých 20 minut jeden člověk. Neumřel by, kdyby ho operovali metodou devitalizace.                                                                                  

… Není nám známo, jaké důkazy se podařilo shromáždit proti Lukáši Borlovi, arci bylo by zcela ve stylu Národní centrály proti organisovanému zločinu (dříve ÚOOZ), kdyby jeho vina nebyla prokázána, zato by byli odsouzeni ti, kteří rozšiřovali jím koncipovaná prohlášení.

Když právě před osmi lety, za vlády Jana Fischera, začaly razie proti tzv. pravicovým extremistům, mnozí jejich názoroví oponenti se tetelili blahem: konečně zavírají nácky! Upozorňoval jsem je, že se tragicky mýlí, protože až bude zlikvidována krajní pravice, přijdou na řadu oni. Nemnozí pochopili, většina nikoli, faktem je, že přesně to se nyní stalo: čtyři anarchisté, včetně nám známého V. M. alias Tomáše Zeleného (ano, to je ten, který poukázal na Šlachtovu traktoristickou kombajnérskou minulost a odstávající uši, a byl za to policií neúspěšně pokutován), byli nyní obviněni z ideozločinu, který snese ve všech aspektech srovnání s těmi nejhoršími excesy, jakými byl nálepkový proces nebo kausa RWU.

Prodloužení doby lidského života je spojené s mnoha otázkami. Jde o univerzální lidské právo nebo pouze pro některé skupiny? Kdo o této záležitosti bude rozhodovat? Bude privilegiem majetných? Pokud bude možné lidský život prodloužit, kdo ponese odpovědnost za rozhodnutí o konci dějin Homo sapiens v dnešní podobě?

Digitalizace a automatizace činí lidskou sílu ve výrobě i na válečném poli přebytečnou, a proto není jisté, že bude stát i v budoucnu nabízet všem zabezpečení a ochranu.

Genetická manipulace a biochemické prodloužení života jsou velmi drahé, a proto si je budou moci dovolit finančně silní. Ekonomická nerovnost bude rozhodovat nejen o zdravotním stavu, ale i o délce budoucnosti.

Aktualizováno 30.6.2017: Exekuce č. 4 – částka už dosáhla 489.312,50 Kč…

Martin Michal podává další trestní oznámení na Jana Šinágla

Aktualizováno 16.6.2017: Tři podněty ministru spravedlnosti ČR Robertu Pelikánovi k nápravě flagrantního selhání české justice a policie

Aktualizováno 13.6.2017: Třetí exekuce ze dne 9.6.2017- Pokud by soudy a exekutoři použili stejná měřítka jako na mne i na ostatní publicisty a novináře, museli by také nakonec skončit v exekuci. Nedělají nic jiného. O některých závažných kauzách s celospolečenským dopadem, si napsat nedovolí, ačkoliv by měli. Přečíst o nich si můžete pouze na tomto webu. Svoboda slova je zaručena Ústavou ČR. Cenzura je zakázaná.  

Je vskutku podivné, že ten, kdo by měl být mnohem spíše sám vyšetřován za svoje chování v minulosti i dnes, podává neustále trestní oznámení na kdeco a kdekoho už roky, z drtivé části neúspěšná, přitom se k soudům sám nedostavuje, což by každý u člověka, který bojuje za pravdu a spravedlnost, očekával. Dne 30.5.2017 jsem obdržel od PČR Beroun Výzvu k podání vysvětlení podle § 158 odst. 7 trestního řádu. Předmětem podání vysvětlení bylo. Martin Michal – podnět k prošetření. Jedná se o další nesmyslnou žalobu na moji nezávislou práci publicisty, kterou dělám v rámci Ústavy ČR a svobody slova a médií, kdy poukazuji na podivné a podezřelé aktivity různých subjektů ať už politických, nebo ekonomických kauz.

Agentura MM (AMM) poslala dokonce jako jeden z podnětů na stíhání mé osoby upozornění pro podporování genocidia, podanou Martinem Michalem, Helenou Vondráčkovou a prezidentem Zemanem oceněným politickým vězněm Bohuslavem Hubálkem. V současné době se aktivita AMM stupňuje. Na moji osobu jsou nařízeny již dvě exekuce na základě rozhodnutí soudu o tom, že nesmím psát o věcech týkajících se právě agentury MM.  Nejedná se tedy o žádný finanční dluh, který by mohl exekutor vyžadovat. Naopak se mi zakazuje soudním rozhodnutím pokračovat v mé práci nezávislého  publicisty a poukazovat mj. i na  amorální snahy AMM.

Bělobrádkova fráze: „Vyhánění se nesmí opakovat.“ – „Jak by mohlo, když jsme je vyhnali!“ K.Mrzílek

Jenom slova, žádné činy, žádná pokora, žádná omluva, žádné usmíření… Ani na Den vyhnaných jsme se nezmohli, na rozdíl od Rumunska, Maďarska a SRN, včetně Bavorska. Byli to občané Československa. Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády České republiky a předseda křesťanské strany: „Nepřijel jsem se ani omlouvat, ani usmiřovat. Prostě jsem se stavil na návštěvu, na kterou jsem byl pozván.“ I tlumočnice byla v šoku, kdy se musela místopředsedy vlády zeptat zda to skutečně řekl…

Co měl místopředseda vlády říci mu připomněl níže na druhém videu pan Johann Slezák. Na levé ruce má pásku „N“, jako Němec. Byli tak označeni bývalí spoluobčané jejich bývalými spoluobčany, jako nějaká škodná… Stejně tak nacisté označili židy písmenem „J“. Brňané pod písmenem „N“ rozuměli N-ekradli! Čím to asi bude, že se dnes kdysi kvetoucí a prosperující krajinou mnoho chlubit nemůžeme… Každá země, kterou nedobrovolně opustí její staleté obyvatelstvo odpoví tak, že to každý slušný a normální člověk vidí a cítí všemi smysly. Stejně jako lidské tělo, tak i krajina nemůže nikdy přijmout cizorodý prvek, který není jeho součástí a přirozeně se brání …

Mimochodem Bernd Posselt prohlásil, že přijeli desítky novinářů a stovky návštěvníků z České republiky a že největší noviny jsou PRÁVO. První dvě tvrzení mohu odpovědně vyvrátit, protože jsem si mohl přečíst presenční listiny v tiskovém středisku, vyplňované po oba dva dny. V prostorách Výstaviště jsem se pohyboval po dva dny. Třetí lež vyvracet netřeba, ale možná si to pan Posselt spletl s deníkem KSČ RUDÉ PRÁVO… 

Za zaznamenání stojí dva citáty z projevu bavorského předsedy vlády Horsta Seehofera: „Ve stáří není člověk rychlejší, ale zato zná zkratky.“ - „Politické rozhodnutí je správné, pokud s ním souhlasí občané.“

„Lidské dějiny se stále více stávají závody mezi vzděláním a katastrofou.“ H.G.Wells

Fotograf agentury Reuters Chris Helgren shromáždil dobové fotografie a stejná místa vyfotografoval při 70. výročí v roce 2014. Měli bychom si při prohlížení fotografií uvědomit cenu svobody, jak snadno ji lze ztratit a jak těžké je ji opět získat.

Jan Šinágl, 6.6.2017