Bulletin č. 7/2017

Mají Alzheimra. Stále stejná rétorika udavače Filipa a ostatních. Nevolte ČSSD! - „Mému příteli panu Lavrovovi: Doufám, že pocítíte důsledky,” řekl Graham směrem k ruskému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi. „Rok 2017 bude rokem, kdy Kongres nakope Rusku prdel,” prohlásil americký senátor.

Od doby kdy president G. Bush přivezl do naší země „Zvon Svobody“ se mnohé změnilo. Komunisté počkali až zemře president Havel a nasadili svoje lokaje odmítající sympatie k západu a tíhnoucí k východní totalitní moci. Jak Klaus tak Zeman, poťouchlíci a falešní hráči, hrají vůči národu hru na „ani ryba ani rak“. Ve skutečnosti pochodem vchod, volno zpívat, směr východ. Od Jalty a Postupimi uplynuly roky, národy získaly nezávislost dokonce se spojily v EU. Pro východ to znamená zdržení. Ten chce také jednotu. Jednotu z moci úřední, vojenské, stranické, jenom ne z moci lidí. Tak jako se některým občanům stýská po starém Rakousku, jiným po první republice, druhým po Husákově totalitě, tak Rusům po nadvládě carské, či komunistické, když po staletí nic jiného neznají. Tak jako se demokraciím podaří dostat dva protivníky k jednomu stolu a dojednat smír, na to totalita nepřistoupí. Buď souhlas, nebo smrt. Později výměna za souhlasícího vazala. Proto zemřeli presidenti Maschadov, předtím gen. Dudajev.

Lidé začínají hledat pravdu, protože už nemohou dýchat a žít ve lži, přetvářce, bezpráví, vše dusící a ničící korupci !!!

O Sobotkovi: V mém mládí se říkalo, že když kobyla dodělává, nejvíc kolem sebe bije kopytama. Sobotko, toto, co předvádíš, Ti škodí. My nepotřebujeme pořád číst, že Babiš je špatný. Už máme po krk Tvého boje o záchranu v negování svých soupeřů. My víme, že si dnes mezi politiky nenajdeme čistého. Babiš je jaký je, ale stará se o nápravu, je radost pozorovat, jak krok za krokem odstraňuje bahno ze soukolí státní mašiny. Babiš je možná podnikatel minulosti, ale rozhodně politik budoucnosti. Tak ho vidí občan. My se díváme, co může který dnešní politik udělat pro budoucnost. Za Babišem vidíme dobrou práci na úklidu toho nebetyčného nepořádku, co tady po sobě zanechali politici, jako jsi Ty.

V Novinkách seznamu je varující reportáž o pokračujícím tunelování státních i soukromých peněz. Bylo vytunelováno 1.37 miliardy korun z Metropolitního spořitelního družstva. Byly to peníze občanů, pojištěných z 80% státem. To jsou poškození.

Jak? Jednoduše. Odhadci ocenili pozemky, jeden na 500% a druhý na 1.000% proti dřívějšímu ocenění jinými odhadci. Proč to udělali? No proto, aby se o tolik víc vytunelovalo. Proto, aby mohli tuneláři pomocí několika bezdomovců dostat zadarmo 1,37 miliardy korun. Cena podle normálního ocenění, nějaké stamiliony, to přece není sousto pro tunel. To je vše, co o těch tunelářích víme. Ale ty peníze jsou na jejich účtech kdesi ve světě. Podezřelí mohou být šéfové té vytunelované kampeličky, soudě podle jejich přístupu k práci v bankovním ústavu. Naše justice (nebo jen policie) nepovažuje to jednání odhadců za trestné, takže mohou pokračovat dál ve službách dalším tunelářům. Hlavně aby Babiš pořád něco vysvětloval předsedovi vlády, protože on bojuje o přežití a na jiné vládnutí nemá čas, a o čas připravuje i ministra financí.

Ve středu 15. února 2017 zrušil Městský soud v Praze dva roky staré rozhodnutí ministra vnitra Milana Chovance, který opětovně zamítl žádost Vladimíra Ráčka (nar. 1927) z Pardubic o přiznání náhrady za službu v pomocném technickém praporu (PTP).

„Pétépák“ Ráček požádal o náhradu na základě nařízení vlády č. 135/2009 Sb. poprvé již 2. března 2010. Jeho žádosti však byly opakovaně zamítány:

- 7. května 2010 ředitelem odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra JUDr. Vladimírem Blažkem (dále jen „ředitel odboru“),

- 2. listopadu 2010 ministrem vnitra Mgr. Radkem Johnem,

- 28. května 2013 ředitelem odboru,

- 8. srpna 2013 ministrem vnitra Ing. Martinem Pecinou, MBA,

Co by českému veřejnému prostoru značně prospělo? Méně Václavů Klausů (seniorů i juniorů) a více nelhostejných šestnáctiletých aktivistů.

Nechutně na mladého nelhostejného muže zareagoval ódeesák Václav Klaus junior. Na svém Facebooku mladíka označil za udavače a srovnal ho s hrdinou sovětské propagandy Pavlíkem Morozovem: "Tento mladý člověk již toho velmi mnoho v životě dokázal. Udal asi čtyři lidi. Možná víc. Ale marná věc, dokud neudá vlastní rodiče, bude stále světovou jedničkou Pavlík Morozov - mladý hrdina sovětské kolektivizace." Lživé "větičky". Někoho prásknout je něco jiného než se starat o prostředí ve městě, kde žiju. Jablko však žuchlo přímo pod strom, junior se ve svých "úvahách" neliší od seniora, exprezidenta Václava Klause, který proslul představou, že do věcí veřejných smí kafrat jen "lidé zvolení". Ptával se rád "kdo vás volil" nebo "kdo je volil", jako by jedině volba dávala právo mít o veřejný prostor zájem. U Klause mladšího zaráží i fakt, že řídil gymnázium (PORG), měl mladé lidi na starosti. Čekalo by se, že by pro juniory měl mít cit, pochopení, mít je rád. Místo toho z něj vyhřezla nenávist. Útočí na Jakuba vztekle. Co o něm ví? Co ví o jeho rodičích? Jen chce urazit, ublížit, zesměšnit. Potatěný Klaus junior se stává frontmanem starého postbolševického postoje. Reprezentuje "neobčanskost", pohrdání lidmi a jejich aktivitami. Komické, že takový politik figuruje v Občanské demokratické straně. Útok na Jakuba Čecha je neobčanský a nedemokratický. Zaráží, že se od Klause předseda Petr Fiala nedistancuje. ODS zřejmě o mladé lidi nestojí. Ne Jakub Čech se chová jako produkt sovětské bolševické politiky, ale právě syn českého exprezidenta. Co by našemu veřejnému prostoru prospělo? Méně Václavů Klausů (seniorů i juniorů) a více inteligentních šestnáctiletých aktivistů. Jakub Čech představuje nelhostejného občana, který do střetu jde. Takové kluky a holky potřebujeme, takoví kupříkladu jezdí pomáhat uprchlíkům do Řecka, Itálie a jiných zemí. Vidí věci jinak. Moderně, dovolím si říci.

Tento dopis Petru Fialovi by nebyl nikdy napsán, kdyby autor věděl, že oslovuje zřejmě vzorného studenta marxistické filosofie na MUNI. Po „sametu“ se přejmenoval z marxisty na politologa a religionistu. Vědecké výsledky nulové. Je vlastně pořád jen politik. Skutečnou vědu fakticky nedělal nikdy – více komentáře níže?!J.Š. 

Mám dojem, pane předsedo politické strany, že povoláním jste vysokoškolský profesor. Vaše vystupování jako politika, to, co v politice předvádíte, svědčí o tom, že svoje původní povolání jste hodil za hlavu a hrajete roli opravdového, českého, vysoce moderního politika. (vpravo LN 15.2.2017)

Moderní český politik, jako je Sobotka za to nemůže, že je takový, jaký je. Jeho vychovala strana, levicová politická strana. Nemá ve svém životopise x let jako vysokoškolský profesor. On se rozhodl pro politiku jako mladík a pracuje v prostředí levicové strany. Nic jiného neumí. Tak jaký může být Sobotka politik? Utvářelo a utváří ho prostředí podobných šíbrů, jako je Škromach a jemu podobní. Tak si utvářel Sobotka svou politickou tvář. Proč chce zvyšovat daně a nestará se o to, jaký jeho spolustraníci mají nepořádek ve svých rezortech, že od nepaměti čerpají peníze a vynalézají vynalezené za miliardy, a tak dále. Jejich povoláním je jejich huba - to se u nich cení.

Osamělost vysloužilého špiona – Rittig - Neblahopřání

… Z filmu je patrné, jak velice se Köcher vzpíral, jestliže z něj čeští komunisté chtěli udělat druhého Pavla Minaříka, a nakolik usiloval o návrat do USA. V České republice o něj nikdo nestojí, protože přes všechnu akademickou odbornost, kterou v Americe získal, je nedůvěryhodnou osobou, člověkem, který už jednou zradil, jelcinovské Rusko o jeho služby zájem nemělo a do USA, odkud byl vydán výměnou za disidenta Anatolije Ščaranského, se s pravděpodobností hraničící s jistotou už nikdy ani nepodívá. - Tajemstvím Ivo Rittiga je, že dokázal být vždy o krok napřed před pronásledovateli. Není to gangster ve stylu Mrázka nebo Krejčíře, je to spíš inteligentní parasit, který se umí přisát k veřejným rozpočtům, zejména tedy tomu pražskému, a protože se o výtěžek dokáže rozdělit se správnými lidmi, nikdy se mu nic nestane. Protože kdyby ano a kdyby jej skutečně jednou zavřeli, mohl by začít psát paměti, a to je něco, co si v této zemi nikdo mocný nepřeje. - Ústavní soud, faktický vrchol soustavy soudů, je co do jména a částečně náplně činnosti obdobou ústavních soudů v jiných evropských zemích, avšak značnou anomálii představuje, že kromě něj byl zřízen, resp. zachován, rovněž Nejvyšší soud, s podstatně vyšším počtem soudců a rozpočtem. Justice se tak stala dvouhlavou saní, přičemž ony hlavy k sobě nepřilnuly sesterskou láskou, ba jejich vzájemný vztah lze nejpřesněji označit čímsi z terminologie studené války. Nechtěl bych ovšem tento soud jakkoli hájit, přes několik světlých okamžiků v jeho rozhodovací činnosti, občas následně horko-těžko korigovaných, se mi pětadvacetiletá historie tohoto soudu jeví spíše jako dvacet pět let pošlapávání lidských práv a obrany státních orgánů před občany. Dovolím si vybrat několik nejkřiklavějších a nejostudnějších případů selhání tohoto soudu: nález Dreithaler a bezostyšné hájení ethnických čistek a zločinů na sudetoněmeckém obyvatelstvu; stanovisko Kinský, ve kterém soud vysvětlil, že účelem restitučního zákonodárství není náprava, ale legalisace poválečných komunistických zločinů; nález M. F. a J. P., kde ÚS potvrdil právo policie provádět selekci odposlechů a obhajobě dát k disposici jen ty, které svědčí proti obviněnému; nálezy týkající se dorovnání slovenských důchodů, jejichž jediným účelem bylo zvýšit životní úroveň ústavního soudce Pavla Holländera; několik nálezů, jimiž Ústavní soud neshledal nic protiústavního na tom, že soudy nemají pevná pravidla pro přidělování přísedících a volí je podle naprosto netransparentních, potenciálně účelových postupů; jakož i mnoho, mnoho dalších. Zkrátka, důvodů blahopřát mnoho není: jaká česká justice, taková její hlava, na čemž nemůže ničeho změnit ani občasný výskyt výjimky potvrzující pravidlo, svědomitého a pracovitého ústavního soudce.

Otřesná ukázka toho, kam až vede a končí nevypořádání se s vlastní minulostí. Takové „osobnosti“ v takových funkcích najdete asi těžko jinde na světě… Jsme zase v něčem jedničky! To není jejich ostuda, to slovo neznají. Jsou to jen zákonité, logické produkty mravně těžce nemocné společnosti, tedy především ostuda nás všech. Občané, je třeba mobilizovat a využít možná už poslední možnost, jak neuvěřitelný materiální a především mravní úpadek naší země zastavit, začít důkladně uklízet a budovat něco, za co se nebudeme muset stydět a na co budou moci být jednou hrdi i naši potomci! DOBROU VOLBU na podzim!

Vižina - Doslova poprask na vsi vyvolala návštěva Andreje Babiše ve Vižině. Ministr financí přijel 4. února večer na pozvání Pavla Prů­chy, majitele v této části Podbrdska vyhlášené hospody Europajzl.

„Pan ministr prohlašoval, že se rád přijede podívat tam, kde jsou hos­podští nespokojení s elektronickou evidencí tržeb. Tak jsem ho pozval a on opravdu přijel," vysvětluje maji­tel hostince, který je zároveň staros­tou Vižiny, a dodává: „Do budoucna je pro mne provozování Europajzlu problematické, náklady neustále ros­tou. Mám sedm a půl roku do důcho­du, jako starosta jsem neuvolněný, takže musím přemýšlet o tom, jak budu dál živit rodinu.“

„Co tím myslíte? Doktore, co přesně bylo v té injekci, co jste mu píchli?“ „Nidžate, věříte v něco?“ „Věřím, a vy?“ „To byl antikoagulant, Nidžate. A možná, že půjdeme všichni do pekla.“

Prosím podepište PETICI!

Vyjadřujeme znepokojenínad následujícím:

1/ Informace o původu těl na výstavě „Body“ se různí. Na internetových stránkách propagujících výstavu se uvádí, že těla pocházejí od dobrovolných dárců, ale není zmíněno, jak byl získán jejich souhlas k vystavení těl, ani zda byli dárci zpraveni o jejich komerčním využití. Není etické obohacovat se finančně na mrtvolách, zvláště pokud dárci nebyli s tímto faktem obeznámeni. Doteď nebyly předloženy dokumenty dokládající souhlas dárců, ani zda byli zpraveni o komerčním využití svého daru.

Volba gen. ředitele: 15.2 – zahájení, 27.3 – uzávěrka přihlášek, 29.3 – zveřejnění kandidátů, 12.4 – první kolo, zúžení, 26.4 – osobní pohovory a volba.

Na zasedání Rady ČT dne 15.2.2017 nepřišla žádná veřejnost zato mnoho novinářů. Volba generálního ředitele a stížnosti ministra Babiše byly „tahákem“. Byla posílena i bezpečnostní opatření: z jednoho na tři členy ochranky, bezpečnostní tyč, kabáty se už musely ponechat mimo místnost. Opět to bylo nudné až na harmonogram volby nového gen. řed. ČT a tradičně stížnosti a různé. Předseda Rady ČT mne zřejmě přehlédl a chystal se zasedání ukončit. Stačil jsem ještě včas hlasitě upozornit a připomenout stanovy. Hlasování dopadlo 6:6:1, při plné účasti 15. radních? Děkuji předsedovi Janu Bednářovi, že obratem rozhodl a udělil mi slovo. Podrobnosti níže, včetně zvukového záznamu!

Dokumentární film České mincovny o splněném snu veterána druhé světové války brig. gen. EMILA BOČKA, který se po neuvěřitelných 71 letech opět proletěl ve svém milovaném stíhacím letounu Supermarine Spitfire.

Vážená paní poslankyně,

Vážený pane poslanče,

Vaše činnost má vést ku prospěchu České Republiky, jako státu. Vaše činnost má vést ku blahobytu obyvatel České Republiky jako jejich domova. Vaše činnost má být příkladem ostatním lidem v České Republice, jak se chovat k přírodě, historii, kultuře, hospodářství, lidem i zvířatům. Bohužel to tak není a to je to nejsmutnější zjištění posledních dní. Zákony které ve sboru vydáváte jsou plné absurdit devastujících morální vědomí národa a ekonomickou základnu těch, z jejichž daní Vy (vy) žijete, ale pro něž nepracujete.

V příloze Vám zasíláme TZ, ve které bývalý dlouholetý ředitel Památkové inspekce Ministerstva kultury JUDr. Jiří Varhaník upozorňuje na některé vady, které obsahuje vládní návrh Zákona o ochraně památkového fondu, který je veden v rámci sněmovního tisku pod č. 666. To je symbolika?!

Dovolte krátce citovat: Nyní řady kritiků doplnil bývalý vysoce postavený státní úředník – dlouholetý ředitel Památkové inspekce Ministerstva kultury JUDr. Jiří Varhaník: „Návrh zákona nepřináší nové řešení této problematiky, ale vychází z platné právní úpravy, jejíž některé osvědčené postupy ruší. Jako příklad mohu uvést projednávání projektové dokumentace v rozpracovanosti, představující významnou bezplatnou službu pro vlastníky památkově chráněných staveb. Avšak jiné, které se v praxi neosvědčily, jako například plán ochrany, zachovává.“

Za německou demokracií máme ještě pořád hodně daleko – včetně formy a úrovně volby presidenta!

Německo čelí nebezpečí: Během posledních několika let prošlo Německo zásadní promě­nou a to si uvědomuje i odcházejí­cí prezident. Zatímco při své inau­guraci byl plný optimismu, který se snažil vlít do žil i svým spoluobčanům, je teď o poznání skep­tičtější: „Po téměř pěti letech si mnohem silněji uvědomuji, že demokratické a stabilní Německo čelí nebezpečí." Ba co víc, ohrožen je podle Gaucka celý Západ a jeho projekt liberální demokracie. „A kdo se v takové chvíli není schopen jas­ně rozhodovat, bojí se riskovat nebo zůstává stát na půli cesty, ten za to možná časem draze za­platí." Přes všechnu skepsi se ale Gauck loučí optimisticky: „Nene­cháme si vzít důvěru v sebe sa­motné ani v naši demokracii," ujistil své spoluobčany ve svém rozlučkovém projevu v berlín­ském zámku Bellevue.

Konala se dne 17.2.2017 od 9:30 do 11:00 hod. Původně se měla konat ve velké Likešově aule. Byla přesunuta do menší místnosti RB 209. Ještě cca 15 minut před začátkem byla místnost takřka prázdná. Nakonec přišlo cca 40 studentů včetně několika dospělých.

Pořadatelé mne upozornili, abych dal v debatě přednost studentům. Ujistil jsem je, že je to samozřejmé. Přesto jsem byl nucen vystoupit jako druhý, protože se studenti neptali. A to ještě první tázající byla s týmu pořadatelů. Bohužel je to tak, bojíme se otevřeně diskutovat a pokud ano, tak až „po těch druhých“. Ve svém příspěvku jsem mj. připomněl (od 44:10 min.), jak diskutují studenti v USA. Mimochodem kdysi na Universitě v Chicagu kladli studenti Václavu Klausovi takové „otázky na tělo“, že utekl doslova jako malý kluk. To zde nehrozilo.

Poslouchal jsem ČRo v autě, upozorňoval, že tisícům řidičů brzy končí platnost řidičského průkazu. Podívám se na svůj, zděsím se - 3 roky neplatný a to jsem byl v této době min. 5x kontrolován PČR? Na mé konstatování úřednici, že jsem asi rekordmanem, odvětila, měli jste tu i „čtyřročka“. To mne trochu „potěšilo“. Neznalost zákona neomlouvá, ale 10 let platnosti je poněkud zrádná doba na nezapomenutí. Vzpomněl jsem si na Švýcarsko, kde mi odpovědná instituce vždy včas oznámila např. že mi končí platnost technického průkazu vozidla a abych se  určeného dne dostavil na technickou prohlídku, samozřejmě s předstihem, a mohl můj garážista auto včas připravit pro TK.

Na Karlově náměstí v Praze proběhla další z debat o našem školství dne 16.2.2017. Mezi pěti panelisty vynikal Prof. RNDr. Milan Hejný,CSc. Pořádal Institut pro politiku a společnost. Jeho první vstup jsem ještě nestihl natočit. V prvním vystoupení porovnal systém školství ve staré Spartě a Athénách. Ve Spartě se nepřijímalo nové, jen se opakovalo staré. Systém tak připomínal ovládání myslí Hitlerem a Stalinem, na rozdíl od Athén, kdy se vítalo a přijímalo nové z celého světa. Diskuze byla zajímavá. Začal jsem jí připomenutím zásadních věcí. Bylo pro mne ctí, že s mými názory prof. Hejný souhlasil. Mohl jsem s ním krátce po skončení hovořit stejně jako mnoho dalších nadšených z řad veřejnosti, zejména mladých lidí. Takovýto osvícení lidé by k nám měli promlouvat denně v hlavních vysílacích časech z obrazovek veřejnoprávní ČT!