Bulletin č. 47/2016

Císař František Josef I.“ „Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky.“

„Nabubřelý vřed naší hrozné vnitřní politiky prasknul. Žil jsem také v přesvědčení, že nám politika něco přidá na chlebu. Jsme tedy v tomto ohledu už vyléčeni.“ J.A.Baťa k Mnichovu 1938

V seriálu ČT Naše století je scénka, kdy se britský premiér lord George Lloyd ptá Masaryka: „Proč chcete rozbít Rakousko-Uhersko?“. Masaryk odpověděl: „Protože jsou to Rakušáci.“ Tím rozhovor skončil a britský premiér odešel bez podání ruky. „Nedokážu zapomenout na válku a na zánik jediné vlasti, kterou jsem kdy měl, rakousko-uherské monarchie," vzpomínal Roth. „Svoji vlast jsem miloval. Umožňovala mi, abych byl současně vlastencem i světoobčanem. Měl jsem rád ctnosti a přednosti své otčiny a dnes, kdy je mrtvá a pryč, mám rád dokonce i její chyby a nedo­statky."

Znárodňování a konfiskace majetku v roce 1945 – Přijímání speciální legislativy v rámci těchto procesů – Činnost Národního soudu v letech 1945-1946

„V roce 2007, nelze nám pochopit, proč zjevně nespravedlivé rozsudky nelze přezkoumat a znovu, bez hektičnosti poválečné doby rozhodnout, a eventuálně napravit největší křivdy a nespravedlnosti. Nelze nám pochopit, proč nelze vrátit čest a spravedlnost, byť po smrti. A právě odsouzení J.A.BATI považujeme za jednu z několika nejvyšších křivd a nespravedlností“. JUDr. Jiří Šetina

„Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků…“ Jan Antonín Baťa v dopise z Brazílie. „Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu…“ (J. A. Baťa na smrtelné posteli v roce 1965, citát, ve kterém se vrací k soudnímu sporu se svým synovcem Tomášem J. Baťou).

V roce1957byl Jan A.Baťa navržen naNobelovu cenu za mír, nominaci odmítl ve prospěch kandidáta z Brazílie.V roce 2007 byl očištěn a rozsudek o zabavení jeho majetku zrušen. Dodnes se jeho potomci neúspěšně soudí o státem ukradený majetek v ČR a na Slovensku. Firma Baťa za skrytého vedení Jana A.Bati, zachránila 2000 židovských rodin před smrtí v nacistických koncentračních táborech…

Červené trenýrky byly chvíli českou standartou. Odstranění té pravé skutečné byl důvod. Pravda vítězí nad Hrad nepatřila. To co se dnes propaguje na pražském Hradě něco víc nežli hospodářské styky s Čínou a Ruskem je ostuda.

Měli bychom veřejně Číně a Rusku říkat, že jsou to země neuznávající lidská práva a slovo demokracie je irituje. Proto si přejeme vytvářet s nimi domlouvat svazky pouze obchodní, protože jiné názory jejich centrály tlumí už ve vlastní zemi hrubým  násilím.  Zažili jsme to již dvakrát, když jsme se podali nacismu sedmi lety v Protektorátu a sedmkrát déle jsme museli muset pod marx-leninskou ideologií SSSR. Přesto se naši někteří přední politici, včetně presidenta, snaží obrátit kormidlo naši republiky opět na východ. Proč bychom násilnické způsoby Číny na vlastních občanech, podobně v Rusku, měli tolerovat znovu? Násilnická a nepravdivá čínská a ruská propaganda  se snaží opět náš stát oddělit od Evropy kam tisíc let patříme, jsme její součástí jak zeměpisnou, mentální nyní i demokratickou.

„Stát odměňuje občany, kteří se postavili proti komunismu, nebo se jim podařilo utéci z koncentračního tábora. Přitom poslanci strpí komunisty v parlamentě. Nacisty odsuzujeme dnes a denně v TV a v parlamentě nejsou. Přitom mezinárodní komunismus má na svědomí daleko více obětí nežli nacismus. Proto do parlamentu nepatří. Filmy o něm mají zabírat v TV mnohem širší záběr, nežli filmy o nacismu. Je to ostuda ministerstva kultury i těch co jsou odměňováni a všech nás ostatních, že svoji ostudu připouštíme. Hrajeme s komunisty falešnou hru. Zeman zůstal v Lánech a komunisti v parlamentě. Jsme sami sobě ostudou. Máme statečné a charakterní lidi, ale potřebovali bychom je na odpovědných místech. Tam jsou nyní osoby nezodpovědné.“ K.Mrzílek (Patří mezi ně i těch 75% anonymních poslanců, kteří si zvolili svým prvním místopředsedou předsedu KSČM Filipa, navíc usvědčeného agenta Stb! J.Š.)

Sbohem paní Věro, nezapomeneme a děkujeme!

Po okupaci v roce 68 byla VĚRA ČÁSLAVSKÁ z předolympijského závěrečného soustředění deportována horskou službou na Vřesovou studánku, chalupu na hřebenech Hrubého Jeseníku, kde nebyla kladina, doskočiště pro přeskok či bradla, ale jen louka pro pár flikflaků. Většina z dnešních olympioniků by si zřejmě zoufala. Věra Čáslavská si vzala lopatu a přehazovala uhlí, aby neztratila mozoly důležité pro cvičení na bradlech v Mexiku. Zní to jako kýčovitá pohádka, ale je historickým faktem, že Čáslavská na Olympijských hrách v Mexiku zamázla zbytek světa i s ruskou okupací po finálové přípravě v deštích na padlých stromech a vřesové louce.

„Loučím se s vámi, přátelé milí, stisk ruky vám již nemohu dát, dotlouklo srdce, došly mi síly, vzpomeňte mne, kdo měl mě rád…“

Vážení pozůstalí,  vážení smuteční hosté,

JUDr Zdeněk Altner se narodil dne 3.10.1947 v Praze ve Střešovicích v rodině Jiřího Altnera a Irmy Altnerové. Byl pokřtěn. Jeho křestním otcem byl generál karel Klapálek. Jeho děda, Jiří Altner, byl důstojníkem armády. Pocházel z šesti sourozenců. Byl otcem tří dětí. Zdeněk Altner v mládí vystudoval průmyslovou školu a poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy v Praze. Do listopadu 1989 působil jen jako řadový podnikový právník, který nebyl nijak politicky angažován. Při svém  zaměstnaní chodil ve večerních hodinách uklízet do obchodního domu KOTVA, aby mohl uživit své děti. Po listopadu 1989 působil krátce jako komerční právník. Poté vstoupil do řad advokacie. Jako advokát vykonával po dlouhou dobu i funkci správce konkurzní podstaty řady podniků, jak v České republice, tak na Slovensku. Při výkonu svého povolání se nebál komplikovaných kauz a pokud byl přesvědčen o tom, že jeho postup je správný a spravedlivý, byl připraven jej hájit stůl co stůj, s umanutostí, na kterou jeho rodina a blízcí, s milým úsměvem, ale i s obdivem, vzpomínají.

Neztrácejme odvahu být demokraty, když ji nemají parlament, vláda ani Hrad!

Soudruzi bývalí i dnešní stále drzeji a otevřeněji ukrajují z naší demokracie a svobody! Zbourání dvou pilonů pomníku DÍKY AMERIKO v Plzni, těsně před SLAVNOSTMI SVOBODY - nebyla náhoda! Přemístění pamětní desky na Národní třídě těsně před 17.listopadem – nebyla náhoda! 64 poslanců, kteří podpořili návrh totalitního zákona k výročí 17.listopadu -  nebyla náhoda! Těchto 64 poslanců by si zasloužilo okamžitou defenestraci. Podepsat se v demokratické zemi pod takovou ubohost, mám-li zůstat slušným, už potřebuje notnou dávku hlouposti, bezcharakternosti či poslušného slouhovství. Pokud za něco stojíme, tak by už nikdo z nich neměl zasednout po příštích volbách do Sněmovny! Z tohoto seznamu mravně a morálně padlých, se slušnému člověku dělá špatně, stejně jako jimi předloženého návrhu zákona! Vskutku „elitní sebranka“ servilnosti a ubohosti!

Člověk na prodej – odebírání lidských orgánů zaživa v Číně!

Nemohl jsem zůstat doma, když se na sídle českých králů uzavírají nemravné obchody se zločinnou komunistickou Čínou – 27 let po listopadu 89! Hradčanské náměstí zelo prázdnotou? Očekával jsem, že bude přeplněno. Nic hezkého to o naši zemi a nás nevypovídá. Nejenom, že bez odporu připustila, aby se počátky nemravných obchodů děly na tak posvátném místě, ale i to, že jsme nedokázali zaplnit Hradčanské náměstí. Hlavy a ústa máme plny demokracie, můžeme se upsat a „upeticovat“, ale není-li demokracie doprovázena aktivní činností, nebude. Jenom plané diskutování ji nevytvoří a korupční struktury neohrozí. Nadcházející 17.listopad je dost možná poslední možnost, jak nepříznivý vývoj naší země můžeme ještě zastavit a zvrátit. Měl by být začátkem trvalých občanských aktivit, navazujících na odkaz Listopadu 89. Na shledanou na Václavském náměstí 17.listopadu!     

Porovnejme jak SRN hledá svého presidenta a jak ho hledá naše země? SRN si ho skutečně hledá. U nás potenciální kandidáti už oslovují voliče a zahajují volební kampaň. To jsou ty rozdíly mezi vyspělou a nevyspělou společností.

… Dovoluji si silně pochybovat, že by volba nového prezidenta neproběhla bez rozhodující snahy a vlivu mocenských struktur v pozadí. Ty mají k demokracii hodně daleko. Volba presidenta bude další zkouškou vyspělosti naší země. Dává jedinečnou možnost mobilizovat celou zemi. Můžeme jen doufat, že média začnou plnit roli „hlídacího psa“ demokracie, nepřispějí k manipulaci, ale ke skutečné, demokratické volbě, která vyjádří vůli většiny voličů, na základě objektivních informací... 

Politici veřejnosti sugerovali, že služby pod jejich vedením konají, a profesionálně! Někteří z nich však sami byli živoucími důkazy, že to není pravda, protože kdyby byla, asi by už sami nebyli na svých postech - Na fotkách z oslavy vidíme v družném rozhovoru bývalého ministra Ivana Langera za ODS, jehož jméno je zmiňováno v souvislosti se známou kauzou Vidkun, s bývalým ministrem spravedlnosti a současným předsedou parlamentní vyšetřovací komise Pavlem Blažkem. Tento poslanec ODS dostal za úkol vyšetřovat okolnosti skandální policejní reorganizace i implikace, které pro reorganizaci kauza Vidkun znamenala. Co spolu pánové na vzduchu v centru Prahy před Rudolfinem řešili? - „Třicet let jsem věřil síle dat. Dnes večer data zemřela.“ - Experti na průzkumy veřejného mínění posun a změnu ve společnosti buď nezaznamenali, nebo je nezařadili do svých modelů - Na přímý dotaz se volič vyhýbá přiznat skutečné smýšlení a přestává veřejně sdělovat své rozhodnutí u volební urny - Informační tlak vede k uzavírání se do sebe, což deformuje výsledky průzkumů veřejného mínění - Trump prolomil dogma Reaganovy politiky a opět tematizoval sociální témata. Místo deregulace se snaží vrátit primát politiky, jež nejen reaguje, ale i udává směr - Voliči volí ty, kdo slibují vyřešení problémů - Podle Trumpa je problémem politická nečinnost, a proto je třeba změna, což americký volič ocenil jeho zvolením.

Okresní soud v Jičíně: 21. 11. 2016

Akce „K“ počátkem padesátých let minulého století tvrdě zasáhla do života mnoha sedláckých rodin. Jejím cílem bylo zlikvidovat „vesnické boháče“ (tzv. kulaky). Používaly se k tomu přitom nejrůznější záminky. Proti rodině Šedivých z Chroustova na Jičínsku se postupovalo zvlášť drsně. Nejprve byl Václav st. (nar. 1912), považovaný za hlavu hospodářství, vzat do vazby za to, že „sabotoval plánované hospodaření soustavnými nedodávkami kontingentu“. Trestní stíhání bylo zahájeno i proti jeho manželce Martě (nar. 1921), otci Josefovi (nar. 1884) a matce Anně (nar. 1889). Trestní stíhání zastavila amnestie prezidenta republiky Antonína Zápotockého ze dne 4. 5. 1953. Ale tím perzekuce Šedivých neskončila. Již 15. 5. 1953 byla rodina vysídlena ze svého statku z Chroustova. Vystěhování se týkalo Václava st. (nar. 1912), jeho manželky Marty (nar. 1921) a jejich nezletilých synů Václava ml. (nar. 1947) a Vladimíra (1951); bylo jim přiděleno nevyhovující obydlí v Ješíně u Kralup nad Vltavou. Původně s nimi měli být vysídleni i staří, tj. Josef (nar. 1884) a Anna (nar. 1889), ale ti byli o dva měsíce později přestěhováni do Úhlejova.

Celou akci organizovala Komise pro úpravu poměrů rodin vesnických boháčů. Tu tvořili:

Dne 1.11.2016 byla projednávána žaloba členů KPC ČR na nezákonný průběh Sněmu KPV ČR ze dne 2.12.2015. Média mlčela, alespoň po zadání na Goggole se nic neobjeví? Poslechněte si rozsudek jménem republiky. Plk. Josef Hejtmánek, roky bojující proti nedemokratickým praktikám vedení KPV ČR, v čele s předsedkyní MUDr. Naděždou Kavalírovou a ing. Františkem Šedivým, si ho už neposlechne. Také dokázal být úspěšný se svoji žalobou na KPV ČR, která pravomocný rozsudek nerespektovala. Připomínám minulost dr. Kavalírové, nositelky řádu TGM I.stupně, jejíž soudní spis je dodnes utajený. Po předčasném propuštění v 50-tých letech pracovala, tuším celých 19 let na komunistickém ministerstvu, byla členkou SČSP (Svaz čs-sovětského přátelství atd.). Předseda Klubu dr. Milady Horákové ing. Šedivý, čestný občan Řevnic, zase mohl pracovat po propuštění v Melantrichu, zatímco jiní političtí vězni byli rádi, když sehnali manuální práci. Také nese odpovědnost za defraudaci peněz z tvz. Emingerova fondu (dar kanadského krajana 1 milion dolarů), které vedení KPV ČR nestydatě a účelově přejmenovalo na Zdravotní a sociální fond. Čechoameričan Jan Beneš už také nemůže vypovídat… Také jsem žaloval KPV ČR, konkrétně ing. Šedivého, kdy na ČT prohlásil, že jsem „darebák“. Obávám se, že darebákem a byl a je on, jak dokazuje tento rozsudek.   

Jediný, dokonalý informační sytém na území ČR, nabízející získání potřebných informací o dění na všech soudech, navíc zcela zdarma - https://legal.pecina.cz/. Různé firmy nabízejí tyto služby komerčně, ale jen částečně. Skvělá pomůcka pro právníky a občany, kteří mohou získat, po přihlášení se, automatické zasílání informací dle vlastního výběru. Systém má jedinou vadu, ač dokonalý, je odkázán na nekvalitní informační systém české justice, kterému v mnoha směrech chybí hodně k dokonalosti. Nicméně i s tím si z velké části poradí. Zadat si např. jméno a dostávat automaticky informace o „zájmové osobě“, ocení jistě nemalé množství občanů. Jak účastníci, tak novináři, veřejnost a jistě i samotní soudci. Pravidelné sledování PARAGRAPHOSU Tomáše Peciny, mohu vřele doporučit všem těm, koho zajímá skutečný stav české justice, práva a spravedlnosti v naší zemi. Jsme právnickým státem. K právnímu státu máme ještě hodně daleko! 

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svů rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva. Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí. Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Až z pohledu z letadla si můžeme plně uvědomit krásy naší země, ale i to jak je necitlivými zásahy narušujeme. Hezký let:-) J.Š. 18.11.2016