Bulletin č. 24/2016

Zásadní problém naší země: příliš neschopných obsadilo odpovědná místa ve správě země, parlamentu, justici a policii. Jde jen o pozice, funkce a platy, navzájem se spojují a podporují napříč politickými stranami. Občan volič si toto veřejné divadlo platí. Otázkou je jak dlouho stát a obyvatelstvo tento katastrofální stav ještě vydrží?! – (článek vpravo LN 1.6.2016)

Kdo má snad ještě iluze doporučuji knihu Jana Vávry Moc a nemoc televize Nova – svědectví o lidech a jejich ambicích - o skutečném pozadí české politiky. Na mnoha příkladech popisuje selhání médií, která tuto pokryteckou hru politiků podporují a ukazuje známé politiky v plné nahotě jejich bezcharakternosti, neschopnosti či všehoschopnosti. Postupně je budu zveřejňovat v rámci potřebné osvěty pro občany-voliče. To patří k politice, bohužel. Díky nevypořádání se s dědictvím totality bylo dosaženo míry, ohrožující zemi. To bude třeba radikálně řešit, chceme-li si zachovat naději na uchování svobody a demokracie v naší zemi.

Známe vás - Diagnóza: úpadek - Rusko umírá a zevnitř se rozpadá - Strategická chyba - Nic než plyn - Horní Volta s jadernými zbraněmi - Dokážete jen ničit a znásilňovat slabší – Normální absurdita!

Koncem května se konalo Slovensko-ruské diskusní fórum. Mělo se ho zúčastnit zhruba 15 akademiků z ruských institucí s hrdě znějícími názvy, takže jsem šel na fórum s očekáváním jisté kvality. A nelitoval jsem: Nabídnutá sonda do stavu ruské duše překonala nejodvážnější očekávání.

To, co se psychicky nepřipravení slovenští účastníci od svých ruských kolegů dozvěděli, bylo zdrcující: Evropa se rozpadá, NATO jakbysmet, Němci chtějí obsadit Ukrajinu, Poláci snad ani nejsou opravdoví Slované a všechny hloupé evropské vlády manipuluje podlý Washington. Jistě, pro čtenáře Hněvu a křiku nic nového, ale nás, ubohé mainstreamáky, toto otevření očí bezmála dohnalo dát si na krk oprátku a ukončit své trápení.

….O stupeň dál jdou ti, kteří k akademickému titulu neustále přistrkávají svůj titul učitelský, případně své jméno vybavují jinou irelevantní ambaláží. Asi nejdál zašel v tomto směru bývalý soudruh vojenský prokurátor, nyní soudce Ústavního soudu, který se neváhá nechat uvádět jako prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. K tomu asi není co dodat; že se jedná o pitomce, je tak každému zřejmo již ze jména a není třeba v tomto směru provádět další zkoumání. …

„Místo potvrdit zákon, vyhoví se v Česku partaji. Jednotlivec a zákon nemá naději. Soudci a partaj to je jiná?!“ K.Mrzílek

ČSSD stále nemusí respektovat pravomocné rozhodnutí soudu?! Předem tak prohrála příští volby, pokud ještě zbude dostatek ze stále více odkrajované demokracie v ČR. Pokud by měla ČSSD ve volbách uspět, tak jsme zemí hlupáků, nebo se kolosálně při volbách podvádí a manipuluje. V článku Erika Besta Za kolik nejvyšší soud?, se mj. píše: „ČSSD má příští týden v plánu podepsat memorandum o stranické spolupráci s Komunistickou stranou Číny.“ Ve věci jsem vedl korespondenci s NS ČR. odpověď ze dne 13.5.2016, odpověďze dne 25.5.2016, její doplnění ze dne 27.5.2016 a odpověď ze dne 30.5.2016. Ve včerejším vynikajícím pořadu Fokus Václava Moravce „Češi Čechům“, kde měl zdaleka nejlepší vystoupení po všech stránkách prof. Milan Zelený z USA, zaznělo mj.: „Největším nepřítelem demokracie jsou politické strany. Ve starém Řecku neexistovaly.“ Je to vskutku „zlý výsměch občanům“, jak píše dnes v LN Martin Zvěřina ve svém článku Žádost o informace! Toto by nemělo být při volbách zapomenuto! Nezapomínejme při těch milionech na zavražděného JUDr. Ernesta Valka, spolupracovníka JUDr. Zdeňka Altnera. Kauza má mnohem hlubší pozadí s dopadem i na slovenskou politickou scénu!

…Začali líčit podmínky kšeftování s uhlím jako ztrátové. Několikrát v poslední době měli malé zisky, tak si na dividendy vzali půjčku! A stát jim to žere! Oni si na dividendy vzali půjčku! Několikrát! A nejsou ve vyšetřovací vazbě! Zákon o akciových společnostech říká, že dividendy se vyplácejí ze zisku. (A pokud je zisk malý, pak dividendy žádné nejsou!) …

Vezměme si případ tunelu jménem OKD. Část prodala vláda společnosti Mostecká uhelná se ztrátou nejméně 32 miliardy. Na cenu dohlédl ministr financí pan Bohuslav Sobotka. Společnost Mostecká uhelná už ne se ztrátou (pravděpodobně), ale s výdělkem, (i když stále pod cenou) nějakému Olivovi (?), a ten Bakalovi, přičemž Bakala slíbil přes 43.000 bytů prodat za cenu, jak je od státu koupil horníkům, jež v nich bydleli. Ta cena byla velmi nízká, snad jen desetitisíce Kč – tak levně je koupil od státu. Samozřejmě se pak Bakala zbavil OKD i bytů za ceny tržní. A teď ten tanec co udělali majitelé s OKD. Rozhodli se doly i byty prodat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

koncem června máte rozhodovat o návrhu zákona, který zásadně mění pravidla péče o naše čtyři národní parky. Jedná se o novelu zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně jeho části o národních parcích, např. o ochranu pískovcových skalních měst v Českém Švýcarsku, či rozsáhlé horské smrčiny a vzácné rašeliniště na Šumavě. Někteří poslanci z ODS a KSČM navrhli do zákona destruktivní změny, které by v národních parcích podpořili kácení v nejvíce chráněných zónách a vedly ke spekulacím s pozemky.

Policejní déjà vu - Cinklá justice v akci - Liberecký soudce Zbránek uznán vinným

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali

bylo to překrásné a bylo toho dost

Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali

možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec…

Slovy Vítězslava Nezvala dovolujeme si dáti stručné sbohem plukovníku Robertu Šlachtovi; vyšetřování trestné činnosti nebyla nikdy jeho silná stránka, jiné věci mu šly lépe, např. kádrové posudky. O Šlachtovo uplatnění v civilu, pokud hrozbu skutečně splní, nemáme arci obav, dokážíce si jej představit v mnoha důstojných a intelektuálně padnoucích rolích: jako trenéra v posilovně, stavěče terčů, popřípadě vyhazovače holubů na střelnici, pracovníka ochranky v hypermarketu, evenutálně v bordelu, za přepážkou na poště, případně, po vzoru jeho slavnějšího předchůdce, za volantem taxíku.

… Co v zemi probíhalo, se nedá popsat ani jako občanská válka; komunisté prostřednictvím ozbrojených sil, které spolu s celým státním aparátem ovládli, terorisovali civilní obyvatelstvo, jež nemělo prostředky, jak se bránit. Právní řád se 50. letech rozložil, náležitosti materiálního právního státu byly suspendovány, vládl otevřený teror, což komunisté sami přiznávali, hovoříce o třídním boji, přičemž ovšem za své nepřátele nepokládali v souladu se svou ideologií určité, vykořisťovatelské společenské třídy, ale každého, kdo se odmítl jejich svévoli dobrovolně podrobit.

Na konci války se na našem území stala pozoruhodná událost, o které se po osvobození a zvláště pak po roce 1948 nemluvilo. Jednalo se o dvě mise amerických důstojníků ( mezi nimi byli i Čechoameričané ) 23. squadrony, 16 obrněné divize 3. armády USA, kteří ve dvou obrněných a v několika terénních vozidlech s americkou a bílou vlajkou parlamentářů směřovali dne 7. května 1945 z Plzně do Prahy. Zdicemi projížděli asi kolem 10 hod. dopoledne nadšeně pozdravováni náhodně stojícími občany kolem státní silnice. Stejný obraz doprovázel kolonu vozidel i v ostatních obcích a městech kudy vojáci projížděli. Nastalo však určité zklamání neboť se před tím proslýchalo, že jede na pomoc bojující Praze americká armáda.

V té době nikdo nevěděl, že demarkační čára na které se měly setkat východní a západní armády, byla předem stanovena na Jaltské konferenci. Nebylo rovněž známo, že vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Eisenhower žádal ruské velení o svolení, že k osvobození Prahy uvolní alespoň Československé letecké a tankové jednotky. Vše ale bylo náčelníkem generálního štábu Sovětské armády Antonovem zamítnuto. Pražské povstání tak stálo vedle značných materiálních ztrát na 5 000 zbytečně zmařených lidských životů obránců barikád i prostých Pražanů. Přesto 40 amerických parlamentářů mělo sílu mnohatisícové armády.

… Jelikož ve sporné věci jde o „miliardový tunel“ orgánů VS ČR a z „procesní obrany“ žalovaného je patrné pohrdání platnými zákony a zakrývání katastrofální reality českých věznic, jako důsledek systémového tunelování státního rozpočtu ze strany vrcholných orgánů VSČR, lze dojít k závěru, že jde o „zlý úmysl“ na straně původce neoprávněného zásahu a soud I.stupně měl svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným (odstrašujícím) určením peněžité kompenzace. … Žalobce je „vězeň“, což je objektivní fakt, ze kterého vyplývá, že „je držen v rukou státu“. Z tohoto titulu považuje větu, jež je uvedena v napadeném odstavci, a která zní: „Soud připouští, že výkon trestu odnětí svobody a věznice není hotelem, kde by si vězni mohli diktovat co chtějí a co nechtějí“, za zbytečnou až předsudečnou, když spor stojí na vědomém porušování platných zákonů ze strany státu.  

V padesátých letech byla pro výběr vedoucích pracovníků stanovena kriteria a požadavky ze zcela jiného světa, než by mnohdy zdravý rozum předpokládal. Od takového člověka pak nešly očekávat převratné technologické změny ve výrobě, ani nové přístupy k organizaci práce, ale zase s nima byla někdy legrace, pokud zrovna nerozhodovali o osudu jiných.

Moravský zákazník přicházel s přáním odlít složitý výrobek podle předloženého výkresu. Ten jako vždy obsahoval nárys, půdorys a bokorys, toho stejného výrobku. Vedoucí vzal výkres do svých rukou, dlouze se do něho zahleděl a nebylo pochyb o tom, že intenzivně přemýšlí. Po delší odmlce položí výkres na stůl a prstem ukazuje, že dva odlitky by dokázal vyrobit, ten třetí bohužel nikoliv. Zástupce moravské firmy po tomto sdělení nevyšel z údivu.

V pořadu Fokus Václava Moravce na téma „Češi Čechům“ 7.června, měl nepochybně nejlepší vystoupení po všech stránkách prof. Milan Zelený z USA. Už dlouho jsem nezažil tak skvělou řeč. Všichni oněměli, včetně moderátora Moravce a nechali se unést silou argumentace a vznešených myšlenek. Celý pořad, plný zajímavých postřehů stojí za poslech. Kdo má méně času, vystoupení prof. Zeleného začíná cca po 1 ¼ hodině a pokračuje pozdějšími vstupy do debaty. Porovnejte jeho kultivovaný projev s tlacháním většiny našich politiků o ničem.

Samozřejmě hlavním tématem byla firma Baťa a její dodnes nepřekonaná firemní i životní filosofie. Málokdo ví, že firma Baťa nevyvážela do světa boty, ale města! Bylo jich 70! A to vše v době hospodářské krize pod vedením Jana Antonína Bati, který po smrti svého nevlastního bratra Tomáše Bati sn., přivedl firmu k nebývalému rozkvětu. Představil recept i pro dnešní dobu, kdy profitovala firma i země, a kde lidé neměli důvod opouštět svoji zemi kvůli práci. Každý soudný člověk s ním bude souhlasit i v tom, že tzv. „zlaté české ručičky“ je mýtus. Dnes bychom potřebovali opět „zlaté české hlavičky“, jakými disponovala firma Baťa! Vytvářel podmínky, aby lidé neemigrovali - budoval firmu i země! Dodnes stojí jím vybudovaná města v Brazílii, která si tohoto velikána dějin váží více, než jeho rodná země pro kterou toho tolik vykonal…

Dodnes se potomci Jana Antonína Bati musí soudit o firemní a rodinný majetek. Byl mu poprvé ukraden komunisty a podruhé za pomocí „demokratické“ Pithartovi vlády, která ho předala Tomáši Baťovi jn. Alespoň už u nás Jan Antonín Baťa není zločincem. Na Slovensku byl také zbaven nesmyslných obvinění. Rozsudek byl ale zrušen a soudce čelí kárnému řízení!

Jak se myšlenka stala realitou

Napsal John Nash, 10.6.2016

Většina Čechů nezná pozadí vzniku Baťova kanálu nebo počátky vzniku města Otrokovice (dříve Baťova). Jak se tyto velkolepé projekty staly součástí dnešní reality. Je pro mne nepochopitelné, proč nejsou tyto základní historické skutečnosti veřejnosti známy. Pokusím se tuto historii osvětlit.