Bulletin č. 53/2015

Dovoluji si vám k Vánocům věnovat vzpomínku na neuvěřitelně schopného, čestného, pracovitého člověka, s renesančním rozměrem myšlení, konání a skutečného vlastence, na kterého jeho rodná země hanebně zapoměla. Jeho život vydal za stovky životů. Takových lidí nebude mít žádná země na světě nikdy dost. Právě jsem si knihu MOJE STOLETÍ přečetl a podíval na tři nádherná videa k ní přiložená - zámečník, elektrotechnik, elektroinženýr, po válce studium práv, antimarxista a antikomunista, dle vlastních slov. Budu se ke knize vracet i na těchto stránkách. Je svědectvím doby a hlavně o nás.

… Mám na to zvláštní vzpomínku. Při zkoušce z filozofie došla řeč samo­zřejmě i na vztah hmoty a duše a já vyrukoval se svou vlastní teorií nesmrtelnosti duše, respektive o nesmrtelné energii. „Na celém světě a v celém vesmíru nenajdete nic, co by bylo hierarchicky podřízené a přitom ovládalo něco, co je mu hierarchicky nadřazené. A jestliže tedy lidský duch ovládá nesmrtelnou hmotu a nesmrtel­nou energii, musí být přinejmenším na stejné úrovni jako ony,“ řekl jsem profesorovi a jako jednoduchý příklad ovládání hmoty duchem jsem roztrhl papír a vypnul světlo. „Jestliže člověk vlastním mozkem a rozunem ovládá nesmrtelnou hmotu a nesmrtelnou energii, tak je jeho duše také nesmrtelná. Není v tom vlastně ani žádná filozofie, ale matematika a fyzika.“ Profesor se na mě chvíli díval, pak se usmál a povídá: „Nechtěl byste o tom udělat přednášku našemu profesorskému sboru?“ „Beze všeho,“ opáčil jsem. A když jsem měl už hotovou maturitu, skutečně došlo i na onu přednášku o nesmrtelnosti duše. Mimochodem - ani dalších šedesát let, které jsem prožil, jsem svůj názor nezměnil.

MYSLÍM, TEDY JSEM

Česká ústava praví, že prezident zastupuje stát navenek. Dalo by se tudíž předpokládat, že hlava státu si bude počínat jako diplomat…

Jiří Pehe na ČRo Plus 23.prosince 2015 od 18:33 hod. to popsal přesně. Jeho komentář si můžete poslechnout od 6:20 min. Vláda si neumí na Zemana dupnout, jen bezmocně může očekávat, kterou zemi při své destrukci zahraniční politiky zase urazí! Předchozí rozhovor o munici ve Vrběticích je také otřesný. O tom raději vrchní velitel armády ČR mlčí?! Hlavně že podle Zemana na Krymu a Ukrajině nejsou ruští vojáci. Potvrdil to i Putin, jsou tam jenom na dovolené, ale v uniformách ruské armády, včetně zbraní! Soukromá firma vlastní tuny armádní munice a nic se ani za rok nevyšetřilo?! Kdo konkrétně navrhl a podepsal smlouvu a za jakých podmínek? Kdo byl odpovědný za stálou kontrolu muničního skladu?

Porovnejte sami obsah vánočního poselství německého presidenta Joachima Gaucka a českého prezidenta Miloše Zemana. Názorně ukazuje značný hodnotový rozdíl mezi Východem a Západem. I Papež František připomněl hlavní poselství a stálou výzvu svátku Vánoc jako president Gauck. Při půlnoční mši Papež František vyzval, aby se lidé vrátili k základním životním hodnotám, střídmosti, jednoduchému životu a nepodléhali vlivu konzumu.

Zeman mluvil na Vánoce, ale ne o Vánocích. I pro něho jsou jen prostředkem a možností vyjádřit se k „přízemním“ tématům, které s Vánocemi nemají nic společného a o kterých se mluví neustále. Žádný pohled „vzhůru“, být nad děním z hlediska vyššího principu mravního, snaha o jeho podporu, přijmutí a šíření. Mluvil i o „našem státě“. Věřme, že jako prezident mluvil i za Vietnamce, Ukrajince, Rusy a mnoho dalších jiných národností, kteří v naší zemi žijí a jsou mnohdy už i občany České republiky.

Spolkový president Německa dodává Němcům více odvahy ke zvládnutí uprchlické krize. Vyzývá k veřejné diskusi, aby se nalezlo řešení uprchlické krize. Zvláště děkuje všem civilním dobrovolníkům

„Dobrý večer ze zámku Bellevue,

přeji vám všem radostné svátky Vánoc. Radostný svátek Vánoc – tak si jej navzájem přejeme každý rok, ale pro mnoho z nás to v letošním roce není snadné být ve vánoční náladě. Sice si většina Němců s radostí a vděčností připomněla, že žijeme nyní už 25 let ve znovusjednocené, ​​svobodné a demokratické zemi, ale tento rok byl charakterizován ve vysoké míře utrpením, násilím, terorem a válkami.

Uvedení do problematiky devitalizace nádorů v ČR

1. Co je terapie onkologických (rakovinových) nádorů devitalizací

Je to metoda spolehlivého vyléčení nádorového onemocnění. Lehkou operací, při níž se v těle pacienta podváže přívod krve na „stopce“ nádoru. Nádor se nevyjímá. K úplnému vyléčení dojde tak, že imunitní systém zaznamená rozkládající se nádor, a spolehlivě jej zlikviduje i s případnými nepodvázanými metastázemi. Celých těch 58 let lžou vlivní lékaři, že to vyvolá sepsi a pacient zemře. Při zkoušení metody v roce 2001 bylo asi pět desítek pacientů „po neúspěšné léčbě chemoterapií“ (podmínka zkoušení) operováno devitalizací. Ani v jednom případě k sepsi nedošlo. Nově se tehdy ukázalo, že ani po neúspěšném léčení chemoterapií devitalizace sepsi nevyvolá. Žádné MZ přesto tento neprávem vydaný zákaz dosud neodvolalo. Přitom toto je od roku 2001 nová jistota uzdravení z nádorové rakoviny. Terapii devitalizace objevil v roce 1957, a v praxi i přes zákaz ministerstva zdravotnictví používal lékař MUDr. Karel Fortýn (+2001).

„Jsme přitom na začátku procesu, který k tomu vede.“ – „Jak ale známo, příliš mnoho práva znamená v podstatě bezpráví“. Právník Karel Havlíček, zakladatel Pražského právnického podzimu.

Další ze zajímavých rozhovorů z L (21.12.2015), který by neměl uniknout pozornosti široké veřejnosti. Přináším ukázku:

LN Nerezignovala ale společnost na hledání přijatelného práva? Nesmiřuje se s tím, že už bude kazuistické, detailní a tím pá­dem i nevhodné?

       Euroatlantická společnost za­měnila sílu a význam principů, formulovaných duchovními elita­mi, za soutěž o to, kdo vymyslí více práv a svobod. Jakmile jich ale vymyslíte příliš mnoho, pře­stanou to být základní práva a svo­body. Stává se z nich zboží a pro­blém. Dochází k jejich devalvaci. Můžeme se podívat do historie, například na odpustky. Vlastně se ukázalo, že některé principy jsou „více principiální“ než jiné. Podí­vejte se, co dnes prožíváme napří­klad v konfliktu mezi principem svobody a principem rovnosti. V praktickém životě je začínáme stavět proti sobě, ačkoliv jsme si je oba přisvojili z jediného hesla.

ODVOLÁNÍ proti ROZHODNUTÍ ze dne 15. 12. 2015 vedeném Městským úřadem Žebrák pod č.j.: 3/2015

… Chybí vyhodnocení souboru všech společenských a ekologických funkcí, které dřeviny v daných podmínkách a na daném stanovišti plní. V rozhodnutí zcela chybí pozitivní hodnocení stromů uvedené ve ZNALECKÉM POSUDKU č. 270/2015 soudního znalce Ing. Yvony Hájkové (dále jen posudek města). Zejména u stromu označenéhočíslem dvě v rozhodnutí chybí bod o jeho významné kulturně-historické hodnotě. V rozhodnutí není též uvedeno, citujeme z posudku města: „Funkční a estetický význam předmětných dřevin dle této metodiky (upravené metodiky AOPK – pozn. sdružení) je vysoký, neboť taxon je hodnocen jako dlouhověký, funkčně a esteticky velmi významný. Zjištěná a popsaná poškození se sice promítají do hodnocení, nicméně přesto i vzhledem ke stanovišti je hodnota vysoká.“

JE TO O PLANETĚ LIDÍ        

Po skvělém projevu pana Dr. Anděla jsem nabyl dojmu, že jedna skutečnost byla opomenuta. A to je zmínka o nutných výdělcích otců pro zajištění rodin. Výdělky tátů co na celém světě v mnoha státech se živí a jsou placeni výrobou zbraní. Ty se musí prodat, aby bylo na výplaty. Musí se prodat těm, kteří s nimi chtějí zabíjet jiné. Aby tomu tak bylo musí se vytvářet situace napětí a nenávisti situace, kde zaplacené zbraně všeho druhu možno použít. Kdekoliv na světe.

Dokud nebudou mít státy vyrábějící zbraně jinou možnost jak zaměstnat své živitele rodin, do té doby se budou mocnosti, státy, skupiny, organizace dohadovat o míru, ale jenom dohadovat. Ve skutečnosti ohniska bojů budou neustále větší nebo menší hořet, doutnat kdekoliv.

Každý, kdo to se svým myšlením myslí vážně, by si měl položit tři otázky: Není můj postoj výrazem emocí či ctižádosti? Neopomněl jsem dostatečně a spravedlivě zohlednit hledisko druhého? Nezastávám něco vnitřně sporného? Pomoci by mu mohlo dílo německého filozofa Immanuela Kanta Kritika soudnosti, jehož revidovaný překlad právě vychází.

Byla-li nám nesmrtelná duše skutečně nadělena – a dle Kanta v to můžeme pouze doufat –, pak za jediným myslitelným účelem: abychom se donekonečna věnovali vlastnímu sebezdokonalování.

Jedenáctého prosince letošního roku uplynulo devadesát sedm let od narození Alexandra Solženicyna. Jeho dílo a život by neměly být zapomenuty, ale naopak by měly být neustále připomínány a sloužit jako nevyčerpatelná studnice poznání, jak má člověk snášet těžkosti života, které nezavinil.

… Jedna z nejradikálnějších Solženicynových tezí je o prospěchu utrpení pro lidský charakter. Jen málokdo si toho tolik vytrpěl, aby mu mohl odporovat. Solženicynův charakter brousilo utrpení války, gulagu, vyhnanství, rakoviny, života v izolaci a následně i nucené emigrace na západ.

… Vězení je blahodárná zkušenost pro spisovatele i přes jeho hrůzy a Solženicyn jistým způsobem za tuto strašnou zkušenost děkuje, protože mu umožnila být svědkem a spisovatelem pravdy. Na konci života se vrací k otázce utrpení v krásném dokumentu realizovaném Alexandrem Sokurovem, ve kterém říká: „Za všech okolností hodně závisí na člověku… Vše je v nás: Nic neučí lépe ducha než utrpení. Nic… Studovat utrpení a poučit se z něho. Všechno utrpení může posloužit k duchovnímu růstu. Nejhorší je prosperita bez sdílení. To je konec duše.“

Jiří Peňas to nemohl v LN (21.12.2015) napsat lépe! Jeho článek doplňuje i stav mnoha našich obcí a měst, plných nevkusu a odpudivé primitivnosti – fotofoltaiky na jejich okraji, rodné domky bez jednotící architektury, kde má před citem pro místo a jednotící architekturu přednost „troufnout souseda“ ve stylu „Já na to mám“, o bazénech takřka u každého domku, kdy hrozí nedostatek pitné vody nemluvě. Článek Jana Klesla (LN 21.12.2015) „Síla se probudila“ je také velmi potřebný. Každý soudný člověk pozoruje kolem sebe, jak míra „zblbnutí“ z přílišné konzumace informací, často produkované také „zblblými“, nebezpečně narůstá. Je zcela na místě připomenout varující výrok Alberta Einsteina: „Dejme si pozor, aby technika sloužila nám. Budeme-li sloužit my jí, budeme produkovat generace idiotů.“ Toto varování slavného fyzika se už naplňuje. Přestali jsem komunikovat přirozeně.