Bulletin č. 35/2015

Zvu tímto širokou veřejnost na Vojenský hřbitov na Olšanech v Praze, dne 2.září 2015 mezi 15:00 a 18:00 hod. u příležitosti 70.výročí konce II.světové války. Rudé růže a dva věnce jsou zajištěny. Pietní vzpomínka proběhne bez projevů. Na věncích budou nápisy: „Děkujeme vám, že jste za nás umírali – Občané České republiky dne 2.září 2015“. Druhý věnec bude položen u nedalekého, skromného pomníčku našich pilotů RAF. Ke každému z 264 hrobů spojeneckých vojáků bude položena jedna růže. O vzpomínkovém aktu jsem informoval média a současně pozval prezidenta republiky, předsedu vlády, předsedu Senátu, předsedu Sněmovny, ministra obrany, ministra zahraničí, předsedu Ústavního soudu, předsedy politických stran Hnutí ANO, KDÚ-ČSL, ODS, TOP 09, protože usilují o návrat hodnot, za které tito vojáci bojovali a umírali, primátorku hl. m. Prahy a starostku Prahy 3. Dosud se omluvili z důvodů nepřítomnosti či pracovních povinností prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a starostka Prahy 3 Vladislava Hujová. Děkuji za šíření této informace. Dopravní spojení: Metro „A“, stanice Flóra, tramvaj č. 10, a 16, zastávka „Mezi hřbitovy“. U vchodu hned doleva, vojenské pohřebiště se nachází na samém konci. Svým provedením budí úctu. Toto místo vyzařuje neuvěřitelnou sílu. Takové duchovní síly je nám dnes zapotřebí - a takových htdinů!         

Neznám demokratický stát, který by se takto zločinecky, sofistikovaně masově nechal rozkrádat svým vedením a ještě si zákony pojistil „legalizaci“ těchto kolosálních krádeží za „bílého dne“ před zraky veřejnosti – Připomeňme si otřesnou kauzu LTO v rozhovoru se současnou poslankyní za Hnutí ANO Janou Lorencovou ze dne  24.května 2008: Kauza LTO: Krvavé oleje - Můj přítel vrah – skuteční pachatelé či spolupachatelé stále žijí mezi námi - nepotrestaní! Obávám se, že i jako ctihodní občané, kteří k nám mluví z TV obrazovek o boji proti korupci a dobrých mravech!

Kauza LTO, zjednodušeně řečeno, spočívala v tomto triku: mezi daní z LTO a daní z nafty za jeden kilogram byl - postupně - rozdíl 11 až 14 korun. Tento rozdíl šel do kapes těch, kteří nechali papírově převést naftu na topný olej. Druhá část podvodů spočívala v tom, že si prodejci nechávali vyplácet od státu část daně za skutečný či fiktivní vývoz nafty do zahraničí. Takže: k nám zvenku doputovala nafta, která se přejmenovala na topný olej, za což byl první přísun do těch „správných kapes“. Poté se – v některých případech, především u vývozů nafty Chemapolem – onen údajný topný olej znovu proměnil na naftu, ta se vyvezla ven a za to plynuly do těch „správných kapes“ další miliardy korun ze státní pokladny. Není pochyb, že do kauzy byly zapleteni lidé z nejvyššího patra naší politiky, bývalí příslušníci komunistické tajné police Státní bezpečnosti (StB), a podle Jany Lorencové je v podstatě jisté i to, že do kauzy byla zapletena sovětská – ruská KGB (komunistická politická policie). Možná i kvůli těmto vazbám z minulosti se prodej knihy Krvavé oleje záhadně pozastavil poté, kdy prvních pět tisíc kusů šlo na dračku. Jana Lorencová v období normalizace, před listopadem 1989, nesměla v médiích pracovat. V posledních letech připravovala reportáže pro Českou televizi – i na nich bylo vidět, že patří mezi naši naprostou žurnalistickou špičku. ČT však postupně zastavila investigativní pořady Nadoraz, Klekánice, později i méně investigativní Za zdí a Případ pro reportérku. Všechny byly svázané s její tváří a jménem a všechny měly vysokou sledovanost, přesto Jana Lorencová nyní nemá pro koho investigativní reportáže točit.

Potom chtějte férové soutěže, sázky a morální sílu družstev na všech úrovních – od žáků až do reprezentace, když mají takovéto „vzory“ ve vedení. Měli by sedět někde jinde a být odděleni od společnosti jako škodná zvěř.

Přečtete-li si tento rozhovor, dáte mi za pravdu. Není divu, že Berberův muž Vaňkát, byl zatčen protimafiánským policejním útvarem. Jeden dlouholetý předseda oddílu kopané (na okresní úrovni) za totality mi vyprávěl, že nezažil rozhodčího, který by si neřekl o úplatek. Za totality byl standard 500,-Kč a večeře. Běžné bylo, že přijeli všichni rozhodčí jedním autem a „cesťáky“ si napsali každý zvlášť, nebo te, který pískal třeba tři zápasy za den v jednom místě, si napsal 3x „cesťák“. Při sklizni brambor přijížděli rozhodčí s návěsem… Myslíte si, že funkcionáři a rozhodčí budou dnes šmahem jiní? Naopak, využili nové doby a z 500,-Kč se stávají statisíce či miliony. Naturálie mají také jistě jinou formu než „bramborovou“. Myslíte si, že tato tradice může sama od sebe najednou zmizet? Bezcharakternost a zločinné způsoby se nepřeruší, když se v netrestání pokračuje, naopak se rozvinou k dokonalosti.

V Rusku unikly informace o počtu padlých a zraněných ruských vojáků na Ukrajině, zemřelo jich tam 2000 a zraněno bylo 3200. Čísla zveřejnila na internetu Dělovaja žizň, která ale odstavec s počty obětí záhy odstranila, uvedla ukrajinská stránka Novyj region. Informaci převzal i americký Forbes.

Ekonomická Dělovaja žizň zveřejnila čísla v materiálu o zvýšení platů vojáků v roce 2015, kde se věnuje kompenzaci inflace. Jeho součástí byl původně i odstavec o náhradách vojákům, kteří se účastnili v letech 2014 a 2015 bojů na Ukrajině. V něm stálo, že vláda Ruska přijala důležité rozhodnutí o peněžních náhradách pro vojáky.

Ruští představitelé citují západní politiky, kteří označují oddělení Kosova za legitimní, které nepotřebuje souhlas úřadů původní země. To samé se podle Rusů prý událo na Krymu.

Proč to nelze srovnávat.

V oblasti Srbska začaly probíhat ostré ozbrojené střety mezi oblastí obývanou Albánci a ostatní částí Srbska. Mezinárodně zdokumentované zločiny hovoří o srbských jednotkách, které masakrují a vyvražďují v oblasti Kosova civilní albánské obyvatelstvo. Skoro čtvrt milionů občanů z oblasti uteklo. Dokument Mezinárodního tribunálu  pro bývalou Jugoslávii to dokládá. Proto srbská vláda v roce 1998 byla vyzvána Radou bezpečnosti, za souhlasu Ruska, aby násilí zastavila. Srbská vláda násilnický postup svých jednotek vůči Albáncům  odmítla zastavit. Následovaly nálety NATO, které další nejhorší zabíjení ze strany Srbska zastavily.

PRAHA Poslankyně KSČM Marta Semelová stane před soudem kvůli svým výrokům o Miladě Horákové či invazi vojsk do Československa v roce 1968. Obvodní soud pro Prahu 1 projedná počátkem příštího roku žalobu na ochranu osobnosti, kterou na Semelovou i na její stranu podal právník Michal Kincl (TOP 09).

ČTK to zjistila z databáze Infosoud. Policie už dříve konstatovala, že vystoupení političky v pořadu Hyde Park nebylo trestným činem.

Semelová loni v únoru jako host v pořadu ČT24 Hyde Park zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu byla vynucená. Odmítla, že by obsazení Československa v roce 1968 bylo okupací, podle ní šlo o internacionální pomoc. Vasila Biľaka, signatáře zvacího dopisu vojskům Varšavské smlouvy, označila za pozitivní postavu československých dějin. „Chtěla bych říci, že za politického vězně se mnohdy považují lidé, kteří byli ne politickými vězni, ale prostě to byli lidé, kteří měli za sebou kriminální činnost obyčejnou,“ řekla také.

Odvolání v kause Power - Medvěd - Správné rozhodnutí soudce Šlapala - Vlna veder má své oběti aneb Extremistu za každým stromem viděti

Za nic než poněkud trapnou politickou exhibici není možné označit osobnostní žalobu, kterou na poslankyni Martu Semelovou podal její politický konkurent z Brna Michal Kincl (TOP09). Z opatrnosti zažaloval i stranu, za niž se politička předmětným, značně nechutným způsobem medialně presentovala.

Včera jsem podal podnět k rukám ředitelky ÚDV PhDr. Evy Michálkové k vyšetření činnosti komunistického prokurátora JUDr. Josefa Doležala. Má nezpochybnitelný podíl na smrti Pavla Wonky. Přečtěte si co napsal Pavel Wonka Nejvyššímu soudu ČR 8.května 1985, tři roky před svoji smrtí! ÚDV tak má další možnost dokázat, že jeho existence má smysl. Sílící tlaky na jeho zrušení jsou pochopitelné i kdo za nimi stojí. Bohužel jeho žalostné výsledky jsou jeho odpůrcům vítaným argumentem. Souhlasím s přiloženým článkem místopředsedy KPV ČR Leo Žídka v LN. Měl by ale také vědět, že ÚDV nedostává tolik podnětů kolik by mělo. Škoda, že neuvedl, kolik podnětů podala a podává KPV ČR? Obávám se, že jich mnoho není, pokud vůbec. Kdo jiný by je měl podávat, než KPV ČR! Samozřejmě, že postkomunistká justice a Parlament sebezáchovně brání potrestání stále mnoha zločinců z doby totality, žijících mezi námi, často jako ctihodní občané o jejich materiálním zabezpečení nemluvě. Nařízené soudní jednání s Martou Semelovou je dobrou zprávou. Stejně tak jako zpráva s Polska, kdy polské ministerstvo spravedlnosti připravuje dokument k vytvoření mezinárodní instituce pro stíhání zločinů totalitních režimů. Cílem je zajistit spravedlnost v případech, kdy pachatelé zločinů komunismu nebyli v některých zemích stíháni.

… „Řekl jsem si - OK, nejspíš tady stejně umřu, tak pojďme. Raději umřu při akci, ve snaze ho zastavit, než tady sedět a čekat, až mě zastřelí,“ po­psal 62 letý Norman, trojnásobný dědeček, proč se k trojici přidal. Dodal, že zprávy o podobných útocích z poslední doby mu ukáza­ly, že takoví útočníci většinou stří­lí bez rozmyslu. Že schovávat se, nebo prosit o život, ztrácí smysl. …

PAŘÍŽ / PRAHA: Kalašnikov s devíti náhradními zásobníky, automatic­ká pistole Luger a nůž. Když fran­couzský ministr vnitra Bernard Cazaneuve vyčíslil arzenál, který Ajjúb Chazání hodlal použít v pátek v mezinárodním rychlíku Thalys 9364 na trase Amsterdam-Paříž, mnohé zamrazilo. Stačí pomys­let, co by s takovou výbavou bylo možné udělat ve vlaku, jenž převá­žel 554 pasažérů...

Útočník měl ale smůlu. V rychlí­ku se našli lidé, kteří riskovali ži­vot, aby ho zastavili. Prvním byl Francouz, s nímž se pětadvacetile­tý střelec střetl ve vagonu číslo 12 u toalet, kde si předtím zbraně slo­žil a připravil. Francouz, jehož jmé­no úřady nezveřejnily, se útočníka pokusil zastavit. Chazání, jenž po­chází z Maroka, byť řadu let strávil legálně ve Španělsku, se však jeho snahám ubránil a postřelil ho. Vlak v té chvíli projížděl severofrancouzskou Picardií.

OSN je znepokojena odloučením českých Romů, vadí také islamofobie

Úředníci OSN by raději měli navštívit místa kde žijí Romové a hovořit s těmi, kteří jsou nuceni s nimi žít. To není o nenávisti a diskriminaci, ale o spravedlivosti a spravedlnosti. Kolik z vás vidělo romského bezdomovce? Proč jsou jimi ničeny paneláky? Proč je v místech kde bydlí tolik nečistoty, nepořádku a kriminality? Proč jsou vězení přeplněna romskou populací? Proč si učitelé tajně stěžují na neschopnost romských dětí učit se? Kolik miliard ročně získávají Romové na sociální podpoře? Kolik z nich v životě poctivě pracovalo a odvádělo daně? Kolik z nich pobírá, ačkoliv v životě nikdy nepracovalo, sociální dávky, které vysoko převyšují důchody mnoha lidí, kteří celý život poctivě pracovali a odváděli daně? Není za nezodpovědným počtem jejich dětí čistá snaha o vyšší sociální dávky a podporu, kdy péče o ně přenechávají státu, zatímco jiní si raději děti nepořídí z obav, že je nebudou moci sami dostatečně zajistit? Prodavačky v supermarketech jsou ohromováni nákupy Romů o kterých vědí, že nepracují, mají často i auta a viditelně nežijí v bídě, ale v pohodlném blahobytu. Proč jsou „bílí“ za zločiny na Romech exemplárně trestáni a Romové za zločiny na „bílých“ jen mírně, pokud vůbec? To OSN viditelně nezajímá. Nedivme se, že většina společnosti to přestává tolerovat a roste averze vůči Romům, která se snadno přeměňuje i v nenávist. Logicky se tato averze potom přenáší nespravedlivě i na uprchlíky (můžeme jen spekulovat o tom, proč neutíkají uprchlíci do Ruska, či proč nezůstávají v zemích, kde už nejsou ohrožováni na životě?).

Jiří Peňás (redaktor LN): „Existuje vražda biologická a existuje i vražda kul­turní. Ta první likviduje lidské ži­voty, ta druhá paměť. Jde vlastně o druhou smrt, neboť se jí ničí dílo, které má člověka přežít.“ – „Fanatici a ničitelé jsou multirasoví a nadnáboženští. Islámský stát se podobá ruským bolševi­kům v prvních letech revoluce, kdy imámové Lenin a Trockij vy­hlásili válku ve jménu svaté revo­luce (džihádu) a se vším patosem a zápalem šli bořit starý, hříšný a reakční svět. Byli odhodlaní ho třeba i přivést do pekel, jen když se v jeho plamenech zrodí nový. Čím více se jich tzv. kulturní svět děsil a štítil, tím byli spokojeněj­ší. Hrůza byla jejich spojencem a děs a hnus nejlepší propagací. Kolik jen vzdělaných a slušných lidí v tom vidělo naději a příslib budoucnosti...“

V LN vycházejí vynikající postřehy, které by neměli uniknout pozornosti široké veřejnosti. Nedivím se, že čtennost a náklad LN stále stoupá. Bohužel ne vždy jsou dostupné zdarma (měly by být všechny přístupné v archivu LN). Vzhledem jejich závažnosti si některé z nich občas dovoluji zveřejnit. Jistě díky tomu neklesne náklad LN, ba naopak. Dnes připomínám dva z nich k aktuálnímu tématu uprchlíků, kde je pojednáno o praktickém dopadu jiné kultury na naši kulturu a zvyky a vyšším principu mravním. Ani my jsme se v minulosti nechovali tak, jak se sluší na vyspělý a kulturní národ. Dějiny se stále opakují, či „rýmují“, jak nedávno výstižně řekl jeden Američan. Proto neškodí si ponaučení z dějin neustále připomínat, abychom nebezpečí zabránili, či zamezili nejhoršímu.

Vyhnání je stále světovým problémem - Společnost s absencí základní morálky a morálních hodnot, ohrožuje sama sebe. Kdo upírá spravedlnost druhým, nemůže očekávat, že se mu jí dostane. Stane se nutně obětí vlastní amorálnosti. Proto je Charta vyhnaných v současném světě výzvou každému z nás!

K 65. výročí vyhlášení Charty německých domácí prohlašuje president Spolkového svazu vyhnanců Dr. Bernd Fabritius:

Dne 5. srpna 1950, byla Charta německých vyhnanců slavnostně podepsána ve Stuttgartu a oznámena dne 6. srpna před ruinami Nového zámku. S jejím jasným zřeknutím se aktů pomsty a odplaty, se snažila vyhnout se opakování začarovaného kruhu násilí a podpořit úsilí proti použití násilí. Proto stále představuje morální základ pro práci německých vyhnanců a jejich Svazu a vyvrátit všechny hlasy, které ji přičítají revanšismus.

Je to země plná rozporů. V malém ostrovním státě se nečekanými způsoby mísí asijská kultura se západní, země už půl století vyniká ekonomickou svobodou (9. srpna oslavila 50 let od vyhlášení nezávislosti na Malajsii) a řadí se k nejvyspělejším ekonomikám světa. Úspěch Singapuru je však vykoupen přísnými pravidly.

Odkazem zakladatele Lee Kuan Yewa a receptem na místní prosperitu je soubor přísných pravidel v kombinaci s velkou ekonomickou svobodou. Trest smrti za držení drog nebo vysoké pokuty za odhazování odpadků na ulici, přecházení na červenou a další pro nás relativně drobné prohřešky, jsou příkladem až nečekané represe. Jenže skutečná přísnost tkví hlavně v tvrdém vynucování všech norem, a to včetně těch, které pro nás mohou být až absurdní.

S Janem Antonínem Baťou za světovím obchodem od 6. ledna 1937 až 1. května 1937 – JAB: MYSLET GLOBÁLNĚ, JEDNAT LOKÁLNĚ – VZDUCH JE NAŠE MOŘE!

„Člověk, jenž přežil dvě světové války, se později nevyhnul válce proti vlastním občanům importované ze Sovětského svazu a prováděné s neuvěřitelnou brutalitou a krutostí, cynickými metodami demoralizované části společnosti, lidmi ukřivděnými, neúspěšnými, nenávistnými a zhrzenými. Vždy ke kolaboraci připravenými. Tato „válka“ trvající až do poloviny šedesátých let, rozmetala vše, co nedokázali zbořit ani nacisté. Rozdělila československou společnost příkopy, jež se už nikdy nepodařilo zcela zasypat. Dotkla se všech, kteří za něco stáli, něčemu věřili a něco uměli.“

V uvedené době vykonal průmyslník Jan Antonín Baťa s posádkou (piloti Jan Šerhant, Václav Brtník, radiotelegrafista Josef Bačovský, letecký mechanik Josef Engliš a lékař výpravy MUDr. Walter Recht) v letounu Lockheed Electra významnou obchodní cestu kolem světa. Letadlo vykonalo cestu dlouhou cca 34 200 km. S cestami vlakem a lodí – přes oceán se ještě nelétalo - činila celková délka obchodní cesty cca 60 000 km.

Chystaná kniha je plnohodnotným pendantem ke knize Jana Antonína Bati: „Za obchodem kolem světa“ a tvoří ji přesné denní záznamy leteckého mechanika, pana Josefa Engliše, který vedl palubní deník s přesnými technickými údaji (lokality, délka letu, letiště, spotřeby PH a jiné podrobnosti). Na svou dobu jsou záznamy dokladem obdivuhodné logistiky. Zajištění a koordinaci letu dosvědčují Englišovu odbornost. Kniha bude doplněna dobovými fotografiemi z rodinného archivu Englišů a také fotkami kameramana a fotografa Alexandra Hackenschmieda. Text vychází rovněž z deníku lékaře výpravy MUDr. Waltera Rechta, který zpracovával dojmy výpravy beletristickou formou.

Dnes skončil už 17.ročník našich táborů pro děti. Poprvé jsme uspořádali 9.turnus díky přízni kalendáře. Každý turnus byl jiný a vyjímečný. Opět jsme si potvrdili, jak dnešním dětem chybí správná parta a prožitky, která může jen ona nabídnout. Těší nás, že se vrací a začínají chápat, že štěstí není ve věcech, ale že ho mají v sobě a okolo sebe. Kéž by takových táborů bylo více a děti nemusely přicházet o to, čeho my jsme měli v jejich věku dostatek – party a volného času, který jsme si plně užívali. Proto byl tehdy největší trest nesmět jít ven hrát si a dovádět s ostatními. Dnes je největší trest, pro nemálo dětí, zákaz počítače…

Těšíme se na 18.ročník. J.Š.29.8.2015

… Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji. Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí. … Trvám na spořádané a trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. … Odmítám fňukání slabochů, kteří se na nemoci jen vymlouvají. Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetný. Nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně. Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu, strašlivou bídu i slávu svého národa. Proto se odmítám rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury. Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání, ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný. Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář. Jsem člověk. Jmenuji se Petr Piha a nejsem 380326/038 rodné číslo, ani 370-2/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN, ani VIPN, ani jakékoliv jiné číslo. Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít.