Bulletin č. 24/2015

Vina za vraždění nevinných je vždy konkrétní, odpovědnost za masově vraždění je kolektivní!

Měřme jedním metrem! - Vyšetření masakru Němců bránil Klement Gottwald - O Edvardu Benešovi - Vyznamenání pro lháře - Strach a hnus nad Postoloprty - Se lží nelze žít - Švédské šance pětačtyřicátého a ty naše dnešní - Například Pavel Tigrid a Ferdi­nand Peroutka byli v tomto ohledu neúprosní. Nelíbilo se jim napří­klad, že žena - jenom proto, že je Němka - musí jíst vlastní výkaly. I v oné době byli lidé, u nás i v za­hraničí, kteří se zvěrstvy nesouhla­sili. Současná „národní fronta“, v níž i se Václav Klaus radostně poplácá­val po ramenou s Miroslavem Grebeníčkem, schválila vyznamenání pro Edvarda Beneše. Odsun si totiž rozvracet nedáme. A zločiny, které se při něm přihodily, utajíme. Co tak najít taky něja­ký státní řádeček pro soudruhy Nos­ka a Svobodu, kteří to měli všechno zalhat? Mohli by vyznamenání dostat také všichni ti, kdo by nejraději „činy výše uvedené“ chtěli tajit i dál.

Lidské osudy bývají různé. Sudičky Václavu Obadálkovi moc nepřály. Po únoru 1948 se stal prvním politickým vězněm v Horní Moštěnici. Narodil se 26.3.1926 v Opavě. Zatčen 3.6.1948 v Praze. Zemřel 3.2.1989 v Praze. Přečtěte si tento Nedopsaný deník – je i o nás…

… Za posledních 7 let jsem byl na všech soustředěních sudetských Němců, ale nikde jsem neslyšel požadavek na změnu hranic, navrácení majetku. Je zajímavé, že komunisté teď využívají strach lidí žijících v pohraničí a nároky sudetských Němců zveličují. Je to typická komunistická demagogie. Předseda KSČ Adamec řekl, že komunisté se zastávají národních a státních zájmů českého národa a že se prý nikdy neomluví. Považuji to za nezodpovědnost, protože právě komunisté zaprodávali desetiletí zájmy obou národů cizí východní moci.

Když byly v prominentním exilovém časopise Svědectví (č.57) zveřejněny v prosinci 1978 „Teze o vysídlení sudetských Němců“, podepsané záhadným jménem Danubius, nikdo ještě netušil, že tím byla mezi historiky odstartována nevídaná diskuse, sahající až do dnešních dnů. Oním mužem, který nevídaný polemický střet způsobil, byl slovenský historik Jan Mlynárik. Vyzval tehdy své kolegy u exilu i disentu k překonání nacionální omezenosti a důslednému odkrytí skvrny na národním štítě. Navzdory výtkám, že moralizuje dějiny a sklouzává k publicistice, spočívá jeho přínos v definitivním zpochybnění spravedlnosti odsunu., což ho nakonec přivedlo až do ruzyňské cely. Dnes žije ve Waldkreiburgu u Mnichova a píše druhý díl práce, zabývající se oním temným obdobím…

Věra Kotková se před sedmi lety pustila do boje s démony. V Orlických horách pátrá po stopách divokého odsunu sudetských horalů - Černobílý svět neexistuje. A vražda zůstává vraždou - Není mi lhostejný tragický osud nevinných lidí, ať jsou jakékoli ná­rodnosti. Mám obavy, že ani teď ještě nenastal čas, aby vraždy byly po­jmenovány vraždami. Snad toho bude schopna generace našich dětí, která pochopí, že člověk, aby se mohl nazývat Člověkem, by se podle toho měl chovat - „Slyšel, co partyzáni udělali. Dobře věděl, čeho jsou schopni, protože ho už mučili ve Zdobnicl. Zpočátku asi nevěděli, že je staros­tou, proto ho pustili. Když se však doslechl, že si pro něho jedou, obě­sil své rodiče, manželku a dceru a myslím i syna.“

ZDOBNICE: Na mohutném buku jsou umělé květiny připoutané proužkem ke kmeni. U kořenu stoji vy­hořelé svíčky. Za stromem, na kterém ještě několik jet po válce byly patrné stopy po projektilech, se z bývalé nivní louky zarostlé lesem ostře zvedá svah až k silnici Zdobní-Deštné v Orlických horách. Žádný nápis, žádný kříž, žádné vysvětlení, proč zrovna sem někdo umístil hřbitovní plastové květiny.

Českou společnost vyrovnáni se s vyhnáním Němců a uznání jeho zločinnosti, teprve čeká. Myšlenka, že sudetoněmecké spolky představují nacismus a revanšismus, že jim není co věřit, je ta nejlepší cesta, jak se s ničím nevyrovnávat a Čechy ještě více v Evropě zadupat do bahna xenofobie a národovectvi.

Je přirozené, že na otázku, zda se Češi i Němci mohou opravdu smířit (viz spor v LtN č. 3) odpovídaly dvě mladé ženy odlišně, Zarazilo mé ale, že Miriam Tiněrová, která hájila zápornou či spíže pro­blematickou odpověď na tuto otázku, není informována o postojích aspoň části Sudetoněmeckého krajanského sdru­žení, pro níž tvrzení, že se nikdy jasně od nacistických zločinů nedistancovalo, neplatí. Člověk má právo být národovec (völkisch), neměl by však psát nepravdu. To se vztahuje na Čechy i na Němce.

Tak to mám poslední dobou se vším: ledva dopsav článek určený pro Sudetenpost, ve kterém se zabývám významem změny stanov mnichovského Sudetoněmeckého sdružení, zjišťuji, že jej mohu zahodit, eventuálně vystavit v přítmí klosetu, protože z Mnichova dorazila nečekaná zvěst: tamní rejstříkový soud registraci březnové změny stanov odmítl s odůvodněním, že by k ní bylo nutné schválení všemi členy spolku, přičemž dosaženo nebylo ani vota tříčtvrtinového. Ačkoli je dokument datován 19. května, Posseltovo vedení se jím opomnělo pochlubit: asi aby nic nekalilo radostnou atmosferu augsburského sněmu. Zpráva arci není reflektována ani na spolkovém webu, na kterémžto pátráno po pěkných obrázcích pro nový kalendář. Přejme tedy Posseltovcům, ať jim členové nějaké opravdu hezké pošlou.

"Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou." Mistr Jan Hus

… „Začali rozumně a pěkně válku pro krev Kristovu a již pak na konci stálo lakomství, lotrovství a ukrutenství, nenávist a krádeže. Co zahynulo lidí těchto let mečem, co morem a hladem. Nejprve trpěli sedláčkové, ale již všechno království trpí, pro hubení země bude za malý čas hlad. Knihy pryč se berou, neboť duchové bludní praví, že knihy jsou k ničemu, ani Písmo, pálí je a trhají, nebo prodávají cizozemcům.“ husitský knězJakoubek ze Stříbra o svých... 

I nastal čas vzpomínky smrti mistra Jana Husa a to významné. Šestisetleté. Už to samo o sobě vypovídá o tom, že Jan Hus, upálený po kostnickém koncilu na hranici, svým významem mnohonásobně překročil svoji dobu, což je na druhou stranu zase důvod, proč se jej v novodobých dějinách zmocňují zločinci, lumpové či darebáci všeho druhu a zaštiťují se jím tak, aby za jeho jménem a obětí nejvyšší, ukryli svou lež, zločiny a krádeže, či vraždy, což je však velkých duchům v našich zeměpisných šířkách a délkách snad již osudem. Že Karle Kryle, který jsi rovněž na nebesích?

Jan A. Baťa byl jedním z největších podnikatelů Československé historie. Během světové finanční a hospodářské krize a rostoucího politického napětí ve 30tých letech XX. Století, firma Baťa, pod vedením Jana A. Bati, prožila naopak prudký hospodářský růst. Baťa se v té době rozhodl transformovat výrobu z malé lokální manufaktury do globálního podniku. Zhostit se tohoto plánu především vyžadovalo seznámit se blíže a podrobně se světovým obuvnickým trhem.

O veřejné korupci zastupitelů - Prosadí se změna? - O totalitě v parlamentu a ve státě - O střetu zájmů zastupitelů

Lidé, buďme občany a mysleme. Netrpme už dál, aby po komunistické totalitě nás tu ohlupovala a okrádala totalita vícestranická. Zbořme mýtus, že máme demokracii. Udělejme si ji. Nenechme se mýlit totalitními sdělovacími prostředky, jež nám budou bránit poznat pravdu. Ani mezi novináři nenajdeme deset spravedlivých.

1. O veřejné korupci zastupitelů

Proč mají zastupitelé v parlamentu pohádkové platy, paušální náhrady, levný alkohol, a jiné šlechtické výhody? Proč mají – jedině s poslaneckou funkcí spojený příjem, více než desetkrát přesahující u téměř všech jejich výdělky po skončení mandátu? Inu proto, aby se třásli strachy, že skončí, nebudou-li se chovat tak, jak si přeje vedení strany. Je to korupce přemrštěným platem? Nic jiného.

BAKU/PRAHA I když Human Rights Watch vyzvala Ázerbájdžán, aby propustil všechny politické vězně před zahájením Evropských her, zřejmě se tak nestane. Stěží bude vyslyšena i další výzva obránců lidských práv – aby slušné státy hry v této zemi bojkotovaly.

„Poté, až se uskuteční v Baku Evropské hry, lidé na celém světě zjistí, že Ázerbájdžán – to je Evropa,“ prohlásil ministr sportu Ázerbájdžánu Azad Rachimov. Možná se nemýlí. Ale Baku bude stát miliardy dolarů, aby ho Evropa přijala mezi sebe přesto, že všichni významní kritici režimu prezidenta Ilchama Alijeva sedí ve vězení.

V pondělní bylo kuře s knedlíky a kyselím zelím. Pro ty ze 200 žadatelů o azyl (80 dalších přijít). Jsou ve stanech, ve kterých je ubytovala linecká policie. Je speciálně vařeno s kuřecím, místo vepřového masa. Přesto - jak je uvedeno níže – došlo k násilné vzpouře: Vzhledem k tomu, že jim nevyhovovalo jídlo, byly na policisty házeny balené obědy.

"Je nás devět v kuchyni, naše situace je na hranici. Obvykle vaříme 300 jídel za den, po dobu dvou týdnů, vydáváme 200 jídel navíc. Žadatelů o azyl mají většinou vlastní jídelní plán, protože jsou z velké části muslimové a nejedí vepřové", říká šéfkuchař Erwin Schlager z kantýny Policejního sdružení pro podporu v Nietzsche ulici v Linci. "Moji lidé jdou už na kolenou", potvrzuje také Wolfgang Rittberger, předseda sdružení.

MUDr. Lebenhart: Očkování je organizovaný zločin

Hovoří ruský "analytik" Valerij V. Pjakin - Nebezpečně zapomínáme! V roce 1968 bylo málo mrtvých…

Už zase? Aneb jak klima měnilo, mění a bude měnit svět – Kolaps je ztráta složitosti

Prof. Miroslav Bárta: „Myslím si, že naše doba není hrozná, ani katastrofická, ale naopak úžasná v tom, že je to obrovská výzva. Je to doba, kdy se bude velmi rychle, razantně, oddělovat zrno od plev. Je to doba, která vyzívá k tomu abychom začali používat to, co nám bylo do duše dáno, tzn. šedou kůru mozkovou.“

Vynikající přednáška prof. Miroslava Bárty s následnou diskuzí se uskutečnila dne 9.6.2015 od 8:30 hod. v restauraci Bellevue (Smetanovo nábřeží 18, Praha). Pořádal Institut pro politiku a společnost. Byly diskutovány dlouhodobé trendy ve vývoji komplexních civilizací a na konkrétních příkladech bylo ukázáno, jakým způsobem klimatické změny ovlivňovaly vývoj civilizací. V tomto kontextu se hovořilo i o pozadí příčin tzv. Arabského jara, migrací v posledních letech a také pozadí konfliktů v lidské civilizaci, a to jak historicky, tak i v současnosti. Zúčastnily se osobnosti z veřejného sektoru, akademie a byznysu. Závěry poslouží jako východisko pro další diskusi, například jak by mohla Česká republika aktuálně či do budoucna na migraci účinně reagovat, jaké místo by mohla zaujímat v situacích a následně pokusech o řešení mezinárodních konfliktů. Níže přináším výtah podstatného z přednášky:

Pohřeb bude v sobotu 13. června od 11:00 hodin v kostele sv. Václava v Brumově-Bylnici. Veřejnost se bude moci v sobotu 13. června se zesnulým rozloučit od 10:00 hodin v brumovské obřadní síni. Zádušní mše se uskuteční v neděli 14. června od 20:00 v kostele Nejsvětějšího Salvátora na Křižovnickém náměstí v Praze, sloužit ji bude katolický kněz Tomáš Halík.

S panem Vaculíkem jsem se setkal několikrát. Nezapomenu na první osobní setkání ve Švýcarsku, kam byl pozván po roce 1989. Při výletu parníkem po Vierwaldstättersee v Lucernu jsem mu předal několik aktuálních textů. Ochotně je převzal se slovy, které už si přesně nepamatuji ve smyslu: „Mám hroznou vlastnost, vše co dostanu do ruky musím přečíst.“