Bulletin č. 23/2015

Pravdu zná eurokomisařka Věra Jourová, sama v kauze obviněná, která se přiznala, rychle zbavená obvinění a odškodněná. Média dosud pravdu o této kauze zamlčují. Důkazy o této české „WATERGATE“ jsou v tajných sejfech politiků a policie. Jeden soudce, svědek procesu prohlásil: „To je druhá Horáková!“ 

Připomínám níže video natočené v Českých Budějovicích dne 7.října 2014 v jednom klášteře, několik stovek metrů od věznice, kde se momentálně nachází ing. arch. Marek Říčař. Má za sebou první rok ze sedmiletého trestu, sníženého o jeden rok. Tomuto vysoce vzdělanému, charakternímu člověku, je dovoleno pracovat pouze v kuchyni a nemá dovoleny ani vycházky. Je něco hodně špatného v naší zemi, kdy nevinní jsou odsuzováni a skuteční pachatelé z řad politiků, justice a policie nepotrestáni! Dnes jsem odeslal kopii dopisu NSZ JUDr. Pavlu Zemanovi ze dne 5.6.2015 GŘ ČT Petru Dvořákovi, Veřejnému ochránci práv Anně Šabatové a ministrovi pro lidská práva JUDr. Jiřímu Dienstbierovi se žádostí, aby z titulu své společenské odpovědnosti a mocí svých úřadů, moji žádost podpořili mediálně a osobní angažovaností ve věci, kdy často jimi řízené instituce upozorňují na daleko méně ohrožovaná základní lidská práva českých či občanů jiných zemí a veřejně se angažují.

Na vědomí předsedům, ministrům a dalším: Ústavní soud, NS, VS Praha, VS Olomouc, VSZ Praha, VSZ Olomouc, MsP, MV, MF, MMR, Policejní presidium, Vláda ČR, Sněmovna, Senát, Prezident ČR, Ústavně právní výbor Sněmovny, Ústavně právní výbor Senátu, EK, všem poslancům a senátorům Parlamentu České republiky!

… Vážený pane nejvyšší státní zástupce,

máte nyní možnost, na kauze ing. arch. Marka Řičáře, učinit nemalý krok boje proti obrovité korupční mafii, která ničí tuto zemi a mnoho poctivých občanů a podnikatelů, kteří se jí pokusili postavit. Její transparentní vyřešení by obnovilo potřebnou důvěru v českou justici, policii a nezávislost Vaši a Vašeho úřadu. Nepochybuji, že mezi soudci, státními zástupci, policisty, politiky a státními úředníky je mnoho slušných a schopných lidí. Ti mají oprávněné obavy o svoji existenci, pokud by se začali chovat a pracovat tak, jak by si přáli. Kdo jiný i jim má vyslat potřebný signál než ti, co k tomu mají potřebný mandát, moc a odpovědnost vysokého úřadu a kteří zemi a občanům mají sloužit nezávisle a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?! Ing. arch. Marek Řičář se svým vědomím a svědomím řídil. Byl za to na výstrahu všem, kteří by se chtěli mravně zachovat jako on, potrestán jako nejtěžší zločinec. Prosím, věnujte se urychleně této mé žádosti. Dle mých posledních informací není zdravotní stav pana Řičáře uspokojivý. …  

Evropský parlament bude v úterý 9. června hlasovat o zprávě Noichlové "o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015". Petici europoslancům vyzývající k odmítnutí této propotratové zprávy je možné podepsat na http://citizengo.org/en/24661-eu-seeks-enshrine-devastating-gender-ideology-upcoming-vote.

Autorkou zprávy je německá socialistická europoslankyně Maria Noichlová. Žádá, aby Evropský parlament přijal usnesení, které požaduje nejrůznější radikální opatření včetně gender mainstreamingu, prosazování dalších privilegií pro homosexuály, asistované reprodukce a potratů, sexuální výchovy ve školách, kvót pro ženy v představenstvech, přijetí směrnice pro rovné zacházení nebo ratifikace Istanbulské úmluvy, která mj. zahrnuje redefinici termínu pohlaví. Navrhovaná zpráva Noichlové zahrnuje agresivní ideologickou agendu v jednom balíku a opět překračuje kompetence EU a potírá princip subsidiarity v oblastech týkající se rodiny, zdraví a vzdělávání.

http://hnutiprozivot.cz/?a=4&id=2427

Německá společnost už si svá válečná traumata prožila, česká, poválečná traumata, teprve začíná - Prof. Pavko: „Kdo chce jít dopředu, musí se také podívat dozadu, aby tu cestu spíš našel.“

„Jdeme dupat Němky,“tlumočí devadesátiletý Zdeněk Růžička výzvu ke znásilňování, kterou v červnu 1945 dostal od známého ze Sokola. Zděšen odmítl. Co ještě musí být řečeno o českých poválečných zvěrstvech, abychom se za ně konečně styděli?

Někdy na počátku června 1945 při­šel na Pražský hrad dopis adreso­vaný manželce prezidenta repub­liky Haně Benešové, v němž pisatel krás­nou češtinou prosí milostivou paní, aby za­bránila zvěrstvům páchaným zdivočelými českými hordami na pražských Němcích. „Velevážená paní presidentová! Velké radostné dny, které prožíváme, jsou za­kaleny velkou bolestí soucitu. S mnoha němci - ženami, dětmi a muži, kteří v širším smyslu politicky nebyli vůbec činní - zachází se více než nelidsky,“ za­číná dopis napsaný 2. června 1945 a do­sud uchovaný v Archivu Kanceláře pre­zidenta republiky.

Při příležitosti 70. výročí konce druhé světové války a začátku vysídlení německy mluvících spoluobčanů bychom měli zrušit zákon č. 115/1946 Sb., jenž ospravedlňoval všechny zločiny na nich spáchané. Dáme tím najevo, že nepatří do našeho právního řádu a že odsuzujeme násilí na zástupných obětech.

„Jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné.“ Tato věta ospravedlňovala prakticky cokoliv, dokonce i vraždy kojenců. Tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina opakovaně prohlásil, že tento zákon má mít „maximálně liberální aplikaci“.

Trestu proto unikli vrazi z Postoloprt a Žatce, kde Československá armáda spolu s revolučními gardami postřílela dle zápisů parlamentní vyšetřovací komise z roku 1947 asi 2300 lidí – největší poválečný masakr v Evropě až do srbské Srebrenice –, v Rovensku pod Troskami, kde místní spolu s Rudou armádou zastřelili 365 lidí, v Chomutově, v Ústí nad Labem a na mnoha dalších místech.

Vážený pane ministře Zaorálku, zaujalo mě, jak jste před nedávnem reagoval na to, že se Sudetoněmecké krajanské sdružení zřeklo ve svých stanovách úsilí o znovunabytí někdejšího domova i majetku. „Je to potvrzení toho, že se nemusíme obávat budoucnosti", komentoval jste to tehdy v televizi. A dodal jste, že vyškrtnutý článek byl „překážkou komunikace, založené na větší důvěře".

Ve věci jsem dnes odeslal dopis ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi a dalším jedenácti vysokým ústavním činitelům! – Dopis dcery ing. arch. Marka Řičáře Robertu Pelikánovi!

Služebnost české justice činí její formální ústavní nezávislost zároveň směšnou i nebezpečnou.

Příspěvek Jana Urbana ke Karlovarským právnickým dnům 2015. Autor v něm upozorňuje na konkrétní případ selhání justice a vyvozuje z něj obecnější závěry. Jde o trestní stíhání lidí, kteří upozornili na nehospodárné nakládání s veřejnými financemi, a proto museli být – jak píše autor – na základě politického zadání potrestáni.  Služebnost české justice poškozuje ústavnost a demokracii v jejich srdci. Jde o systémové selhání, jehož řešení se po roce 1989 nikdy nepodařilo ani zahájit. Skandální rozhodnutí soudů totiž nejsou zvláštností. Zbabělé mlčení soudcovského stavu, který trpně přihlíží korupci ve vlastním středu, ničí jakoukoliv možnost změny. Následující příběh je toho důrazným potvrzením.

ČTK 6.6.2015 22:26 hod.: Pražský magistrát podal trestní oznámení na předsedu odborového svazu Taxi Praha Pavla Jelínka kvůli podezření z krácení daně a poškozování spotřebitele v souvislosti s provozováním taxislužby. Trestní oznámení je založeno na informacích, které zazněly v pořadu Praha vs. prachy internetové televize Stream.cz

K tématu jsem napsal dne 19.dubna článek Praha matka měst – a zločinu! Dne 24.dubna jsem napsal ZOI primátorce hl. m. Prahy A.Krnáčové. Dne 6.května mi odpověděla JUDr. Martina Děvěrová, ředitelka Magistrátu hl.m. Prahy, že na základě mnou zprostředkovaných informací, bylo trestní oznámení na Pavla Jelínka podáno. Doufejme, že jeden měsíc po podání TO bude toto téma nejen tématem na webu ČTK, ale i veřejnoprávních médii, která zatím mlčí. Je nejvyšší čas přestat jen psát o korupci, oznamovat ji, podávat TO, ale také ji začít efektivně řešit. Jen tvrdé tresty ji mohou pomoci snížit. Z mediálních „trestů“ si tito zločinci nic nedělají a právem se dosavadní bezmocnosti české justice a policie vysmívají. Věřme, že toto období končí a TO na Pavla Jelínka nebude opět odloženo pro nedostatek důkazů - a dostatek peněz na uplácení soudů, policistů a svědků. Držme palce primátorce hl.m.Prahy a jeho úředníkům!

Tak už to bude zase v červnu dva roky, co jsem se ani z televize či od někoho jiného nic nedozvěděl. A přitom máme v ČT Historii cs pana Vladimíra Kučeru. Ani za odpověď jim člověk nestojí.

Asi mě mají za nějakého antipolského nenávistce. Mýlí se. Ještě ve Frankfurtu jsme měli od roku 1976 v knihkupectví Dialog polské, zvláště exilové knihy a dokonce i videokazety. I k nám jezdili Poláci a přiváželi různé materiály. A tak jsem si vzpomněl, co se tenkrát po válce ještě dlouho vyprávělo, ale nesmělo přijít na veřejnost. Totiž, že i čeští občané byli odvlékáni zejména od polských hranic k tzv. budování Varšavy, stačilo jít třeba v letním oblečení, ženy a muže nevyjímaje na výlet podél hranice a šup už jste byl 6 měsíců nezvěstný.

Aktualizováno: Kauza byla odvysílaná v Reportéři ČT 30.4.2012. RČT během natáčení zjistili, ze paní Václavíková není taková oběť, za jakou se považuje. Dali průchod i vlastním pochybám a již o ní víckrát nevysílali. Neustále obtěžuje média. Stejnou zkušenost udělal i ČRo. I já jsem jí nekriticky důvěřoval a podpořil ji. O manželovi ani slovo, žádný opravný prostředek nepodala, chovala se v Rakousku jako v Čechách. Za sousedku bych ji také nechtěl. Dokáži pochopit jednání pana Mosera a důvody, které ho k tomu vedly. Rakušané jsou citliví na dodržování zákonů, navíc zvýšený provoz pensionu by rušil kvalitu jejich života. Paní Václavíková je oběť své bezcharakternosti, resp. vykutálenosti, pokud vyloučíme nějakou formu poruchy osobnosti? Člověk není nikdy dost vyučen, zvláště v Čechách. Teď "zachraňuje" Moravu, rozesíláním vlastních a přeposíláním cizích e-mailů naivního až pokleslého obsahu. Články ke kauze v CZ+D+E byly odstraněny. J.Š.29.6.2015

Stále aktuální projev J.A.Bati k mládeži – J.A.Baťa se vrací z cesty kolem světa – TV NOVA o návratu - Z české historie: ztraceno a nalezeno

Priemerná čistá mzda na Slovensku vlani dosiahla 665 EUR, vo Švajčiarsku presiahla 5 tisíc EUR ( 2013) - Němci nám dali šanci se ukázat, cituji: „Než někoho v „Česku přesvědčíte, je to pomalé.“ … „V Německu, kde naši technologii rovněž testujeme řekli: Postavte to, vyzkoušejte to, dostanete provizorní povolení, my to zkontrolujeme a potom to zlegalizujeme“. Oni to prostě nechtějí zabít v první minutě.“

O tom, že na Slovensku sú platy nižšie ako v západnej Európe, všetci dobre vieme. Aké výrazné sú však tieto rozdiely? Vďaka Štatistickému úradu EÚ [Eurostat] sa na príjmy v mnohých, nielen európskych, krajinách dokážeme pozrieť jednotnou optikou. Rozdiely v príjmoch obyvateľov jednotlivých krajín sú priepastné. Vyplýva z nich okrem iného aj to, že priemerne zarábajúci Švajčiar zarobí za mesiac toľko, čo priemerný Bulhar za 16 mesiacov. – Tolik článek z „Európske noviny“. Dovolím si doplnit o několik postřehů, protože většina lidí jen násobí plat a uvažuje v domácích cenách, což je hodně zavádějící.

Hraji tenis už od svých 10-ti let. To, co jsem včera viděl ve finále mužské dvojhry v Paříži, bylo neskutečné. Kdo neviděl, neuvěří. Nádherná sportovní bitva, kde nic nechybělo – napětí, zvraty, úroveň, emoce, slzy, radost, člověčina, jakou je schopen nabídnout jen tenis. Stanislas „Stan“ Wawrinka porazil Novaka Džokoviče způsobem, který vejde do dějin světového sportu v tom nejlepším slova smyslu a té nejvyšší hodnoty. Uznáním a dojetím slzeli oba soupeři, diváci na místě i televizní diváci na celém světě. Nelze to popsat, aniž by se nesnížil zážitek. Neuvěřitelná 3 ½ hodinová bitvy tenisových velikánů, jakoby z jiného světa, úžasný sportovní a morální výkon na nejvyšší možné úrovni. Byla to oslavu sportu v té nejčistší podobě. Žádný záznam nemůže tento životní zážitek z přímého přenosu nahradit. Novak Džokovič ukázal svoji velikost oceněním charakteru Stana Vavričky, kdy připomněl, že charakter a čestnost jsou hodnoty, které v životě především platí. Plným právem stejně ocenil velikost svého soupeře „Stan“ Wawrinka. Nekončící, mnohaminutový aplaus a hold poraženému, musela přerušit až hudba, stejně jako slzy dojetí Novaka Džokoviče z uznání publika jeho výkonu a charakteru. Dlouhé, vzájemné objetí po skončení finále, hovoří za vše. V tomto finále nebylo poraženého!

"Když jsou moje děti schopnější než já, pak není potřeba, aby jim odkázal své bohatství. Ale pokud jsou schopné, pak hodně peněz by bylo pro ně škodlivé."

Procházíte-li se Pekingem či Šanghají, vidíte stále více a více mladých, superbohatých snobů, kterým rychle nabyté bohatství stouplo do hlavy. Dámy běhají po ulicích s okázalými Luis Vuitton kabelkami, muži dávají přednost předvádění sportovních vozů. To ničí charakter.

Havlova vzpomínka na Pavla Wonku, disidenta a neúnavného obhájce lidských práv, bojovníka za prosazování právní kultury v komunistickém systému. Pavel Wonka se právě pro své postoje stal politickým vězněm režimu a nakonec tragickou obětí nezákonné soudní a vězeňské praxe. Je posledním politickým vězněm, který zemřel ve vězení.

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Antikomunismus to má i v umění mnohem těžší než antifašismus, i když v obou případech jde o stejnou věc: o ty mrtvé a umučené - KSČM zablokovala třetí čtení Asociační dohody mezi EU a Ukrajinou - Jeden příběh z doby okupace krátce po 20.8.1968 - Zaorálek a západní barbarství - Kdo se stane ovcí? - Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení.

V Bruselu vystavila skupina Pode Bal sousoší, na kterém leží z hlavy krvácející figurína. Má to být mladý (východní) Ně­mec Hartmuth Tautz, kterého v srpnu 1986 roztrhali pohranič­ní psi, když se snažil utéct neda­leko Bratislavy do Rakouska. Kolem jsou dosti hnusné figurí­ny s tvářemi Chomského, Žižeka a Marxe.

Včera jsem byl nakupovat v OBI v Králově dvoře u Berouna. Povšiml jsem si vyšlapané cestičky přes trávník. Naprosto logicky směřovala k přechodu pro chodce. Chodník v blízkosti nikdo nepoužívá, vyjma snad v dešti. Vzpomněl jsem si na Tomáše Baťu, který to řešil zdravým rozumem. Nechal nejprve vyšlapat svými zaměstnanci cestičky do práce a teprve potom na nich vybudoval chodníky. Jak jednoduché. Proto měl takový úspěch. U nás je mnoho schopných vyšlapávat „cestičky zdravého rozumu“, ale kdo na ně slyší? Proto nám vládnou nesmysly a chováme se jako smyslů a zdravého rozumu zbavení. Do nekonečna to bez zaslouženého trestu nepůjde, budeme-li v tom pokračovat!

Jan Šinágl, 3.6.2015