Buletin č. 32/2013

Funkce a rubriky na které jste byli zvyklí, budou postupně obnovovány. Vzhledem k přenosu velkého množství dat, může plné obnovení funkčnosti tohoto webu trvat ještě několik týdnů. Omlouvám se všem návštěvníkům těchto webových stránek. Děkuji za porozumění.

Jan Šinágl, 7.8.2013

Rusnokův tým působí nejvíc normalizačním dojmem ze všech porevolučních kabinetů - Česko zabředlo do šíleného paradoxu - Pane premiére a pane ministře, ne pan ředi­tel Burian, ale vy jste neprošli žádným výběro­vým řízením!

Blíží se opět perioda 2000 let kdy pravidelně zanikaly kdysi velké, vyspělé, mocné říše a civilizace - pro ztrátu morálky a nekontrolovatelný nárůst korupce napříč celou společností? Člověk a jeho sklony se nezměnily. Obrovský rozvoj techniky a vědy nezaručuje automatický pokrok morálky a zdravého rozumu. Může nás naopak obojího postupně zbavovat, jak nás už varoval Albert Einstein. Bez ohledu na vážnost situace u nás i v ostatním světě, by to mělo být o to větší výzvou každému z nás sám přispět k zabránění hrozící katastrofy a ne jen odevzdaně, nedůstojně čekat na Godota!

„Máme dokonalé poučení o tom, jak se věci ve státě dělat nemají a nesmějí. Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany!“ 

Rozhodnutí prezidenta Beneše o podrobení se Československa Mnichovské dohodě způsobilo československému lidu obrovské zklamání, smutek, i pláč z pocitu bezmoci. Miliony mužů nastoupily pár dní předtím nadšeně a s optimizmem do kasáren na Benešův rozkaz k mobilizaci a československý lid spontánně a manifestačně schvaloval rozhodnutí bránit se. A náhle toto. President abdikoval a odletěl do Anglie, kde se usadil jako soukromá osoba. Z mnoha stran se začalo ozývat volání, aby prezidentský úřad vzal Jan Baťa. Ten odmítal. Ve všeobecně zjitřené situaci se sešlo vedení Baťovy firmy. V dlouhých debatách došlo k rozhodnutí, že je třeba zapůsobit na veřejnost, aby ze sebe shodila bezradnost, strach a pocit bezvýchodnosti a marnosti. To měl učinit právě populární šéf Jan Baťa projevem v celostátním rozhlase. Zde jsou podstatné myšlenky z tohoto projevu.

Za vítězství sociální buranie - Zcela legální Babišovy dotazy

Koalice budu uzavírat jen se stranami, které budou myslet jako my. Jinak klidně zůstanu v opozici, i kdybychom měli třeba 15 procent křesel. Neklepu se na žádné výhody funkcionářů. Nechci za poslaneckou funkci žádné peníze. Jdu tam, abych něco udělal. Myslím, že se už nikdy nenajde člověk mého postavení a majetku, který by něco podobného udělal. Nechci být spasitel, ale chci něco udělat pro mé zaměstnance, pro mé děti, pro mou rodinu, i pro mé podnikání. Protože jestli nikdo nic neudělá, tento stát se rozkrade a pak nám Agrofert nakonec někdo znárodní. Nechci skončit jako Baťa.

Budu nucen opět podávat a doplňovat TO na Ing. Michaela Hrbatu...?!

Univerzita obrany chce šetřit, vysílá ale rozporuplné signály. Potřebuje vůbec armáda speciální vysokou školu? V září to bude devět let, co se české vojenské vysoké školy sloučily do Univerzity obrany (UO). Tehdy se říkalo, že nová instituce přinese kvalitnější vzdělání a finanční úspory. Z oficiálních projevů se zdá, že plní svůj účel a vychovává armádě kvalifikovaný personál. Podrobnější náhled ale vyvolá několik otázek. Například zda musí vojenská univerzita opravdu každoročně spolykat ze státního rozpočtu kolem jedné miliardy, jestli neslouží tak trochu jako personální skladiště, nenabízí zbytečně pohodlnější cestu pro získání titulu za státní peníze, a suma sumárum, jestli má tato instituce vůbec opodstatnění. Pochybnosti jsou o to víc namístě v těchto měsících, kdy se univerzita chystá vybudovat multifunkční areál za 400 milionů korun a zřídila kvůli tomu i novou, štědře placenou funkci.

Když jsem se před čtyřmi lety, víceméně náhodou, začal zajímat o serii protiextremistických procesů, neměl jsem vůbec tušení, jak neskutečné věci se za façadou o bezpečí svých občanů dbalé státní moci odehrávají. Svého engagement nelituji, dozvěděl jsem se víc, než jsem kdy potřeboval pro svůj klid vědět, a ztratil jsem poslední zbytky ilusí o tom, jak se v této zemi hájí a prosazuje právo.

Máme parlament, máme Ústavu, máme soudy, máme svobodné volby... a máme velikou šanci stát se kašparem celé Evropy...

Vládnou nám, a řídí naše životy v podstatě kurvy, zloději, korupčníci, defraudanti a podvodníci. Máme horu Blaník, která je prázdná, protože jsme její osazenstvo prodali za výhodou cenu dílem do šrotu, dílem do polských jatek. My, kteří jsme kdysi stavěli cukrovary doslova po celém světě, máme dnes cukr, který není z naší řepy, cukr, kterého si musíte dát do kafe dvakrát tolik co dříve, abyste neměli pocit, že pijete asfalt. Máme bulharské, slovenské, ukrajinské doktory, protože ti naši jsou v Německu, Anglii, a vůbec někde, kde si jich umí více vážit. Máme skvělé herce, kteří hrají v neskutečných sračkových seriálech, kde ze sebe dělají ještě větší blbce, než musí dělat kdejaký šašek v cirkuse. Máme jablka za sedmdesát korun, a banány za dvacet devět. Máme několika desetitisícové platy, za které si koupíme každý rok méně. Máme na rozhazování ve státním sektoru, a máme právo skládat se jeden každý za sebe na operace vážně nemocných dětí. Máme Ústavu, která se vykládá podle toho, kdo ji vykládá. Máme toho hodně, že ano, máme ale naději na normální budoucnost...?

Něco z hysterie i historie levicové protibaťovské propagandy (příloha) - Jedenkrát 60% je řešení. Dvacetkrát 3% je zrada

Pane Bezáku, máte snahu lidi sjednotit, nebo rozdělit? Sjednocení má pramalou naději v tom počtu stran a hnutí. Ale rozdrobení neparlamentní opozice tak, aby neměla naději na úspěch ve volbách, to je každopádně už předem úspěšné. Ledaže byste své hnutí vedl cestou vzdělávání lidí v politických otázkách a před volbami tomuto svému hnutí doporučil volit organizaci, která jediná má naději uspět. Nevím ještě, kdo nebo co to bude. Zatím vidím, že dnes je to jediné ANO 2011, ale může přijít někdo lepší. Každopádně může dojít ke změně jen tak, že nikdo se nebude považovat za nejlepšího, nikdo nebude s jinými soutěžit, ale "pracovat s chutí usilovnou na národa poli dědičném". Diskutovat, publikovat a nakonec všichni k jednomu. Jedenkrát 60% je řešení. Dvacetkrát 3% je zrada. Vlastenecké je uznat, že je jen jeden s největší ambicí a s tím jednat a mimo jiné doporučit mu vhodné lidi na kandidátku. Je to vlastenecké, protože je v tom uznalá skromnost a pak celá vykonaná práce je odvedena pro vlast.

Jako národ jsme se začali obrozovat před dvěma sty lety zásluhou několika málo buditelů a zapadlých vlastenců. Bylo to národní obrození, po němž se dostala do měst a škol čeština. Byl nejvyšší čas. Všude kromě dědin a chudinských čtvrtí se mluvilo německy. I František Palacký napsal své Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě německy.

„Raději bych dostal takový řád za dílo, které bych vytvořil v době svobody. To se mi nepodařilo.“

Když jsem pana režiséra Jiřího Krejčíka navštívil v ÚVN v Praze 27.června, tušil jsem, že už se vidíme naposledy… Pan Bohumil Vejtasa mi 8.srpna napsal: „Před chvílí jsem se dozvěděl, že cca ve 12 hodin zemřel dobrý člověk a přítel režisér Jiří Krejčík. Vzpomínejme…“ Odešla jedna z největších osobností našeho filmu a naší země. Jak už je tradicí v naší zemi, poměrně v tichosti a takřka zapomenut…

Morální kodex reprezentanta politického hnutí ANO 2011 – Karel Kryl o bankrotu paměti a Miloši Zemanovi – Zlín 1.Máj 1936: „Osvoboďte podnikání – J.A.Baťa o podnikání, hospodářství a osvícené pracovní demokracii - Penzion odmítl vařit pro Zemana kvůli jeho projevu!

… „Nemá letadla či jachty jako jiní. Na vůdcích naší země se často těžko hledá něco pozitivního, na panu Babišovi jsem těžko hledal něco negativního. Snad jen, dokud ho osobně nepoznáte, může působit nesympaticky. Naše země ale nehledá playboye. Jeho pevná vůle a pracovitost je pro mne inspirující.“ Radim Jančura je majitel a šéf Student Agency

Nejvyšší správní soud blokuje aneb Osel měsíce srpna do Brna

Proces s členkami organisace Resistance Woman Unity, rozvíjející se před Obvodním soudem pro Prahu 2, jeví se slibovat nebývalou genrovou rozmanitost: minulé doznávání bylo zdařilou reinkarnací procesů zachycených ve smolných knihách losinského a šumperského panství, kdežto první den hlavního líčení, jež se konalo za úmorného vedra dnes dopoledne, nelze charakterisovat jinak než jako frašku v nejlepší tradici Eugèna Labiche.

dnešního dne, tj. 7. 8. 2013, vyhlásil Ústavní soud ČR nález, který se týká zpěváka Jaroslava Hutky, a to ve vztahu k jeho nezákonnému zadržování od 12. do 14. 5. 1977. Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze odmítly uznat, že by v této věci mohl být Jaroslav Hutka účasten soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., ale Ústavní soud ČR konstatoval, že obecné soudy tím porušily právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jaroslav Hutka právo na vyslovení účasti na soudní rehabilitaci má, ačkoli byl tehdejšími bezpečnostními orgány obviněn z "výtržnictví", což je trestný čin, na který se shora uvedený zákon běžně nevztahuje. Obvinění z "výtržnictví" bylo totiž v tomto případě jen záminkou pro perzekuci ideového odpůrce.

… Všechny kopie níže obdrželo velvyslanectví USA a Velké Británie v Praze. Osobně jsem informoval britskou velvyslankyni i amerického velvyslance, kterému jsem předal i osobní dopis od pana McCraye. Ve věci jsem předal svoji plnou moc americkému kongresmanovi, aby mohl s mými dokumenty, materiály a informacemi pracovat. Obdržel stejné materiály a informace jako obě velvyslanectví. I při vědomí jisté opatrnosti ve věci svědectví dlouhodobě vězněných, doporučuji Vaší pozornosti ony tři dopisy od vězně z Mírova a ověření zmiňovaných skutečností - jak ve věci důkazů neviny pana Gilberta McCrae, tak i závažných informací ohledně státního podniku ČEPRO. Podobné informace mi psali i jiní vězni z jiných věznic což pravděpodobnost důvěryhodnosti těchto informací jen zvyšuje. …

… Mohu Vám poskytnout další informace, které dostávám nezávisle i od jiných vězňů, které katastrofální stav základních lidských práv a svobod v českých věznicích konkrétně dokladují. Jistě by k Vaší představě o skutečných poměrech a stavu pomohlo i osobní svědectví vězňů – pokud to umožňuje legislativa. Mimochodem pan Albert Žirovnický už uspěl i u Ústavního soudu a ESLP ve Štrasburku, kdy předmětem jeho žalob jsou právě katastrofální podmínky v českých věznicích v oblasti základních lidských práv a svobod, garantovaných Ústavou ČR a zákonodárstvím EU. O situaci jsem informoval prezidenta ČR, předsedu ÚS ČR, ombudsmana ČR, odpovědné výbory a komise obou komor Parlamentu ČR, ČHV, AI, chystám se po dokončení překladů informovat i orgány EU a VS OSN. …

Ve druhé polovině srpna vzpomínáme na 2 významná výročí i pro obyvatele zemí Koruny české - Když 21. listopadu 1916 JCKV František Josef I. umíral, prohlásil, že za těžkých okolností r. 1848 vládu přebíral a ještě za těžších ji předává.

18. srpna 1830, tedy přesně před 183 lety, se narodil ve Vídni zatím náš předposlední král a císař František Josef I. Tento panovník i našemu prostoru vládl neuvěřitelných 68 let a za jeho vlády došlo v zemích Koruny české k nebývalému rozvoji hospodářskému (byli jsme průmyslově nejrozvinutější částí monarchie), ale i rozvoji národnostního uvědomění, které Habsburkové oproti všeobecně trvajícím představám nepotlačovali. Málokdo v dnešních dnech ví, že naši národní buditelé, jako například Josef Jungmann či František Palacký, byli za svá díla vyznamenáváni či povýšeni do šlechtického stavu. Jak například řekl náš významný historik dr. Jiří Rak, Národní divadlo se v ilegalitě postavit nedá. To, že mezi největší mecenáše stavby Národního divadla patřil právě František Josef I., o tom se také vůbec nemluví.