Zmizelé Čechy: Žatec Saaz
- Podrobnosti
Při pátrání po knize „Boj v pohraničí. Den 4. Březen 1919 v Československu“ (pátrání pokračuje), jsem Národní knihovně v Praze narazil na knihu „ŽATEC“. Zajímavé a poučné čtení – v PŘÍLOZE texty a fotografie. Cituji: "Žatec, přeslavné město, dostal své jméno od zátoky, kterou pod městem tvoří kolem tekoucí řeka Ohře. Žatec byl vždy ochráncem dobrého řádu a milovníkem ušlechtilého vzdělání. Proto sám přibíral k obecnému kormidlu muže učené a zkušené a také takové vlasti vychovával. Nevšední proslulost si získal Žatec výborným pivem, zvaným Samec, jež se vaří z ječmene." Pavel Stránský: Respublica Bojema. Leiden 1634.
***
Je škoda, že podobné knihy už najdete pouze v archivech a institucích, místo aby byly k dispozici veřejnosti, včetně školních knihoven…
Také je škoda, že Národní knihovnu musí návštěvník Prahy hledat. V Metru na Chodově žádné ukazatele, na stanicích autobusů a v jízdních řádech žádné informace? Samotná budova je impozantní, ale životem zrovna nepřekypuje. Velké, naddimenzované, prázdné prostory a sály. Automat na nápoje nezná kreditní kartu, v knihovnách a studovnách nemají kopírky? Opět jedna investice, kde její nemalá část skončila tam, kde nemá a jak je v Praze i jinde „dobrým zvykem“ dlouhé roky. JŠ
***
Česká republika posiluje právní postavení a propagaci němectví
Česko, země pseudotitulů a přemnožených generálů
- Podrobnosti
... Kolik z těch desítek vyšetřovaných generálů, kteří manipulovali zakázkami a z „ušetřených“ peněz jezdili na dovolenou do Tichomoří, kupovali si horská kola nebo dokonce nechali vyrábět zlaté „generálské“ brože na civilní obleky či zakázkové spodky a tílka s nápisem „Sekce rozvoje druhů sil Generálního štábu“ (kus bratru za sedm set korun) – bylo degradováno či odsouzeno? ...
***
Jedním z nejnevkusnějších a nejškodlivějších pozůstatků totalitní minulosti je poklonkování české společnosti před hodnostmi a tituly. K uspokojení poptávky po titulech mezi nekulturními nositeli moci dokonce vznikaly stejně nekulturní podvodné univerzitní katedry, jako svého času na právnické fakultě Západočeské univerzity či na slavné „univerzitě“ ve slovenském Sládkovičovu, tak oblíbené obzvláště mezi brněnskými politiky.
Pseudodoktorát za cosi, co by na žádné slušné univerzitě na světě nebylo uznáno ani jako ročníková práce, kdysi ve Sládkovičovu získal například politik a někdejší hejtman Michal Hašek (ČSSD). A protože jakkoliv podivné úřední razítko platí víc, než slušnost a zdravý rozum, může dotyčný dnes dokonce zkoušet i mnohem vzdělanější adepty na ministerstvu vnitra.
S hodnostmi je to podobné – také si na ně potrpíme. Švýcarská armáda má (včetně aktivních rezerv) kolem sto padesáti tisíc vojáků, tedy zhruba pětkrát víc než ta česká. Na rozdíl od té naší ale nemá ani jednoho generála. Skutečně. Generála může mít pouze v době války a musí ho volit parlament – a jen na dobu trvání konfliktu. Pokud nějaký vyšší důstojník, třeba jeden ze čtyř plukovníků, jede na zahraniční služební cestu, kde se daná hodnost vyžaduje, je mu na dobu trvání výjezdu propůjčena, aby jednání probíhalo na stejné úrovni.
Česká armáda potřebuje na necelých třicet tisíc vojáků stovku generálů. Podle údajů Kanceláře prezidenta republiky, publikovaných společností Kverulant a HlídacíPes.org může být v aktivní službě zhruba dvě stě generálů (čistě v armádě bylo do generálské hodnosti za posledních 25 let jmenováno 146 lidí, další připadají na hasiče, tajné služby, celníky či příslušníky Vězeňské služby). Zejména za poslední dva roky se s nimi takříkajíc roztrhl pytel. V roce 2022 jich bylo jmenováno 32 a v roce 2023 si pro generálské lampasy zašlo na Pražský Hrad 31 osob. Jsme normální?
Mohou spolužít „bílí“ s „černými“? - BECOMING A BLACK WOMAN
- Podrobnosti
***
Jednotlivci či manželské páry to mohou dokázat, ale soužití různých ras a kultur na jednom místě, je proti přírodě, přirozenosti a dlouhodobě neudržitelné. Můžeme se vzájemně kulturně a hodnotově obohacovat, ale ne společně žít „promíšeně“ v jedné zemi, kdy se tradice a kultury vzájemně mísí a vedou nutně k postupnému rozkladu hodnot a společnosti. Migranti z jiných zemí se neintegrují a mají přirozenou tendenci žít mezi svými. Současná uprchlická krize nám to připomíná. Důkazem je i neschopnost romského etnika integrovat se v naší zemi, ve které žijí po staletí.
Velvyslanectví Švýcarska v ČR pořádalo ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze dne 18. března v rámci Dnů frankofonie večer švýcarských filmů. V Kině 35 byl promítnut i poutavý dokument JE SUIS NOIRES / BECOMING A BLACK WOMAN (2022, 52 min). Po projekci následovala diskusi s Rachel M'Bon, švýcarsko-konžskou novinářkou a režisérkou dokumentu. Večer zahájil velvyslanec Philippe Guex uvítacím projevem a byl zakončen neformálním setkáním s režisérkou u sklenky vína a se kterou jsem krátce také hovořil.
Ve Švýcarsku jsem poznal několik Arabů, roky jsme se přátelili. Jejich přirozenost, spontánnost a lidskost mne oslovila. Přesto si neumím představit žít s nimi trvale v jednom domě, stejně jako většina těch, kteří tento nepřirozený trend podporují, hlavně politici. Stejné platí pro „černé“ – nezapomínejme ale i jejich přínos hudbě např. rytmus.
Zapomenutý masakr v Tocově - Totzau
- Podrobnosti
„V domě čp. 85 bydlela rodina Bartlova, manželé Johann a Marie a jejich děti Marie, Willi a Fritz ve věku 17, 15 a 12 let. Těchto pět obyvatel domu leželo mrtvých v předsíni, provrtáno bezpočtem střel. Poněvadž už se stmívalo, nařídil komandant, aby byly mrtvoly osvíceny svíčkami a potom museli všichni, muži, ženy a děti, procházet okolo a dívat se na ten hrozný výjev.
Nato musely být mrtvoly hromadně pohřbeny mimo hřbitov. Podobná tragédie se udála v noci z 2. na 3. června 1945 na samotě Kottershof čp. 80, vzdálené od vesnice asi dvacet minut. Zde bydlela rodina Sacherova a hostinský Klotz se svou dcerou Annou Bernt, rozenou Klotz. Kvůli podezření, že ukrývali okresního vůdce NSDAP z Kadaně, zastřelili Češi manžele Oswalda a Theresu Sacherovi, Oswaldova bratra Konrada Sachera a majitele sousedního domu a jeho bratra: Josefa a Ludwiga Tobischovi. Jen několik měsíců staré dítě manželů Sacherových bylo asi po roce nalezeno mrtvé v žumpě. Jednotlivosti této vraždy vešly ve známost jen pozvolna, neboť přeživší o tom pod hrozbou smrti nesměli mluvit. Ještě ve stejnou noc musely Anna Bernt, roz. Klotz, žena G. H. ze Saské Kamenice, která v tom domě bydlela jako uprchlice před bombardováním, a paní Tobisch, manželka zavražděného, zahladit krvavé stopy a pohřbít mrtvoly v zahradě.
Československo byl vylhaný stát
- Podrobnosti
"Politika je o tom, o čem se mlčí. O čem se mluví, je propaganda k dosažení toho,
o čem se mlčí.“
K.Mrzílek
***
Jan Urban: "Neměníme se, opakujeme staré chyby. Stejně jako byla v roce 1918 společnost nehotová a elity vyměnily morálku za funkce ve státě, dělo se totéž i v roce 1989" - Miroslav Bárta: "Žijeme v generaci údržbářů. Skutečné elity se dostávají k moci, když přichází opravdová krize".
***
Za největší chybu prvního prezidenta považuje, že si vybral za svého nástupce Edvarda Beneše.
„Byl to výkonný a schopný úředník, který se ale nikdy neměl stát hlavou státu. Stát neuvěřitelným způsobem poničil. Byl mstivý, sebestředný a nevzdělaný v moderní mocenské politice. Beneš je jeden z mnoha mýtů české politiky a společenského vědomí. Dokud si nepřiznáme, že byl manipulátor, který nechal věznit lidi a spolupracoval se Stalinem a československými komunisty způsobem, který byl za hranou zákona, nikdy nebudeme dospělí,“ kritizuje Urban.
***
Pomatený Beneš chtěl válčit spolu s Hitlerem proti Habsburkům
Rada ČT 20. 3. 2024: Dobré a špatné zprávy
- Podrobnosti
Aktualizováno 28.3.2024: PROTOKOL z jednání Rady ČT 20.3.2024 – v bodu Různé poprvé neuvedeny podrobnosti o výsledku hlasování vystoupení veřejnosti – proti mému vystoupení byli tradičně radní Ježek a Veselý, zdržel se Karmazín, Šafařík odešel předčasně. JŠ
***
Den před prvním jarním dnem Rada ČT novými nadějemi moc neoplývala. Co předvedli radní Ježek, Veselý a Řehák svými útoky na radního Šafaříka, bylo něco neuvěřitelného, připomínající dobu tuhé totality a normalizace. „Kádrovali“ autora jako pravověrní komunisté, neschopni se věcně vyrovnat s jiným názorem. Nemohou za to. Jsou také obětí prostředí, ve kterém vyrůstali a stále žijí a které je i dnes potřebuje. Svoji hloupost a omezenost nevnímají, protože nemohou. Dobré bydlo je pro ně prioritou. Demokratické a mravní hodnoty jdou zcela mimo jejich omezený duchovní prostor – jen další ukázka nevymýtitelného českého plebejství. Radní Šafařík právem nazval ČT provinční. Za jeho odvážné vystoupení a hájení práv občanů jsem mu osobně poděkoval. Ukázky z REAKCÍ radního Šafaříka (1:22:50 +2:29:49+2:45:25). Můj vstup od 4:04:30 hod. Rada ČT byla kompletní – ZDE zvukový záznam mého vystoupení (zmiňované 3 miliardy pro ČEZ byly v Eurech! – více ZDE). Proti mému vystoupení byl 1 radní, 2 se zdrželi, 2 předčasně odešli. Kdo schválil dozorčí zprávu, nebo se zdržel hlasování, zradil občany - ti je ovšem nevolili.
Děkuji předsedovi Rady ČT, že mi dal 30 vteřin navíc a toleroval mé vstupy do diskuse radních, ať už potlesky, nebo krátkými slovními vstupy. Nešlo nemlčet. Např. když byl „odstraněn“ z Reportérů ČT redaktor Stratílek za cestu do Švédska, kterou mu schválil nadřízený! Radní Veselý se chlubil vysokou návštěvností svého „kanálu“ (díky hostům které zve a kteří by mnohdy měly chodit raději kanálama…) Protokol ještě není k dispozici. Článek bude aktualizován.
Opět mi byl odsouhlasen projev za veřejnost jako „ředitel divize občanů“:-) Řekl jsem za 200 vteřin více, než celá rada za 4 hodiny převážně bezduchého, nevěcného řečnění, majícího s demokratickou diskusí málo společného. Pro příště budu nucen využít 3 min. mnohem efektivněji. Kde jsou ty doby, kdy jsme s režisérem Jiřím Krejčíkem mohli vstupovat do jednání Rady ČT (za předsedy Milana Uhdeho) kdykoliv, neomezeně a bez přerušení (kauza Národního divadla THEMOS). Skvělý dokument režiséra Jiřího Krejčíka NÁROD V SOBĚ k tomuto zločinu už v iVysílání ČT nenaleznete…
Dobrá zpráva je odsouhlasení Rady ČT se zveřejňováním stížností občanů a odpověďmi Rady ČT od 1.5.2024
Špatná je okamžitá reakce GŘ Součka, že to nepůjde tak rychle, kvůli nedostatku programátorů. Radní Šafařík obratem reagoval, že by nemělo být problémem dočasné, provizorní zveřejňování, podobně jako jsou zveřejňovány ostatní rubriky Rady ČT na jejích webových stránkách.
MS Praha 19.3.2024: Statečný boj zahrádkářů „Pod Majerovic“ proti zločinným developerům o 4 ha lukrativních pozemků pod Galerií Nové Butovice u Jinonic pokračuje !
- Podrobnosti
Je lépe bojovat za něco, než žít pro nic
„Člověk nebojuje, aby vyhrál, ale aby se nedal!“
Jan Werich
***
Aktualizováno 31.3.2024: Pod Majerovic: Rozšířené odvolání a Situační zpráva č. 7/2024 – teror v Praze na úkor veřejného zájmu!
***
Soudní síň byla plná zahrádkářů. Soudkyně JUDr. Irena Nosková fotografování nedovolila, zato mi dovolila pronést „závěrečné slovo“ po vynesení rozsudku. Senátu nezbylo než mlčet. Zvukový záznam JEDNÁNÍ a vynesení ROZSUDKU, doporučuji!
Zastupující právní zástupkyně zahrádkářů Mgr. Ivana Biskupičová za JUDr. Lenku Vančatovou (podklady obdržela 2 dny před jednáním?!) a zástupce zahrádkářů ing. Vladimír Pilát, promluvili a argumentovali skvěle. Není divu, že veřejnoprávní média se kauze vyhýbají – až takovou moc mají zločinní developeři. Zahrádkáři mají proti sobě „přátele ze studií v Moskvě“ – i proto nemohou stále prorazit. Naštěstí rozsudek není jednoznačný. Umožňuje zahrádkářům v dosud nerovném boji pokračovat. Přikládám KRÁTKÝ VHLED do problematiky zahrádek v Prokopském údolí. Kauza ukazuje neutěšený stav naší společnosti, ve které privilegovaní lidé a gangsteři požívají ochrany na úkor všech ostatních. Držme statečným zahrádkářům palce! JŠ
***
Pod Majerovic: další děsivá situační zpráva č. 6/2024 !
***
Právní věta: „Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektování kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody.“
Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2.3.2000, předseda ÚS prof. Vojtěch Cepl. st.
Asymetrický rozsudek zcela proti zdravému rozumu a proti zájmům dětí !
- Podrobnosti
Aktualizováno 9.4.2024: Dejte mi vědět, až to bude dávat smysl – justiční absurdita pokračuje !
***
Soudkyně OS Praha-východ Mgr. Lucie Řezáčová v pátek 15. 3. 2024 (jak symbolické datum) rozhodla, o tom, že dvě nezletilé děti ve věku 4,5 a 6,5 let budou trvale svěřeny do péče otci. Tzv. střídavá asymetrická péče je čirý eufemismus. Zatímco otec bude vychovávat děti v místě svého trvalého bydliště celkem 21 dní v měsíci, matka je uvidí jen tři rozšířené víkendy a do jejich výchovy tak nebude moci zasahovat. Čím se provinila? Odešla od domácího tyrana bez jeho souhlasu, aby uchránila děti od ponižujícího života v konfliktním prostředí.
Jak to vidí babička dětí, publicistka Lenka Krejzová:
Myslíte si, že v tak citlivé záležitosti, jakou je svěření nezletilých dětí do péče a určení výživného, bude opatrovnický soud rozhodovat v co nejkratší lhůtě – obvykle do 6 měsíců?
Zapomeňte!
18.3.2024: Obvodní soud pro Prahu 2 přehodnotil odškodnění za pokousání pohraničním psem
- Podrobnosti
V pondělí 18. 3. 2024 přehodnotil Obvodní soud pro Prahu 2 odškodnění za zranění Jürgena Seiferta (nar. 1951) z Berlína na československé hranici v roce 1983.
K čemu konkrétně došlo?
Seifert byl spolu s dvěma přáteli (tehdy všichni občané Německé demokratické republiky) zadržen československými pohraničníky při pokusu o přechod do Západního Německa. Přitom byl vážně zraněn služebním psem.
„Zaslechl jsem ránu, snad výstřel z nějaké zbraně, tak jsem padl k zemi. Už jsem ležel, když na mne skočil služební pes a zahryzl se mi do levého stehna. Poté ke mně přiběhli nějací lidé, psa odtrhli a dali mi něco přes hlavu. Ruce mi spoutali za zády. V protokolu však chybí, že mne poté pes napadl ještě jednou. Tentokrát zaútočil přímo na genitálie. Utrpěl jsem vážné zranění, které mne stále trápí. Musel jsem se podrobit několika operacím,“ popsal Seifert hrůzný zážitek u tehdy ostře střežené československé hranice.
Co se dělo pak?
Read more...